Pomalou módou proti nadvýrobě a plýtvání

Udržitelnost
Renata Lichtenegerová
| 16. 4. 2021 | 17 komentářů | 75 907
Pomalou módou proti nadvýrobě a plýtvání
Foto: Nila

Triko, které koupíme za stovku, musel někdo vyrobit doslova za pár korun. V jakých podmínkách to asi bylo? S jakým dopadem na lidské životy a životní prostředí? Pokud vás tyto otázky trápí, patříte v rámci české populace k naprosté menšině. Tak jako Pavel Urban, spoluzakladatel a šéf značky Nila.

Nila zastřešuje módu, bytové doplňky a kosmetiku z nejrozmanitějších koutů světa, přičemž vše musí být vyrobeno férově, ekologicky, udržitelně. S Pavlem jsme se potkali prostřednictvím monitorů ve chvíli, kdy byly všechny tři prodejny Nily zavřené kvůli pandemii a fungovaly jen jako výdejní okénka e-shopu. Povídali jsme si mimo jiné o tom, jak nejít cestou pomíjivých trendů a proč je to důležité.

Za téměř deset let své existence se Nila stala synonymem pro nákup s čistým svědomím. Zajímá ale Čechy, za jakých podmínek bylo vyrobeno to, co kupují?

Mám štěstí, že se pohybuju v sociální bublině, ve které to lidi zajímá. Pro naše zákazníky, respektive zákaznice, protože jsou to z 95 procent ženy, je to důležité, přemýšlí o tom. Jsou vzdělané, často hodně zcestovalé, zajímají se o svět kolem sebe. Ale obecně? Kdybych měl vzít reprezentativní vzorek napříč společností, tak to Češi neřeší. Bezhlavě nakupují trika za devadesát korun, protože je někdo dokázal vyrobit za dvanáct.

Co vám připadá nejhorší na globálním textilním průmyslu?

Těžko vybrat jednu věc. Zda je to odpad a znečištění, dětská práce, podmínky ve fabrikách, kam byste se bála vkročit. Jestli jsou nejděsivější koželužny v Maroku, pískování džínů v Číně, fabriky v Bangladéši nebo to, jak se pěstuje bavlna v Uzbekistánu. Jde o komplex toho, jak je ten byznys nastavený. Že stojí na nadvýrobě věcí, které jsou v podstatě na jedno použití. Od toho se odvíjí celý řetězec zhůvěřilostí, včetně nutnosti nesmyslného stlačení výrobních nákladů za cenu výroby z těch nejstrašnějších materiálů a v nelidských podmínkách. Denně se do oběhu chrlí nepředstavitelné množství nekvalitních věcí vyrobených za naprosto neetických podmínek.

udržitelná móda
Foto: Nila

Sortiment pochází z nejrůznějších koutů světa. Ručně tkané berberské koberce si do Maroka jezdí vybírat osobně.

A řešení?

Kupovat kvalitní věci, které vydrží. Vyhýbat se rychlé módě, do které nás tlačí reklamy. Kupovat méně, ale kvalitnějších a trvalejších věcí. Mám pocit, že dnešní mladé lidi už to začíná trochu zajímat. Určitě víc než moji generaci v jejich věku. Tehdy se udržitelností módy nezabýval nikdo. Samozřejmě všichni potřebujeme svůj šatník průběžně obměňovat, mění se nám postava, vyvíjí se vkus. Ale když si koupím kabát, měl bych si vybrat takový, abych ho mohl nosit alespoň několik let, než půjdu shánět další.

Taky si ho můžu koupit z druhé ruky a unosit, co jiný odložil. Je pravda, že rozjíždíte vlastní second hand?

Ano, v půlce února jsme spustili program Nila Reloved. Budeme v něm nabízet výhradně kvalitní kousky od značek, které prodáváme, a splňují tedy všechny naše nároky. Nabídneme zákazníkům možnost zpětného vykoupení věcí, které stále mají hodnotu, ale oni už je z nějakého důvodu nenosí. Naši módu tím zároveň zpřístupníme lidem, kteří by o ni měli zájem, ale nové kousky si nemohou dovolit. Třeba právě těm mladým, kteří ještě studují.

Co nejexotičtějšího se dá v Nile koupit?

Napadá mě ukrajinská značka šatů Sleeping Gypsy. Jsou ručně vyšívané a mají takové velké balonové rukávy. Sálá z nich východní estetika, jsou hrozně šik a prodávají se od New Yorku po Austrálii. Ale je toho mnohem víc, náš sortiment pochází z nejrůznějších koutů světa. Z oblasti dekoru bych zmínil ručně tkané berberské koberce z pohoří Atlas. Pro ty si do Maroka jezdíme sami a doufám, že i letos se nám výprava podaří.

Nilu jste zakládal spolu se svou ženou Evou v roce 2011. Řízení jste se ale ujal až před rokem a půl. Proč?

V té době Nila dorostla do velikosti, kdy už bylo nutné spoustu věcí přenastavit, od financování přes procesy řízení až po marketing. A dát tomu nějaký řád. Ne že bych do firmy vstoupil a všechno překopal. Od začátku jsme na Nile s Evou spolupracovali, ale já k tomu měl ještě další své vlastní projekty. Eva řešila Nilu prakticky nonstop a spolu jsme se jí pak věnovali doma, často dlouho do noci. Už to bylo neúnosné, neefektivní. Domluvili jsme se, že převezmu takovou tu manažersko-organizační, procesní agendu. A Eva bude dál hlavní tváří firmy, kterou od začátku je, a bude se věnovat marketingovým věcem.

