Nehýbu se moc, ale jsem normálně do pohody. Film o sexuálních potřebách lidí s postižením

Jana Urbanová má diagnózu mozkové obrny a těžké skoliózy. Celý život tráví na lůžku, v horizontální poloze, s tělem pokrouceným a zesláblým v důsledku svého hendikepu. Zdálo by se, že její život musí být monotónní a neveselý. Jenže to by tu nesměla být Martina, Janina matka. Zchátralá, ale přitom stále vitální, energická a charismatická alkoholička se o Janu stará. Krmí ji, obléká a svléká, přebaluje i obstarává. Přitom ale odmítá vnímat ji jako chudinku. „Ona má 28 let, ona je dospělá, víte?“ říká Martina pohoršeným kolemjdoucím na pouti, kde Janě dává ochutnávat místní medovinu. 

Dceru převáží vleže na improvizovaném vozíku a snaží se s ní žít maximálně normální život. Líčí jí a hezky obléká, přivádí mezi lidi. Janě ale její neustálá péče už přerůstá přes hlavu, chtěla by se osamostatnit. A také zažít nějaký kontakt s mužem. Ani to pro Martinu není problém, sežene Janě hned několik potenciálních sexuálních asistentů. Nejsou to profesionální asistenti, pocházejí z dost různorodých prostředí, Jana ale díky nim konečně nachází smysl tam, kde ho dosud neviděla.

Divák je ve filmu žasnoucím svědkem života rodiny, v níž se neustále kouří, pije a mluví vulgárně. Pod vší tou mizérií ale prosvítá vzájemná láska matky s dcerou. Jana má také sestru, dvojvaječné dvojče, nevidomou Kateřinu. Ta se osamostatnila a žije s přítelem Mirkem jinde, při návštěvách přes leckdy trapné a neurvalé chování matky vnímáme mezi všemi třemi silné pouto. 

All you need is love

Každá z žen si nese svou horu starostí a smutků, zároveň si ale většinou udržuje zdravý nadhled nad svým těžkým osudem. Výsledkem je pozoruhodný a optimistický film o tom, že člověk má sílu překonat i ty nejtěžší překážky a že nejhorší ze všech hendikepů, které můžou člověka potkat, je nedostatek lásky, jak praví úvodní motto. A také o sexuální asistenci hendikepovaných, o službě, která v Česku funguje už šest let, stále je ale opředena řadou mýtů a předsudků.

Sexuální asistenci pro hendipakované se věnuje organizace Freya, tato služba existuje v Česku od roku 2015. Seznam všech proškolených sexuálních asistentů nabízí web Freyi, na stránkách organizace aktuálně nabízí služby devět z nich, z toho pouze jediný muž. Podle ředitelky organizace Freya Lucie Šídové aktuálně probíhá další výcvik, v němž se školí dva muži a sedm žen. 

„Asistentky a asistenty nezaměstnáváme, jen je školíme a sledujeme, zda pracují dle pravidel a etického kodexu,“ vysvětluje Lucie Šídová. Sexuální asistenti nabízejí poradenství, ale i praktické služby jako nácvik masturbace, doteky, společnou nahotu a masáže i různé sexuální interakce včetně pohlavního styku. Jde o placenou službu, která stojí 1200 Kč za hodinu, úvodní seznamovací schůzka stojí 500 kč za hodinu. S některými klienty asistenti pracují dlouhodobě, s jinými pouze jednorázově, záleží na konkrétní zakázce, ale například i na finančních možnostech klienta či na jeho možnostech soukromí.

O smysluplnosti sexuální asistence mluví svorně její poskytovatelé i jejich klienti. Lidem s tělesným postižením uvolňuje napětí v těle a povoluje křeče, všem přináší psychické uvolnění, sebevědomí i celkově pozitivnější náhled na svět. 

