Nehýbu se moc, ale jsem normálně do pohody. Film o sexuálních potřebách lidí s postižením

Český filmDokumentFilmová recenzeSexualitaŽivot s hendikepem
Irena Hejdová
| 5. 8. 2021 | 6 komentářů | 133 113
Nehýbu se moc, ale jsem normálně do pohody. Film o sexuálních potřebách lidí s postižením
Foto: Artcam Films

„Hledám chlapa. Jsem sama a potřebovala bych trochu lásky a objetí, přitulení, popřípadě i více. Hlavně ať se s tebou dá zároveň i hodit pokec. Píšu pomalu, tak tomu, kdo se ozve, prosím o trpělivost. Nehýbu se moc, ale jsem normálně do pohody.“ Inzerát osmadvacetileté Jany ilustruje jeden z nejbolestnějších problémů života hendikepovaných. Nedostatek tělesných, nejen sexuálních kontaktů. Jak z toho ven? Nejen o tom vypráví silný, dojemný, ale i zábavný dokument Chci tě, jestli to dokážeš, který právě vstupuje do českých kin a na streamovací platformu Dafilms.

Jana Urbanová má diagnózu mozkové obrny a těžké skoliózy. Celý život tráví na lůžku, v horizontální poloze, s tělem pokrouceným a zesláblým v důsledku svého hendikepu. Zdálo by se, že její život musí být monotónní a neveselý. Jenže to by tu nesměla být Martina, Janina matka. Zchátralá, ale přitom stále vitální, energická a charismatická alkoholička se o Janu stará. Krmí ji, obléká a svléká, přebaluje i obstarává. Přitom ale odmítá vnímat ji jako chudinku. „Ona má 28 let, ona je dospělá, víte?“ říká Martina pohoršeným kolemjdoucím na pouti, kde Janě dává ochutnávat místní medovinu. 

Dceru převáží vleže na improvizovaném vozíku a snaží se s ní žít maximálně normální život. Líčí jí a hezky obléká, přivádí mezi lidi. Janě ale její neustálá péče už přerůstá přes hlavu, chtěla by se osamostatnit. A také zažít nějaký kontakt s mužem. Ani to pro Martinu není problém, sežene Janě hned několik potenciálních sexuálních asistentů. Nejsou to profesionální asistenti, pocházejí z dost různorodých prostředí, Jana ale díky nim konečně nachází smysl tam, kde ho dosud neviděla.

Každá z žen si nese svou horu starostí a smutků, zároveň si ale většinou udržuje zdravý nadhled nad svým těžkým osudem. Výsledkem je pozoruhodný a optimistický film.

Divák je ve filmu žasnoucím svědkem života rodiny, v níž se neustále kouří, pije a mluví vulgárně. Pod vší tou mizérií ale prosvítá vzájemná láska matky s dcerou. Jana má také sestru, dvojvaječné dvojče, nevidomou Kateřinu. Ta se osamostatnila a žije s přítelem Mirkem jinde, při návštěvách přes leckdy trapné a neurvalé chování matky vnímáme mezi všemi třemi silné pouto. 

All you need is love

Každá z žen si nese svou horu starostí a smutků, zároveň si ale většinou udržuje zdravý nadhled nad svým těžkým osudem. Výsledkem je pozoruhodný a optimistický film o tom, že člověk má sílu překonat i ty nejtěžší překážky a že nejhorší ze všech hendikepů, které můžou člověka potkat, je nedostatek lásky, jak praví úvodní motto. A také o sexuální asistenci hendikepovaných, o službě, která v Česku funguje už šest let, stále je ale opředena řadou mýtů a předsudků.

Sexuální asistenci pro hendipakované se věnuje organizace Freya, tato služba existuje v Česku od roku 2015. Seznam všech proškolených sexuálních asistentů nabízí web Freyi, na stránkách organizace aktuálně nabízí služby devět z nich, z toho pouze jediný muž. Podle ředitelky organizace Freya Lucie Šídové aktuálně probíhá další výcvik, v němž se školí dva muži a sedm žen. 

„Asistentky a asistenty nezaměstnáváme, jen je školíme a sledujeme, zda pracují dle pravidel a etického kodexu,“ vysvětluje Lucie Šídová. Sexuální asistenti nabízejí poradenství, ale i praktické služby jako nácvik masturbace, doteky, společnou nahotu a masáže i různé sexuální interakce včetně pohlavního styku. Jde o placenou službu, která stojí 1200 Kč za hodinu, úvodní seznamovací schůzka stojí 500 kč za hodinu. S některými klienty asistenti pracují dlouhodobě, s jinými pouze jednorázově, záleží na konkrétní zakázce, ale například i na finančních možnostech klienta či na jeho možnostech soukromí.