Pavel Urban

Pavel Urban Nila
Foto: Nila

Vystudoval práva a ekonomii na Karlově univerzitě. Nilu založil spolu s manželkou Evou v roce 2011 a od poloviny roku 2019 se jí věnuje na plný úvazek. Předtím působil sedm let jako advokát a deset let jako ekonomický konzultant. Neváhá si přivstat, aby měl trochu času sám pro sebe, a většinou pak cvičí taiči. Baví ho také les, vesmír, matematika, výhledy do krajiny, filozofie, klasická hudba a jazz. S Evou mají dvě děti (5 a 8 let).

Takže jste šéf. Máte na to nějakou oficiální funkci? 

Neříkám si ani ředitel, ani CEO, ani kapitán. Nikdy jsem si na tom nezakládal, i když postupně zjišťuji, že i pojmenování funkcí má svůj význam. Ne že by snad někomu přidalo na schopnostech, ale ohraničuje jednotlivé odpovědnosti a eliminuje zmatky. Přece jen už nás pro Nilu pracuje celkem třicet pět.

Jak s Evou zvládáte takové to „doma spolu, v práci spolu“?

Řekl bych, že dobře. Už se nám daří nechávat práci opravdu v práci, což je, myslím, velmi důležité. Občas máme na něco jiný názor, ale nehádáme se. Díky tomu, že jsme si jasně rozdělili agendy, si nelezeme do zelí.

Už máte bilanci pandemického roku 2020?

Náš loňský obrat je asi o 20 procent nižší, než jsme plánovali. Ale i tak jsme trochu vyrostli. Pomohl nový e-shop, který jsme plánovali už dlouho, a covid nás donutil jej konečně zrealizovat. Před pandemií jsme prodávali hlavně v našich kamenných prodejnách, a to až 70 procent zboží, takže jejich opakovaná zavření samozřejmě představují komplikaci. Naštěstí se většinu poptávky podařilo nasměrovat právě na ten e-shop. Některé plány jsme museli pozdržet, například výrobu naší vlastní kosmetiky. Chystáme ale otevření čtvrté kamenné prodejny, a to v Praze na Letné. 

Je na to podle vás vhodná doba?

Máme prodejny na pražských Vinohradech a v Karlíně a už delší dobu jsme se poohlíželi po vhodném prostoru i na druhém břehu Vltavy. Až v polovině loňského roku se nám podařilo najít takový, který nás nadchl. A to jsme si pandemii navzdory nechtěli nechat ujít. Časově to nakonec vyšlo docela dobře, protože nyní se celá ta budova rekonstruuje a otevírat bychom měli v září. Snad už tedy v lepších časech. 

Nabídku Nily tvoří více než 200 značek z celého světa. Základem portfolia je kvalitní móda, doplňky a lifestylové produkty. Vše vyrobeno šetrným způsobem a za spravedlivých podmínek.

Článek vznikl ve spolupráci se značkou Nila. 

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • LUCIE HRDÁ Tváří titulní strany je advokátka Lucie Hrdá. „Oběti připodobňují znásilnění k vraždě duše a mnoho z nich tvrdí, že by byly raději mrtvé, než aby žily s touto zkušeností dál. Pokud se na tyto zločiny stále pohlíží jako na ublížení na zdraví, je to podle mě naprosté nepochopení,“ říká v našem rozhovoru. Organizace Bez trestu, kterou spoluzakládala, zveřejňuje skutečné rozsudky, aby upozornila na to, za jaké činy odcházejí pachatelé od soudů jen s podmínečnými tresty. „O násilí nesmíme mlčet,“ říká Lucie a sama se neúnavně angažuje.
    Lucii Hrdou fotila naše spolupracovnice v Londýně Eliška Sky.
  • STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH! Nějakou formu domácího násilí zažilo 20–40 % žen. V době první covidové vlny narostlo domácí násilí až o 50 %. Každá třetí žena se stala terčem sexuálního obtěžování. Zkušenost se znásilněním má asi 5–10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich se nikdy neobrátí na policii. Co ještě potřebujeme slyšet, abychom jako společnost přestali zavírat oči před domácím a sexualizovaným násilím?
  • MŮJ ŽIVOT S MOHAMEDEM „Mohamed zná holky, jako jsem já (35+ single ženy s kariérou), jen z filmů. Já znám kluky jako Mohamed jen ze zpráv. Oba kolem těch stereotypů první týdny potichu našlapujeme. Nevíme, co čekat. On uzavírá svůj den modlitbou, já sklenkou vína.“ Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti?
  • FAST FEMINIST FASHION Nakupují české feministky v řetězcích? Je udržitelná móda jen pro privilegované? A koho posiluje podceněné oblečení? Módní publicistka Veronika Ruppert se zamýšlí nad přesahy mezi feminismem a módou ohleduplnou k planetě i lidem. V příloze Sustainable přinášíme také rozhovor s klimatoložkou Táňou Míkovou a tipy na udržitelnější cestování z pera architekta Petera Bednára.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 17 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Rob | 19. 4. 2021 17:49

Možná by to chtělo nějaký odborný termín, třeba toxická femininita.

Protože tahle rychloobrátková móda je typicky ženská záležitost, žádný chlap* neřeší, kolikátý rok už nosí jedny hadry. Co si pamatuji, tak to byly vždycky ženy, co mi vyčítaly, že „tohle už je staré, to už nemůžeš nosit“, případně „jak to, že máš tu samou košili jako před 5 lety“? Nejprve máma, později kamarádky a teď manželka :-)

* to jedno procento hipsterských soyboyů můžeme pro jednoduchost zanedbat

+12
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Umfa je dement | 19. 4. 2021 0:11

Lol, takže řešením je, ať děcka makaj za dolar. Ty jsi vážně vykuk a hovado.

-7
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu