Heroine do schránkyPředplatit časopis
Předplatné časopisu

Jinde je tráva zelenější? V polyamorních a otevřených vztazích je klíčová důvěra i sebedůvěra

Michaela Sladká | 12. 3. 2021 | 3 komentáře | Jak se milujeme | 3 384

Být svobodná, ctít závazek, nebo oboje? Foto: Ondřej Košík

Vztahy mají mnoho podob a my si můžeme vybírat. Můžeme být single a žít přitom naplněný život. Nemusíme mít děti, abychom byly šťastné a plnohodnotné bytosti. Na milostné vztahy už nemusíme být jen dva nebo dvě, a přesto mohou být láskyplné a exkluzivní. Nebo naopak můžeme žít v páru, ale do svého intimního prostoru pouštět další dočasné hosty. Milujeme se totiž v i polyamorních a otevřených vztazích a je to v pořádku.

„Laici si mnohdy myslí, že polyamorik je nějaký ten nemrava, který si vydržuje více ženských, nebo ta nemrava, která si vydržuje více chlapů. Že nejsou schopni závazků, respektive závazku k jednomu člověku a vymysleli si polyamorii, tedy udržování více vztahů najednou, aby si mohli nevázaně užívat,“ vysvětluje pojmy i dojmy většinové české společnosti psychoterapeut Jan Vojtko. Pravda je ale trochu jinde. Polyamorie hraje podle podobných pravidel jako konvenční partnerský vztah dvou lidí a je v něm stejná exkluzivita, ale ne pro jednoho, ale pro dva, někdy pro tři lidi. „Tohle uspořádání má svoje úskalí jako jakýkoliv jiný vztah. Dokonce v něčem může být náročnější, protože vyžaduje daleko větší emoční a sociální inteligenci,“ upozorňuje Vojtko.

„Meze se nekladou, to se mi líbí“

„S přítelkyní jsme s potkaly před pár měsíci na jedné akci pro queer ženy. Začaly jsme spolu randit a hned na začátku jsme během diskuze zabrousily na téma nemonogamních vztahů,“ popisuje čtyřiadvacetiletá Ester začátek svého polyamorního vztahu. „Shodly jsme se na tom, že stoprocentní monogamie pro nás není úplně přirozená. Myslím, že nemonogamní vztah pro každého může znamenat něco trochu jiného. Pro mě a moji přítelkyni to znamená, že pomalu otevíráme náš vztah, například že se obě můžeme pomalu bavit a randit s dalšími lidmi,“ říká Ester.

I pro pevný vztah může dítě znamenat výzvu

Foto: Ondřej Košík

Je vám dvacet nebo třicet, máte dlouhodobého partnera, hodláte se usadit. A založit rodinu. Přestože se dnes založení rodiny nepovažuje za úhelný kámen dospělosti nebo nutný předpoklad životního naplnění, je volba vzít se a mít děti stále suverénně nejčastější. Natolik suverénně, že páry čekají, že všechno půjde hladce. Vždyť se milují! Když ale do vztahu, kde nejsou jasně vyřčená očekávání, vpadne miminko, můžou se velmi rychle odcizit.  

Třetí díl projektu má název Dítě jako začátek konce vztahu?

Oblečení na fotografii: bunda Levi’s Made & Crafted, 4599 Kč, kabát, Levi’s Archives, 9899 Kč

Kolébkou polyamorie jsou Spojené státy, tam taky v roce 1996 vzniklo první hnutí, The Polyamory Society, které lidi vyznávající tenhle styl života sdružilo. V roce 2008 se přidalo například Německo, o dva roky později i Česko. A polyamorie se stala relevantní formou vztahovosti i v odborných kruzích. „Víme, že náš mozek dokáže vytvářet citové, romantické i erotické vazby k více lidem najednou. Víme ale taky, že polyamorie není pro každého, že pro ni potřeba určité psychické nastavení, které bylo v nějakém prostředí formováno. Mám na mysli výchovu nebo společnost, ve které polyamorik žije,“ říká Vojtko.

Jako u každého jiného vztahu i tady je hlavním pilířem dohoda, tolerance a vymezení hranic, které všichni zúčastnění respektují a dodržují. „Nejvíc záleží na tom, na čem se oba partneři dohodnout. Pro někoho může být polyamorní vztah o něčem úplně jiném než pro mě. Důležitá je ve výsledku vzájemná komunikace potřeb a očekávání a vzájemná dohoda na formě vašeho vztahu. Představivosti se v tomto meze nekladou, a to se mi na tom moc líbí,“ dodává Ester.

Mnoho lidí s polyamorií koketuje. „V tuto chvíli se dá říct, že je to i určitý módní trend, potřeba vystoupit z davu. Pak tu jsou ti, kteří vnímají svět alternativně, jsou to lidé kritičtí, přemýšliví, se silnou sebereflexí. Přiznali si, že monogamie je sociální konstrukt, a našli odvahu z tohoto konstruktu vystoupit a zkusit, zda to jde,“ dodává psychoterapeut Jan Vojtko.