Foto: Artcam Films

O smysluplnosti sexuální asistence mluví svorně její poskytovatelé i jejich klienti. Lidem s tělesným postižením uvolňuje napětí v těle a povoluje křeče, všem přináší psychické uvolnění, sebevědomí i celkově pozitivnější náhled na svět. 

„Z praxe mohu potvrdit, že klienti, se kterými spolupracuji dlouhodobě, mění pohled na život s postižením,“ říká jedna z asistentek, Diana Lovecká. Přínosy služby vyzdvihuje na stránkách Freyi anonymně i jedna z klientek, žena s fyzickým hendikepem. „Pomohla mi srovnat se s intimními problémy, které mě trápí. Pomohla mi zmírňovat projevy mého postižení při sexu. Pomohla mi s masturbací, protože mám nešikovné ruce. Snažíme se dosáhnout toho, abych aspoň někdy mohla mít orgasmus,“ popisuje klientka. 

Muži nejsou

„Kromě toho mi velmi pomáhá bavit se otevřeně o sexu a o chlapech. S asistentkou také pracujeme na tom, abych se zbavila mindráků, které ve mně vypěstoval minulý partner. Po každé asistenci jsem uvolněnější a lépe se hýbu. Je to super!!!! Měla jsem z mnoha důvodů obavy, ale teď jsem moc ráda, že za mnou chodí asistentka, a ne chlap asistent. I když zkušenost s chlapem by asi taky byla dobrá,“ uvažuje spokojená klientka.

Ženy jsou zvlášť v počátcích asistence opatrnější, některé mají za sebou nepříjemné zkušenosti, hledají svou sexualitu, chtějí se opět cítit jako ženy se vším všudy a to chce někdy více času.

Mužských sexuálních asistentů je nicméně nedostatek, vyškolený je pouze jediný. Podle Šídové nejspíš proto, že se v pomáhajících profesích vyskytuje obecně více žen. Na to narazila i režisérka filmu, která kvůli Janě hledala potenciálního sexuálního asistenta z řad amatérů na sociálních sítích. Muže z filmu podle Šídové nicméně nelze nazývat sexuálními asistenty, neprošli žádným výcvikem a ani se podle ní nechovali podle pravidel této profese.

Láska, sex a něžnosti

Podle režisérky je také rozdílné to, co od sexuální asistence očekávají muži a co ženy. „Zatímco muži v mém předchozím filmu Miluj mě, jestli to dokážeš si chtěli užít a doopravdy šlo o ten samotný akt, pro ženy to je víc otázka samotného vztahu a komunikace,“ říká Smržová. „Najít takové muže, kteří by jim to mohli splnit, není vůbec jednoduché.“ Sexuální asistenci podle Šídové také využívají ve větší míře muži než ženy. „Ženy jsou zvlášť v počátcích asistence opatrnější, některé mají za sebou nepříjemné zkušenosti a jsou opatrné, hledají svou sexualitu, chtějí se opět cítit jako ženy se vším všudy a to chce někdy více času.“

Sexuální asistence může mít i svá rizika a není vhodná pro každého. Proto Freya doporučuje vhodnost služby konzultovat. Není vhodná například pro lidi, kteří nedokáží dát či vyjádřit svůj souhlas nebo pro ty, kteří neznají své tělo, nemají žádné informace ze sexuální výchovy. Ti by se nejdříve měli na sexuální asistenci připravit a například se v dané oblasti trochu dovzdělat.

Foto: Artcam Films

Rizikem je i možnost, že se klient do sexuálního asistenta zamiluje. Podle Šídové se to stává jako ve všech ostatních pomáhajících profesích. „Pomáhající často věnuje velkou pozornost svému klientovi, pečuje o něj a to ten člověk třeba nikdy nezažil a začne cítit náklonnost,“ podotýká s tím, že často klienti dlouho nezažili dotek, intimitu či naplnění sexuality. V tomto případě sexuální asistenti zpravidla spolupráci ukončují.

Po čem touží lidé s postižením

Dagmar Smržová se tématice života s postižením věnovala už ve svých předchozích filmech, například ve filmu Zachraňte Edwardse, před aktuálním snímkem natočila také dokument Miluj mě, jestli to dokážeš, v němž už tematizovala sexuální asistenci pro hendikepované. Zabývá se tímto tématem mimo jiné právě proto, aby si běžná veřejnost uvědomila, že lidé s hendikepem mají stejné potřeby (i práva) jako ti zdraví. „Jsou mezi námi a touží po lásce stejně jako my. A další otázka je, co to je vlastně hendikep – je těžší ten fyzický, který má Jana a Katka, nebo ten duševní, který prožívá mnoho z nás, jako je prázdnota, přetvářka a lpění na nefungujících stále se opakujících vztazích, a zbytečných majetcích?"