„Z praxe mohu potvrdit, že klienti, se kterými spolupracuji dlouhodobě, mění pohled na život s postižením,“ říká jedna z asistentek, Diana Lovecká. Přínosy služby vyzdvihuje na stránkách Freyi anonymně i jedna z klientek, žena s fyzickým hendikepem. „Pomohla mi srovnat se s intimními problémy, které mě trápí. Pomohla mi zmírňovat projevy mého postižení při sexu. Pomohla mi s masturbací, protože mám nešikovné ruce. Snažíme se dosáhnout toho, abych aspoň někdy mohla mít orgasmus,“ popisuje klientka. 

Muži nejsou

„Kromě toho mi velmi pomáhá bavit se otevřeně o sexu a o chlapech. S asistentkou také pracujeme na tom, abych se zbavila mindráků, které ve mně vypěstoval minulý partner. Po každé asistenci jsem uvolněnější a lépe se hýbu. Je to super!!!! Měla jsem z mnoha důvodů obavy, ale teď jsem moc ráda, že za mnou chodí asistentka, a ne chlap asistent. I když zkušenost s chlapem by asi taky byla dobrá,“ uvažuje spokojená klientka.

Mužských sexuálních asistentů je nicméně nedostatek, vyškolený je pouze jediný. Podle Šídové nejspíš proto, že se v pomáhajících profesích vyskytuje obecně více žen. Na to narazila i režisérka filmu, která kvůli Janě hledala potenciálního sexuálního asistenta z řad amatérů na sociálních sítích. Muže z filmu podle Šídové nicméně nelze nazývat sexuálními asistenty, neprošli žádným výcvikem a ani se podle ní nechovali podle pravidel této profese.

Láska, sex a něžnosti

Podle režisérky je také rozdílné to, co od sexuální asistence očekávají muži a co ženy. „Zatímco muži v mém předchozím filmu Miluj mě, jestli to dokážeš si chtěli užít a doopravdy šlo o ten samotný akt, pro ženy to je víc otázka samotného vztahu a komunikace,“ říká Smržová. „Najít takové muže, kteří by jim to mohli splnit, není vůbec jednoduché.“ Sexuální asistenci podle Šídové také využívají ve větší míře muži než ženy. „Ženy jsou zvlášť v počátcích asistence opatrnější, některé mají za sebou nepříjemné zkušenosti a jsou opatrné, hledají svou sexualitu, chtějí se opět cítit jako ženy se vším všudy a to chce někdy více času.“

Sexuální asistence může mít i svá rizika a není vhodná pro každého. Proto Freya doporučuje vhodnost služby konzultovat. Není vhodná například pro lidi, kteří nedokáží dát či vyjádřit svůj souhlas nebo pro ty, kteří neznají své tělo, nemají žádné informace ze sexuální výchovy. Ti by se nejdříve měli na sexuální asistenci připravit a například se v dané oblasti trochu dovzdělat.

Rizikem je i možnost, že se klient do sexuálního asistenta zamiluje. Podle Šídové se to stává jako ve všech ostatních pomáhajících profesích. „Pomáhající často věnuje velkou pozornost svému klientovi, pečuje o něj a to ten člověk třeba nikdy nezažil a začne cítit náklonnost,“ podotýká s tím, že často klienti dlouho nezažili dotek, intimitu či naplnění sexuality. V tomto případě sexuální asistenti zpravidla spolupráci ukončují.

Po čem touží lidé s postižením

Dagmar Smržová se tématice života s postižením věnovala už ve svých předchozích filmech, například ve filmu Zachraňte Edwardse, před aktuálním snímkem natočila také dokument Miluj mě, jestli to dokážeš, v němž už tematizovala sexuální asistenci pro hendikepované. Zabývá se tímto tématem mimo jiné právě proto, aby si běžná veřejnost uvědomila, že lidé s hendikepem mají stejné potřeby (i práva) jako ti zdraví. „Jsou mezi námi a touží po lásce stejně jako my. A další otázka je, co to je vlastně hendikep – je těžší ten fyzický, který má Jana a Katka, nebo ten duševní, který prožívá mnoho z nás, jako je prázdnota, přetvářka a lpění na nefungujících stále se opakujících vztazích, a zbytečných majetcích?"