Co všechno považujeme za moc divné a proč? „Normální sex je nebezpečný mýtus,“ říká autorka České touhy
Co je v intimitě normální a co už ne? Dá se to vůbec nějak ohraničit? A proč o sexualitě pořád neumíme upřímně mluvit, i když sexu je ve veřejném prostoru všude plno? Nejen tomu se věnuje nová kniha Česká touha novinářky a spisovatelky Hany Vackové. Na knize pracovala šest let a mluvila s více než sto lidmi. „Adorace normálnosti je škodlivá. Nutí lidi nálepkovat se – třeba jako úchylové – a bát se vlastních tužeb,“ říká.
Osmatřicetiletou A. vzrušují věci, s nimiž se ostýchá svěřit třeba i blízkým kamarádkám. Naplňuje ji plně submisivní role, baví ji znehybnění, zavázané oči a drsný sex. Svému partnerovi vyká na veřejnosti i v soukromí. Přála by si najít k sobě partnerovi druhou subinku.
Dvaačtyřicetiletému V. přináší sexuální uspokojení specifický druh ženské dominance (neboli femdomu): a sice findom, tedy finanční dominance. Posílá cizím ženám peníze. „A chci, aby se mnou finančně vyběhly a vychytrale mě podojily. Čím špinavější finta, tím líp.“
Dárek ke dni matek
Nejlepší dárek ke Dni matek?
Roční tištěné předplatné jen za 799 Kč a k tomu kniha Manuál pro moderní mámy zdarma.
Akce běží od 1. do 10. 5.
Třiadvacetiletá S. vnímá, že lidé považují svou sexualitu za důležitou. Ona naopak cítí silnou potřebu se od ní distancovat. „K sexu i diskuzím o něm jsem vždy zaujímala odmítavý postoj, vyloženě mě to odpuzovalo.“
Devatenáct osobních zpovědí, které kniha Hany Vackové Česká touha přináší, se dotýká na první pohled prosté otázky: Je pro spokojený život důležitý sex a jak má takový sex vypadat?
Asexualita: od patologizace k uznání
Pokud si na první část otázky odpovíme „ano“, znamená to snad, že třiadvacetiletou S. čeká nutně nenaplněný život? Měla by se pokoušet svou asexualitu „napravit“? A především: je vůbec asexualita něčím, co lze považovat za poruchu?
Podle autorky Hany Vackové prochází asexualita ve svém vnímání zejména ze strany odborné obce podobnou trajektorií jako dříve homosexualita a později bisexualita: od fáze patologizace, kdy se k jevu přistupuje jako k chorobnému stavu, přes označování za anomálii tedy odchylku od normy až k uznání, že jde o běžnou variantu sexuality.
„V tuto chvíli se v české sexuologii asexualita nachází zhruba v druhé půli své cesty: někteří odborníci ji stále vnímají jako poruchu sexuální touhy, zatímco jiný u svých klientů pracují i s chápáním asexuality jako jedné z legitimních forem sexuality,“ popisuje Vacková v příslušné kapitole.
V textu se ještě dočtete:
- Existuje vůbec onen tolik skloňovaný normál? A znají jej ti, kteří potřeby, touhy nebo trable jiných neváhají komentovat stylem „no tak tohle ale není normální“?
- Že hodně na první pohled neobvyklých erotických preferencí je tu s námi dlouho, jen se jinak nazývají: například znaky findomu sahají hluboko do historie, odkazy na tuto sexuální dynamiku najdeme už v Kámasútře nebo v Japonsku 17. století.
- Že vlastní sexualitu zcela logicky objevujeme postupně: s přibývajícími zážitky, partnery a zkušenostmi.
- Jak vnímání sexuality poškodili estrádní sexuologové 90. let.
- Co by vlastně dnes mělo být součástí sexuální výchovy a jak dbát na vlastní sexuální wellbeing?
Chcete si přečíst celý článek a mít přístup k dalším textům Heroine? Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
Sexuální touha opravdu může „trpět“ poruchou, například v případě náhlého poklesu libida zapříčiněného užíváním některých léků nebo sníženou tvorbou testosteronu. A takový stav se pod odborným dohledem léčit dá. To se však netýká zmiňované třiadvacetileté S.
V knize citovaný český sexuolog Marek Broul k tomu říká: „Platí jednoduché pravidlo: léčí se pouze stav, který člověka trápí a on sám ho chce změnit. Role odborníků spočívá v tom, že dotyčné podporují a edukují, nikoliv v tom, že by je měli léčit, aby jejich stav odpovídal takzvanému normálu.“
Foto: Hana Vacková
Hon za normálností
Co je ten vyzdvihovaný a tolik skloňovaný normál? A vědí to ti, kteří potřeby, touhy nebo trable jiných neváhají komentovat stylem „no tak tohle ale není normální“?
Je normální někdy myslet jen na sex a jindy cítit naprostý nezájem o cokoliv, co se sexem souvisí? Ano, je. Už jen proto, že všichni procházíme rozmanitými životními etapami, potýkáme se s různými zdravotními problémy, vyrůstáme v odlišných podmínkách a zkušenost mnoha lidí bohužel zahrnuje i traumatizující zážitky, které se do jejich sexuálního prožívání bolestivě propisují.