Matky ve filmu

nejlepší české komedieFoto: Bontonfilm

Matky jsou zřejmě prvním českým filmovým počinem, který se soustředí na život třicátnic, a zároveň jejich svět popisuje autentickou ženskou perspektivou. Ženy se tu chovají jako ženy, nikoliv představy o tom, jak žena uvažuje, soudí Kamil Fila.

České ženy mají vztek, píše Kamil Fila ve své recenzi filmu Matky.

Od natáčení uběhly už dva roky, film si kvůli covidu na premiéru počkal déle. Během těch dvou let se Janina matka rozešla se svým manželem a následně se už sama s Janou přestěhovala do nového bytu. „Je nedaleko starého, ale v krásném místě, ve vyšším patře, s novou kuchyňkou a stromy kolem domu. Holky jsou tam spokojené,“ říká režisérka, která je s rodinou nadále v kontaktu.

Janina nevidomá sestra Katka si v červenci vzala svého přítele Mirka, který ve filmu také vystupuje, matka sester přestala tolik pít a začala hodně malovat. „Janča bohužel psychicky trochu chřadla. Do nového bytečku už za ní nechodí tolik kamarádů. Je to dál a třeba pro babičku téměř nedostupné,“ dodává Smržová. Jana prý stále vzpomíná na dva roky starý zážitek s tantra masérem Mírou, kterým film vrcholí. „Uspokojil ji a přinesl na chvilku pocit štěstí. Jana také dál touží po svém bytečku. Jenom už asi ví, že to je přání, které je těžko dosažitelné. Při jejím hendikepu je to buď ústavní péče, nebo draze zaplacené bydlení s asistencí,“ dodává Smržová.

Chci tě, jestli to dokážeš byl ve světové premiéře uveden v roce 2019 na jihlavském dokumentárním festivalu a následně na loňském prestižním festivalu Hot Docs. IndieWire tehdy snímek zařadil do výběru 10 nejočekávanějších filmů festivalu. Na uvedení do kin si nicméně musel jako řada jiných filmů covidového roku další rok počkat. A byla by škoda jej v letošní bohaté filmové nabídce přehlédnout.

Do kin vstupuje 5. srpna a k vidění bude zároveň 14 dnů online – exkluzivně na platformě DAFilms.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Moje Heroine 2021 Potřebujeme si připomenout, že svět nakonec může být báječné místo k životu. Představujeme osm inspirativních a obdivuhodných žen, jejichž jména do výzvy Moje Heroine nominovali čtenářky a čtenáři. Jasmína Houdek, Elena Gorolová, Alena Jančíková, Barush Maush, Zuzana Vránová, Eliška Kodyšová, Klára Laurenčíková, Adéla Horáková. Osm příběhů, které vám vrátí naději.
  • Děti vám to vysvětlí Existuje vůbec někdo, kdo se těší na září? Na obligátní téma „back to school“ jsme se podívali ze všech stran. Proč české školství nevzkvétá? A pomohlo by mít v učitelském sboru víc mužů? Své k tomu řekli i teenageři: rozsáhlou sondu mezi svými vrstevníky provedla čtrnáctiletá Marika, čerstvá maturantka Ester se zase ptá, proč ve školách víc nemluvíme o menstruaci i tělesnosti obecně.
  • Rozkoš pro vaše uši Prozkoumali jsme nový žhavý trend – audioporno. Z jakých důvodů přitahuje především ženy a co je na něm tak zvláštního? Vše, co chcete vědět, než se ponoříte do světa zvukové rozkoše. Nestyďte se poslouchat!
  • Hrdinky našich dcer Princezny trpně čekající na své rytíře jsou definitivně out. Je čas na nové hrdinky. Co tedy s dětmi číst? Možností je dnes dost, a zvlášť s knihami o slavných českých ženách se v posledních letech roztrhl pytel. Nad tímto fenoménem se kriticky zamýšlí Gabriel Pleska. Kterou z nich by doporučil?

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 6 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

David | 5. 8. 2021 19:06

Tam jde taky o to, že ženě ženská sexuální asistentka nevadí, kdežto muži by nejspíš mužský vadil, proto tolik neva, že je mužských asistentů málo.

+2
Reagovat