Jak žít udržitelně, když bydlíme ve městě? Tady je praktický návod

Ekonomie udržitelnosti
Klimatická změna
UdržitelnostŽivot ve městě
Michaela Pixová
| 27. 8. 2021 | 16 komentářů | 2 884
Jak žít udržitelně, když bydlíme ve městě? Tady je praktický návod
Foto: Shutterstock

Grónský ledovec taje, Amazonie hoří, hladiny oceánů stoupají. Svět se nachází na pokraji klimatického kolapsu. Je jasné, že bez rozsáhlých systémových změn zlověstný osud sami těžko zvrátíme, ale i přesto chceme žít jinak, udržitelněji. Jenže často nevíme jak na to. Udržitelnost neznamená bydlet v maringotce u lesa. Paradoxně může být šetrnější právě život ve městech. V čem je ekologická stopa života ve městě nižší než na venkově a jak ji můžeme ještě snížit?

I když nebydlíme v náruči přírody, můžeme svým způsobem života přispět k tomu, abychom ji chránili. Přinášíme několik praktických tipů, jak se chovat ekologičtěji v každodenním životě. Některé zásady udržitelného života jsou jednoduché a nebudou vás nic stát. Jiné vyžadují změnu myšlení, celkového přístupu nebo vstupní investice. Všechny ale mají smysl. 

Ve městě je všechno blíž

Doprava patří k významným zdrojům emisí skleníkových plynů, v České republice se na celkových emisích podílí přibližně z 16 %. Jednou z velkých výhod města je fakt, že máme vše blízko. Díky vysoké koncentraci lidí, institucí, podniků a služeb může ve městech efektivně fungovat veřejná doprava, a to jak městská, tak i meziměstská. Stále více se ve městech také rozšiřují sítě cyklostezek. Bez auta se kolikrát lze i zcela obejít nebo si ho jen občas půjčit. Ovšem ve městě častěji žijí dobře zajištění lidé, kteří více cestují, a zejména individuální automobilová doprava jejich uhlíkovou stopu navyšuje.

Kdo chce žít udržitelněji, může co nejvíce využívat výhod města, jako je hromadná doprava či možnost přepravovat se pěšky, na kole nebo koloběžce. Auta vytahujme na silnici, jen když je to nezbytně nutné a když jsme schopni auto naplnit a efektivně využít. Volit bychom při tom měli vždy vůz s co nejnižšími emisemi. V Česku dosud nevyřešenou otázku představuje elektromobilita, která zatím bez dostupné zelené elektřiny z obnovitelných zdrojů sice může přispět k čistšímu vzduchu přímo ve městě, ale naopak zvyšuje znečištění tam, kde se elektřina vyrábí, tedy v okolí uhelných elektráren. Výhodu mají samozřejmě ti, kteří si svůj elektromobil mohou nabít zelenou elektřinou z vlastní solární elektrárny na střeše.

Udržitelnost prochází žaludkem 

Ačkoliv si čerstvé farmářské produkty spojujeme především s venkovem, právě ve městě máme mnohdy víc možností, jak se stravovat ekologicky, zdravě, a přitom pestře a zajímavě. Vezměme si třeba maso: Vedle veganství a vegetariánství je dnes čím dál populárnější takzvané flexitariánství. Tedy přístup, kdy maso jíme jen příležitostně v určitých situacích – třeba když nám nic jiného nezbývá.

I ve městě se můžeme věnovat zahradničení, byť v omezené míře. Pokud se nám nepodaří sehnat pozemek v zahrádkářské kolonii, můžeme se připojit k některé z komunitních zahrad.

Do takové situace se častěji dostáváme na venkově. Nebo vám se daří v Josefově dole nebo v Kamýku nad Vltavou sehnat tempeh a vegepárky? A to nemluvím o nabídce bezmasých pokrmů v pohostinství. Smažák, hranolky a hermelín stále dokola. Ve městě je oproti tomu nejen snazší konzumaci masa omezovat a nahrazovat jej, ale také je zde širší nabídka alternativ ke klasickým supermarketům. Můžeme nakupovat na farmářských trzích, stát se členy potravinového družstva, či tzv. KPZ, tedy komunitou podporovaného zemědělství a odebírat čerstvé sezónní potraviny od své lokální farmářky či farmáře. 

