Berete antidepresiva? A mohla bych je vidět? Platíčko, které vás drží nad vodou, může mít totiž i takové účinky, které si jen stěží dovedete představit. Mohla bych o tom vyprávět, popisuje Laura Rochová svůj život s depresemi, úzkostmi a panickými atakami pro Heroine.

Dneska brečím už asi potřicáté. Slzy přicházejí bez pozvání, dokonce i bez jakéhokoli důvodu. Venku je hezky, brečím. Dcera byla ráno protivná, brečím. Nevidím žádnou budoucnost, brečím. Moje mysl se pomalu noří do tmy, tělo slábne a já jsem ráda, že se z gauče v obýváku přesunu do postele, a čučím na asi stopadesátou řadu Chirurgů. Pocit, že mě opustila všechna síla (ano, dneska chápu, proč novinářka a spoluautorka podcastu Sirény Linda Bartošová nazvala svoji knihu právě Jako by mě opustila všechna síla), zažívám v poslední době čím dál častěji. Může za to deprese. Ta přichází, když je úplně nejhůř a tělo je zcela vyčerpané. Jinak to jsou úzkostné stavy a panické ataky.
Hledáme ženy, které mění svět kolem sebe k lepšímu. Už pošesté chceme znát vaše nominace a budeme psát o ženách, které vás inspirují.
Ať už se jedná o lokální projekty, nebo o systémové změny. Lidská práva, rovné příležitosti, udržitelný život nebo vzdělávání – to jsou oblasti, kde vidíme úžasné ženy dělat velké věci. Ale ještě pořád zbývá dost práce. Zapojte se a buďte tou změnou, kterou chcete na světě vidět.
První panické ataky jsem měla zhruba před dvaceti lety, uprostřed smíchovské ulice i Velkého sálu hotelu Thermal v Karlových Varech. Jednou za to mohla hádka s přítelem, podruhé rozchod přímo v průběhu filmového festivalu. Po pár letech tyto jednotlivé epizody, které u mě vypadají jako umírání, pocení, pocit, že se pozvracím, omdlím nebo přestanu nad sebou mít kontrolu, začaly přicházet znovu. Pravidelně, a to i několikrát denně. Uprostřed večeře s přáteli, ranní špičky na magistrále i nákupu v Albertu.
Věděla jsem, že takhle nemůžu žít dál, a tak jsem po pár týdnech sebrala odvahu a zavolala známé psychiatričce. Předepsala mi citalopram a pravidelnou terapii. A taky dala diagnózu generalizovaná úzkostná porucha. Chronické psychické onemocnění vyznačující se velmi silnými psychickými a fyzickými příznaky. Úzkost se manifestuje nejen v myšlenkách a neustálých obavách, permanentním skenováním terénu a hledáním potenciálního nebezpečí, ale také v těle. Tenzí, bušením srdce, pocity na zvracení či na omdlení, ale i totálním kolapsem, který v případě prvních epizod nezřídkakdy končí příjezdem sanitky.
Pomáhají psychoterapie, režimová opatření, jako je zdravá životospráva, kvalitní spánek, zdravé vztahy a farmakoterapie. Třeba Cipralex či Citalec, které obsahují výše zmiňovanou účinnou látku citalopram. Najdete ji v antidepresivech typu SSRI (jedná se o takzvané selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu). Ta zvyšují hladinu serotoninu v mozku tím, že blokují jeho zpětné vstřebávání do nervových buněk. V praxi to znamená, že z prožívání, které umí být jeden den divoké a radostné a druhý den proklatě černé, udělá dejme tomu stabilní křivku průměrně dobré nálady. Což je po kolotočích, kdy je vám opravdu hodně špatně, nechodíte do práce ani mezi lidi, prakticky zázrak.
Co se ještě dočtete:
Chcete si přečíst celý článek a mít přístup k dalším textům Heroine? Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
Máte pocit, že váš život se pomalu vrací do starých kolejí, citalopram je váš nový BFF. Ta úleva je tak zázračná, že byste nejradši malovala na sklo srdíčka s jeho jménem.
O tom, že antidepresiva zachraňují životy, jste určitě slyšela už mnoho příběhů. Nejenom od svých známých, ale i celebrit z lesklých časopisů a Instagramu, ať už je to Lady Gaga, Amanda Seyfried, Ben Affleck nebo Jim Carrey.
Fakt, že kromě pozitivních účinků mohou mít i nějaké negativní, už se v médiích tak často nediskutuje. Z primárního účinku zmírňování příznaků depresivních a úzkostných stavů po doporučenou dobu minimálně šesti měsíců se obvykle stává nový životní partner. Já s ním vydržela rok, dva, pět… osm… vida, letos to spolu táhneme už patnáctou sezonu (!!!).
Jak mi vzletně řekla moje psychiatrička: „Je to, jako když bordel přikryjete hezkým kobercem nebo peřinkou. Pořád je tam, ale tolik to nebolí.“ Jinými slovy, ani patnáct let nejrůznějších terapií ze mě neudělalo stabilnějšího a psychicky odolnějšího člověka. I když jsem veškeré svoje problémy, strachy a obavy stokrát diskutovala s odborníky, v jádru se nic nezměnilo. Problém se nevyřešil, vzorec nepřepsal.
Přidejte se k Heroine za 149 Kč měsíčně a získejte neomezený přístup.
