Strážkyně patriarchátu

Specificky český pojem používaný jen posledních několik let. Má se jím na mysli žena, která otevřeně braní patriarchální status quo, navzdory tomu, že v něm mají většinu moci a zvýhodnění muži. Plošně tedy platí, že mají ženy menší slovo a postavení, ale pro konkrétní ženy může být podřídit se mužskému vidění světa a potlačit vlastní důstojnost dobrá a fungující životní strategie.

V žádném případě zde není problém, pokud si žena svobodně zvolí nějaké tradiční uspořádání, např. manžel vydělává a ona se dekády stará o děti a domácnost. Svoboda volby a rozmanitost lidské zkušenosti je v jádru feminismu. Problém je, že tyto strážkyně trvají právě jen na těch tradičních patriarchálních hodnotách a kdokoli volí jinak, toho znehodnocují a jiné ženy za to ponižují. Paradoxem také je, že často jsou hlasitými strážkyněmi patriarchátu vysoce postavené ženy, úspěšné ve veřejném prostoru, které by bez výdobytků feminismu vůbec nemohly být, kde jsou. Jejich životní postoj vychází z internalizované misogynie, kterou nyní obracejí především proti jiným ženám, aby upevnily svoje postavení v převážně mužské hierarchii. Takové ženy např. vidí za každou další ženskou hrdinkou ve filmech či seriálech "diktát politické korektnosti"; vysmívají se ostatním ženám, které mluví o sexuálním obtěžování na pracovišti, že jsou přecitlivělé a frigidní a mají být za mužskou pozornost vděčné či se distancují od řešení ženských problémů, aby nevypadaly před muži jako "zuřivé sufražetky".

Autor: Irena Buršová