I ve městě se můžeme věnovat zahradničení, byť v omezené míře. Pokud se nám nepodaří sehnat pozemek v zahrádkářské kolonii, můžeme se připojit k některé z komunitních zahrad nebo vlastní komunitní zahradu založit. I osázet na dvorku několik květináčů se počítá. Nespornou výhodou komunitního pěstování je to, že si v péči o zeleninu můžete se sousedy pomáhat. 

Jídlo s visačkou

Foto: Daniel Hamerník

Jíst lokálně je trend, který je tu s námi už pár let. Jak to ale vypadá přímo u zdroje? Je udržitelné jídlo skutečně... k vydržení?

Jste to, co, kde a odkud jíte

Ve městech se také rozmáhají „bezobalové“ obchody, kde můžeme své potraviny nakoupit do přinesených nádob, a tím omezit vytváření dalšího odpadu. Je to možná trochu komplikovanější, ale víc plánovat a víc přemýšlet nad důsledky je přístup, který je potřeba postupně zavádět nejen do nakupování, ale i do celkového přístupu k potravinám. 

K tomu patří i snaha nakupovat, skladovat a konzumovat potraviny tak, abychom co nejvíce omezili jejich plýtvání, které samo o sobě zodpovídá za obrovské množství zbytečných emisí. Každá potravina má totiž svou vlastní uhlíkovou (ale také vodní) stopu, která vznikla během pěstování, výroby a převozu. Pokud potravinu vyhodíme, tyto emise vznikly (nebo voda byla použita) zbytečně. Pamatujme na to při nákupech, vaření, ale třeba také v restauracích či při rautech. Odnášet jídlo domů (ve vlastní, nikoliv jednorázové krabičce) nebo jej rozdat potřebným není ostuda, ale zodpovědnost.  

Méně místa, méně energie

Výhodou života ve městě je i to, že zde obvykle obýváme menší plochy než lidé na venkově. Bytové domy lze také efektivněji zateplit a vytopit. Zatímco majitelé rodinných domů mají možnost na své střeše vybudovat vlastní solární elektrárnu nebo si solárními panely ohřívat vodu, v bytech můžeme udělat alespoň to, že přejdeme na tzv. zelené tarify elektřiny. Do zásuvek nám sice dál bude proudit elektřina z energetického mixu, tedy nejen ta „zelená“, ale můžeme se alespoň těšit z toho, že svými účty za elektřinu podporujeme zelené podnikání, a nikoliv špinavý byznys. Tato elektřina je sice zatím o trochu dražší než ta pocházející z běžných tarifů, to se však v dohledné době, zejména v souvislosti s rychle stoupající cenou emisních povolenek, pravděpodobně změní. 

O zelené změny lze usilovat i na úrovni celého bytového domu, kde nás však čeká úkol přesvědčit zbytek společenství vlastníků či družstva. Kromě zateplení domu můžeme sousedy nadchnout pro pořízení tepelného čerpadla a fotovoltaiky, na které lze čerpat štědré dotace. Především je ale nutné zvolit úsporný přístup. V Česku je stále zvykem v domácnostech přetápět, zbytečně svítit, mít neustále puštěnou televizi nebo si kupovat další a další spotřebiče. Ty bychom měli jednak kupovat v té nejúsprnější třídě nebo se některých z nich jednoduše vzdát. Třeba klimatizace nebo sušičky prádla. K topení i k elektřině bychom měli přistupovat jako ke vzácným zdrojům, na jejichž mrhání doplatí naše děti. 

