Pomůžou našim dětem rybičky, slepičky a žížalky zachránit svět?

UdržitelnostVýchova
Irena Hejdová
| 6. 10. 2021 | 7 komentářů | 1 063
Pomůžou našim dětem rybičky, slepičky a žížalky zachránit svět?
Zdroj: Shutterstock

Děti už nějakou dobu vychováváme k odpovědnému a udržitelnému životu. Často už od útlého věku je učíme, že je potřeba, aby k záchraně planety přispěl každý z nás. Ale bude to stačit k tomu, aby na Zemi mohly jednou šťastně žít?

Když jsme před covidovou pandemií s dětmi cestovali po Thajsku, několikrát jsme vyrazili na sběr odpadků podél pláží. Dechberoucí nádherné výhledy jako z instagramu tu kazily obří hromady, které každou minutu doplňovaly další a další vyplavované odpadky. Roušky (ano, v Asii je moře vyplavovalo už před tím, než covid přišel do Evropy a děsím se toho, kolik jich oceán na thajské pláže vyplavuje teď), liché plážové sandále, plastové kelímky, brčka, PET lahve, hodně PET lahví… A spoustu dalších věcí, které do moře nepatří.

Hodně našich rodinných ekologických návyků se změnilo právě po dovolené v Thajsku. Brčka v nápojích naše děti od té doby většinou odmítají s tím, že nechtějí ‚zabíjet rybičky‘.

Vidět na vlastní oči něco podobného mělo na naše děti poměrně razantní dopad, i když to původně nebylo rozhodně cílem naší rodinné dovolené (která proběhla za cenu obří uhlíkové stopy, přiznejme si to). Hodně našich rodinných ekologických návyků se možná nejvíc změnilo právě po téhle dovolené. Brčka v nápojích naše děti od té doby většinou odmítají s tím, že nechtějí „zabíjet rybičky“, plastové obaly eliminujeme, jak to jen jde (i když nabídka českých supermarketů v tomto ohledu ještě zdaleka nepokrývá vzrůstající poptávku), snažíme se neplýtvat jídlem a žít maximálně zodpovědně. Nejvíc se nám to daří na chalupě, kde se živíme převážně lokálními domácími výpěstky, vejce kupujeme od šťastných slepiček od sousedů, přebytky ze zahrady zavařujeme na marmelády, kompoty a sirupy, zbytky zpracujeme do dalších jídel nebo házíme na kompost. 

Síla žížal

V zoufalství z množství rostlinného odpadu jsme vermikompostér loni pořídili i do pražského bytu. Prvotní nadšení dětí z nových (a jediných) domácích mazlíčků v podobě žížal už od té doby razantně ochladlo, naše společná radost z toho, kolik zbytků dík žížalám neskončí v komunálním odpadu, ale trvá. Snažíme se neplýtvat vodou, nejíst příliš masa, šetřit spotřebu energií.

Je komické, že většinu z těchto pravidel mám v DNA zakódovanou díky šetřivé babičce, která vždy pro pírko skočila, z obalů od mléka tkala koupelnové předložky a nevyhodila nic, co mohlo mít ještě jakýkoliv užitek. Dříve mi leccos z jejího přístupu přišlo směšné, ale dnes babiččiny způsoby, jak ušetřit, znovu přicházejí do módy. A tak swapujeme oblečení, služby i výrobky (jako na nedávném prvním českém udržitelném obchoďáku v pražské tržnici), štupujeme ponožky, které by jinde už dávno putovaly do popelnice, přebytky nabízíme dál a zbytky večeří převařujeme na úplně nové obědy.

Upřímná zpověď

swap pragueFoto: Shutterstock

Nakupování jako hledání vlastní hodnoty. Pocit, že štěstí mi přinese další nový kabát. Zahánění smutku úlovkem ve slevách. Lucie Poubová neměla problém s nakupováním, měla problém sama se sebou. Nedostatek sebevědomí a životní prázdnotu ale nezaplnila ani obrovská hromada oblečení, bot a doplňků. V otevřené zpovědi popisuje, kudy vedla její cesta k životní spokojenosti.

Měla jsem 3000 kusů oblečení, trápení jsem zaháněla nákupy. Tak jako všichni

Udržitelnost a určitá forma šetrného života je důležitá pro stále více lidí. Naše děti si tak už od raného věku mohou uvědomovat, že zodpovědným přístupem mohou hodně ovlivnit. Podle Petra Daniše, ředitele vzdělávacího centra Tereza, které se zabývá právě environmentální výchovou dětí, dnes má mladá generace nebývale silné povědomí o environmentálních tématech a solidní základní znalosti, záleží jí na životním prostředí a chce chránit přírodu, klima a planetu. „Na druhou stranu většina dětí nemá ani hlubší znalosti ani neví, jak opravdu účinně přírodu nebo klima chránit,“ dodává Daniš. 

Za zásadnější problém nicméně považuje to, že většina dětí dnes nevěří, že by svým jednáním skutečně mohly něco změnit. „Řešení očekávají od státu, Evropské unie a firem. Nevystupují jako aktivní občané, nevyvolávají změny a neumí se zapojit,“ dodává Daniš. Děti se podle Daniše ekologicky zodpovědně začnou chovat díky působení rodin. K prohloubení znalostí pak přispívají speciální programy ve školách či ve střediscích ekologické výchovy. „Výbornou práci odvádí také Skaut,“ doplňuje Daniš.

Nemít děti je eko

Srpnové poselství vědců z Mezivládního panelu pro změnu klimatu při OSN (IPCC) přineslo alarmující zprávu pro celou planetu – zbývá jen pár kroků k tomu, aby planeta byla nenávratně zničena a dolehla na ni klimatická katastrofa. Vědci predikují pět možných scénářů budoucího vývoje a doporučují razantní snížení nebo úplné zastavení produkce všech skleníkových plynů. K tomu může přispět i ekologicky smýšlející koncový spotřebitel. Třeba tím, že někdy vymění auto za kolo, životním stylem v duchu zero waste a udržitelného rozvoje či třeba rozhodnutím si nepořizovat děti – to je vnímáno jako jedno z nejúčinnějších opatření na snížení emisí skleníkových plynů. 

Co číst o ekologii nejen s dětmi

Zelená (se) zeměFoto: Argo

Zelená (se) země. Eko komiks je letošní novinka z vydavatelství Argo.

Novým příspěvkem k enviromentálnímu vzdělávání českých dětí je knižní novinka Barbary Nesvadbové Mia a svět. Autorkou námětu knihy je Lucie Mádlová, zakladatelka asociace společenské odpovědnosti. Kniha pro děti od devíti let chce prostřednictvím dobrodružství titulní holčičky poukázat na to, jak moc dnes planetu ničíme. Spíš než dobrodružství tato novinka nakladatelství Albatros nabízí didaktické a šroubované věty, z nichž příliš ční záměr vzdělávat, nikoliv bavit.

Protože jsem sama matkou jiné devítileté Mii, rodičům doporučuju jinou letošní novinku – komiks Zelená (se) Země – o přírodě, ekologii a tak z Arga či loňské Palmy na severním pólu z Hostu.

Naší láskou je loni vydaná Tajemná zahrada Frances Hodgson Burnett. Dílko staré více než sto let učí lásce k přírodě a jejím proměnám nenásilně a půvabně. Nejmenší čtenáři můžou už od tří let začít třeba s Májinou zahradou. A pro dospělé v Hostu čerstvě vyšla také „bible enviromentálního hnutí“ Tiché jaro.

Další tipy na knihy s tématem ekologie pro rodiče i děti najdete v magazínu Heroine s přilohou Sustainable.

Když už ty děti ale máme, co můžeme spolu s nimi udělat proto, aby planeta vydržela alespoň do jejich dospělosti? Podle Daniše z Terezy je právě nasazení nás rodičů klíčové. „Nestačí, aby to udělaly děti, až jednou vyrostou – začít musíme už teď my, dnešní dospělí. Zachránit nás může jenom velká společenská transformace a bohužel si stále málo dospělých v naší zemi plně uvědomuje, oč tu běží.“

Stejně důležité je ale přesvědčit i děti, že mohou svým chováním něco změnit. „To nejdůležitější, čím děti mohou přispět, je být svědomím dospělých. Mluvit s námi o budoucnosti, ve které by chtěly žít. Konfrontovat nás s nepříjemnými skutečnostmi a požadovat skutečná řešení.“ Děti, které rebelují, kverulují, hledají vlastní lepší cesty a jsou vlastně tak trochu „neposlušné“, tak mohou být pro nás i pro planetu požehnáním. 

Řada spotřebitelů se dnes teprve učí ekologicky myslet a ne vždy tak ještě dokáží konat. I když aktuální pocovidový nedostatek řady původně běžně sehnatelných výrobků i v tomto ohledu může leckterým otevřít oči. Jisté je, že změna musí přijít zespod. A kdo jiný ji může nastartovat než naše děti? Já sama pevně věřím, že odpadožravých žížalek, slepiček, které snášejí šťastná vajíčka, a rybiček, které v nás probudí touhu omezit spotřebu plastu, není na světě nikdy dost. Snad nám ještě nějakou dobu vydrží, alespoň do té doby, než zbytku světa dojde, že planeta bez naší pomoci může zahynout. A s ní my i naše děti.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Moje Heroine 2021 Potřebujeme si připomenout, že svět nakonec může být báječné místo k životu. Představujeme osm inspirativních a obdivuhodných žen, jejichž jména do výzvy Moje Heroine nominovali čtenářky a čtenáři. Jasmína Houdek, Elena Gorolová, Alena Jančíková, Barush Maush, Zuzana Vránová, Eliška Kodyšová, Klára Laurenčíková, Adéla Horáková. Osm příběhů, které vám vrátí naději.
  • Děti vám to vysvětlí Existuje vůbec někdo, kdo se těší na září? Na obligátní téma „back to school“ jsme se podívali ze všech stran. Proč české školství nevzkvétá? A pomohlo by mít v učitelském sboru víc mužů? Své k tomu řekli i teenageři: rozsáhlou sondu mezi svými vrstevníky provedla čtrnáctiletá Marika, čerstvá maturantka Ester se zase ptá, proč ve školách víc nemluvíme o menstruaci i tělesnosti obecně.
  • Rozkoš pro vaše uši Prozkoumali jsme nový žhavý trend – audioporno. Z jakých důvodů přitahuje především ženy a co je na něm tak zvláštního? Vše, co chcete vědět, než se ponoříte do světa zvukové rozkoše. Nestyďte se poslouchat!
  • Hrdinky našich dcer Princezny trpně čekající na své rytíře jsou definitivně out. Je čas na nové hrdinky. Co tedy s dětmi číst? Možností je dnes dost, a zvlášť s knihami o slavných českých ženách se v posledních letech roztrhl pytel. Nad tímto fenoménem se kriticky zamýšlí Gabriel Pleska. Kterou z nich by doporučil?

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 7 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Jouda | 6. 10. 2021 1:38

Jako nejdulezitejsi prvek v tomto ohledu povazuju vzdelani a kriticke mysleni.
A kdyz rikam vzdelani, tak tim myslim vzdelani a ne mozkove vyplachy typu gender studies.

Protoze tim clovek dostane schopnost kriticke analyzy.
A pak ho nezajimaji nejake plastove brcka a uchostoury.
Zajima ho, kterou bestii napadla takova zhuverilost, jako jsou bioprimesi do nafty, jejichz vyroba vice nafty spotrebuje, nez usetri, a kvuli cehoz lije Babis do zeme miliony tun glyfosatu, aby repka uschla do podoby skliditelne kombajnem

Zajima ho treba skvely napad, ze budeme za silene oenize vyrabet elektrinu z plynu a tim nabijet elektroauta za silenych celkovych ztrat, namisto aby se ten plyn proste primo spalil v CNG motoru.

A mohl bych na tohle tema psát jeste dlouho.

Jinak me svou debilitou velice potesila teze i ekologicnosti nemit deti. V zemi, ktera pri porodnosti 1,8 ditete na zenu vymira.

V tomto punktu mam este duslednejsi navrh, nejlepe snizite svou ekologickou stopu, kdyz se obesite.

+2
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Jouda | 6. 10. 2021 1:40

Jako nejdulezitejsi prvek v tomto ohledu povazuju vzdelani a kriticke mysleni.
A kdyz rikam vzdelani, tak tim myslim vzdelani a ne mozkove vyplachy typu gender studies.

Protoze tim clovek dostane schopnost kriticke analyzy.
A pak ho nezajimaji nejake plastove brcka a uchostoury.
Zajima ho, kterou bes*tii napadla takova zhuverilost, jako jsou bioprimesi do nafty, jejichz vyroba vice nafty spotrebuje, nez usetri, a kvuli cehoz lije Babis do zeme miliony tun glyfosatu, aby repka uschla do podoby skliditelne kombajnem

Zajima ho treba skvely napad, ze budeme za silene oenize vyrabet elektrinu z plynu a tim nabijet elektroauta za silenych celkovych ztrat, namisto aby se ten plyn proste primo spalil v CNG motoru.

A mohl bych na tohle tema psát jeste dlouho.

Jinak me svou deb*ilitou velice potesila teze i ekologicnosti nemit deti. V zemi, ktera pri porodnosti 1,8 ditete na zenu vymira.

V tomto punktu mam este duslednejsi navrh, nejlepe snizite svou ekologickou stopu, kdyz se obesite.

-1
Reagovat