Sdílet, opravit, recyklovat 

Úspornost můžeme uplatnit i v přístupu k dalším zdrojům, produktům a zboží. Naše konzumní společnost je založená na neustále se zvyšující nadprodukci a nadspotřebě, v jejichž důsledku vzniká obrovské množství odpadu, který se v různých formách koncentruje v životním prostředí a narušuje jeho rovnováhu. Když žijete v malém bytě, není v něm prostor pro hromadění věcí. Místo zbytečného vyhazování je potřeba se co nejvíce přiblížit uzavřenému oběhu látek v přírodě. Díky vyšší koncentraci lidí na jednom místě může být zavádění principu zero waste, tedy životního stylu bez zbytečného vytváření odpadů, relativně efektivní. 

Začněme třeba u omezování jednorázových plastů (např. krabičky na obědy, kelímky, igelitové tašky), v němž jsme v důsledku pandemie celkově dost polevili. Můžeme si nosit vlastní tašky, krabičky, kelímky nebo vyžadovat od prodejců ekologické a znovupoužitelné obaly. 

Obyvatelstvo českých měst zrovna moc nevyniká v třídění biodpadu, přicházíme tak o obrovské množství cenného materiálu, který má spoustu možností dalšího využití – ať už jako hnojivo nebo palivo. Pokud nemáme vhodný dvorek pro komunitní kompostování, můžeme si pořídit alespoň vermikompostér. Nebo si od města objednejme hnědou popelnici na bioodpad. 

Hledáte způsoby, jak žít udržitelněji?

Spotřebu a ekologickou zátěž ale můžeme snížit téměř ve všech dalších oblastech. Kosmetika a některé drogistické výrobky se dají koupit v bio kvalitě, v bezobalových obchodech nebo je můžeme nahradit vlastními domácími výrobky. Místo rychlé módy kupujme tu udržitelnou, nebo z druhé ruky a oblečení se snažme co nejvíce unosit. Když se něco rozbije, opravme to, když už něco nenosíme, pošleme to dál, nebo s někým vyměňme – třeba na on-line swapu nebo swap akci. Výměnný bazar můžeme i sami uspořádat. 

Revoluce v módě

Foto: Shutterstock

Rychlospotřební móda, tzv. fast fashion, se roztočila do rekordních obrátek. Zvykem nakupovat jen tak pro radost jsme způsobili narůstající ekologickou katastrofu. Co konkrétně může běžný spotřebitel udělat, aby k tomu přinejmenším nepřispíval?

Začni tím, co si nekoupíš

To samé se týká i vybavení bytu nebo třeba hraček, knih, sportovního vybavení a dalšího zboží. Téměř u všeho se lze držet principů reuse, tedy znovupoužívání, pro které již především právě ve městech postupně vznikají nejrůznější reuse centra. Není také nutné vše vlastnit, některé věci můžeme pohodlně sdílet. To platí zejména pro sportovní náčiní nebo nářadí. 

Centrum nových myšlenek a přístupů 

Díky velké koncentraci lidí se město stává epicentrem nových myšlenek, objevů, inovací a dalších změn potřebných k adaptaci lidstva na měnící se životní podmínky. Nové zelené přístupy se zde rychleji šíří. Ve městě je snazší si najít nebo vytvořit smysluplnou práci, která neškodí životnímu prostředí nebo mu dokonce pomáhá. Zatímco lidé na venkově často mají plné ruce práce s péčí o své příbytky a zahrady, lidé z města mívají více času, který mohou věnovat svým koníčkům a jiným bohulibým činnostem.

Město je ale zároveň místem, kde se koncentruje politická moc. A právě tam je největší potenciál pro změnu.

Tento čas je pak možné využití ke znásobení našich osobních snah o udržitelný život. Můžeme přímo pečovat o životní prostředí, třeba vytvářet nové přírodní biotopy ve městě, pracovat na zadržování dešťové vody nebo se můžeme věnovat aktivnímu občanství a vystupovat proti destruktivním krokům. Jako dobrovolníci se můžeme přidat k některému z mnoha ekologických spolků, hnutí či iniciativ, případně můžeme založit svá vlastní sdružení a ochraně přírody a klimatu se věnovat systematicky. 

Město je střed systému, který potřebujeme změnit

Je vidět, že možností, jak žít udržitelnější život, je ve městě hodně. A tento výčet zdaleka nepokryl všechny. Mohli bychom polemizovat o tom, co je potřeba v našem městě změnit, aby v něm udržitelný život byl celkově jednodušší, nebo diskutovat o městě jako o místě, kde je potřeba pěstováním mezilidských vztahů a vzájemného sdílení postupně vytlačit orientaci na budování materiálních statků a dosahování individuálního úspěchu. 

Město je ale zároveň místem, kde se koncentruje politická moc. A právě tam je největší potenciál pro změnu shora. Ať už žijeme kdekoliv, měli bychom sledovat politickou reprezentaci a vytvářet tlak na realizaci důležitých systémových změn. Díky tomu se naše individuální snahy o větší udržitelnost přenesou i na celoměstskou, regionální nebo celonárodní úroveň. A nebo pojďme ještě dál a kandidujme sami do městských a krajských zastupitelstev, do poslanecké sněmovny nebo do senátu. Lidé, kteří berou klimatickou a environmentální krizi na naší planetě vážně, budou v politických křeslech nejvíce potřeba.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Moje Heroine 2021 Potřebujeme si připomenout, že svět nakonec může být báječné místo k životu. Představujeme osm inspirativních a obdivuhodných žen, jejichž jména do výzvy Moje Heroine nominovali čtenářky a čtenáři. Jasmína Houdek, Elena Gorolová, Alena Jančíková, Barush Maush, Zuzana Vránová, Eliška Kodyšová, Klára Laurenčíková, Adéla Horáková. Osm příběhů, které vám vrátí naději.
  • Děti vám to vysvětlí Existuje vůbec někdo, kdo se těší na září? Na obligátní téma „back to school“ jsme se podívali ze všech stran. Proč české školství nevzkvétá? A pomohlo by mít v učitelském sboru víc mužů? Své k tomu řekli i teenageři: rozsáhlou sondu mezi svými vrstevníky provedla čtrnáctiletá Marika, čerstvá maturantka Ester se zase ptá, proč ve školách víc nemluvíme o menstruaci i tělesnosti obecně.
  • Rozkoš pro vaše uši Prozkoumali jsme nový žhavý trend – audioporno. Z jakých důvodů přitahuje především ženy a co je na něm tak zvláštního? Vše, co chcete vědět, než se ponoříte do světa zvukové rozkoše. Nestyďte se poslouchat!
  • Hrdinky našich dcer Princezny trpně čekající na své rytíře jsou definitivně out. Je čas na nové hrdinky. Co tedy s dětmi číst? Možností je dnes dost, a zvlášť s knihami o slavných českých ženách se v posledních letech roztrhl pytel. Nad tímto fenoménem se kriticky zamýšlí Gabriel Pleska. Kterou z nich by doporučil?

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 16 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

umfa | 31. 8. 2021 7:37

Možná, že ty fantazie o vodíku pramení z toho, jak nadšenci prezentují své sny o P2G jako hotovou věc a lidé vzdělaní spíše v sociálních vědách než v technice na tom staví své vize lepšího světa :-) Bohužel až pod tímto dojmem prosadí vodík jako jediné legální palivo, pak teprve zjistí, že to sice mysleli dobře, ale dopadlo to jako vždycky a nikoho ani nenapadne vodík vyrábět elektrolýzou destilované vody na platinových elektrodách ze sluneční energie, ale prostě ho vyrobí levně a rychle ve velkém množství ze zemního plynu :D ...a bude Nord Stream 3 a Nord Stream 4 a všichni se budou divit proč, když to bylo tak krásně vymyšlené a sepsané v brožurce s růžovým jednorožcem na obálce :D

+4
Reagovat