Není to pro každého

„Vztahy nerozbíjí svoboda, ale nespokojenost a následná neschopnost komunikace. Tím, že se dva lidé budou navzájem hlídat, si v odchodu nezabrání,“ myslí si pětatřicetiletá Lenka. Je vdaná a žije s mužem v otevřeném vztahu. Jeho definice zní jako „forma sexuálního nebo romantického vztahu, ve kterém si partneři nezaručují exkluzivitu“, není to ale úplně tak jednoduché. „Znamená svobodu, otevřenost, důvěru, lásku, možnost neustrnutí na místě, rozvíjení sebe sama, nové impulzy. Pro mě žít ve volném vztahu neznamená, že mám na potkání sex s každým, kdo si o to řekne. Neznamená ani být promiskuitní. Často ani nejde o sex, ale jen o držení se za ruku, políbení, přespání ve společné posteli, sdílení intimních témat nebo prostě jen o obyčejný flirt. Znamená to samozřejmě i to, že můžu mít sex mimo manželství bez výčitek. Zní to alibisticky, ale za předpokladu, že o tom oba partneři vědí, nazvala bych to spíš informovaným souhlasem,“ vysvětluje Lenka.

Seriál o vztazích Jak se milujeme

Foto: Ondřej Košík

Jak se dvě studentky staly influencerkami v oblasti sexu díky úspěšnému podcastu? Terézie Ferjančeková a Zuzana Kašparová vyhánějí sexuální tabu – někdy vážně, jindy vtipně, ale vždycky otevřeně. V prvním dílu seriálu „Jak se milujeme“ s nimi hledáme odpověď na to, jak dnes mluvíme o sexu.

Terézie (vlevo) má na sobě: Bunda Levi’s x Zoltán Tóth, Džíny Levi’s 5399 Kč
Zuzana má na sobě: Bunda Levi’s x Zoltán Tóth, Džíny Levi’s 3599 Kč

Lenka s manželem žila prvních šest let vztahu zcela konvenčním způsobem. Jak zdůrazňuje, s podmínkou věrnosti se dokonce dali dohromady. Když začali přemýšlet, že se vezmou, měli ale potřebu některé věci redefinovat. „Došli jsme ke společnému názoru, že utajená nevěra ani u jednoho z nás nepřipadá v úvahu z morálních důvodů, ale že máme oba občas potřebu neomezovat se jen na společný fyzický kontakt. Na momentální formě vztahu jsme se následně dohodli asi během pěti minut,“ vypráví Lenka. I ona ale mluví o potřebě konsenzu a respektu. „Pro nás se tato forma volného vztahu ukazuje jako ideální, ale je to jenom o našem nastavení. I v případě volného vztahu může existovat mnoho různých pravidel, která nemají všechny páry stejná.“

Jak Lenčin volný manželský tedy v praxi funguje? „Nepatříme mezi páry, které zařazují mimomanželské zážitky do svojí sexuální rutiny. Neoznamujeme si je, nevyprávíme si o nich. Pouze se vzájemně respektujeme v odlišném trávení volného času s lidmi, kteří nejsou našimi společnými přáteli a se kterými může dojít i k intimnímu fyzickému kontaktu, je-li k tomu příležitost,“ říká.

Vychází z toho jasně, že otevřený vztah není pro každého. Fyzická svoboda tu jde ruku v ruce s tou myšlenkovou. Podle Lenky si každý z partnerů musí být absolutně jistý, kde je doma. Otevřením vztahu se dají vyřešit rozdílné potřeby ve vztahu, ale ne partnerská krize ani pocity nedostatečnosti nebo vyprchání lásky. „Dělit se o partnera předpokládá dostatečně vysoké sebevědomí a sebejistotu, jinak se ze vztahu stane trápení, kdy se člověk bude od rána do večera bát, jestli je dost dobrý na to, aby nebyl nahraditelný. Musíte mít úctu a respekt k partnerovi, volný vztah nerovná se lhostejnost. S tím se pojí i stoprocentní důvěra. Věříte partnerovi, že i on si je jistý a že má rozum a ví, co dělá. Například že při mimomanželském sexu nepodceňuje ochranu,“ dodává Lenka.

My se ptáme, vy odpovídáte

Foto: Ester B.

Seriál Jak se milujeme stojí také na výpovědích vás, čtenářů a čtenářek Heroine. Vyzvali jsme vás, abyste se svěřili, jak to máte s partnerskými vztahy a láskou. Napsala nám i Ester, kterou citujeme také v tomto článku. 

Změnil covid nějak vaše uvažování o vztazích? 

Když se na to podívám zpětně, pandemie moje uvažování nezměnila až na jednu věc – utvrdilo mě to v názoru, že člověk by se neměl bát jít do méně tradičních forem vztahů. Život může být velmi krátký a není čas ztrácet čas nad uvažováním, jestli se nějaké věci „patří“ nebo „dělají“. Je přece velké štěstí potkat člověka, do kterého se zamilujete a který miluje vás. Proto si myslím, že nezáleží na tom, jestli je vaše vztahová struktura „sociálně akceptovatelná” nebo ne. Záleží přece na tom, jak se s tím člověkem cítíte.

Ber, nebo nech ležet

Pro polyamorní i otevřený vztah platí podle Jana Vojtka poměrně jasné a černobílé pravidlo. „Jakmile není z jedné strany konsensuální, tak ubližuje. Pokud není v této formě vztahovosti oboustranná dohoda, nelze se bavit o otevřeném vztahu. Pokud jeden ve vztahu oznámí „Mám někoho dalšího, jsem polyamorik, ty ber, nebo nech ležet“, bude to ubližovat,“ upozorňuje psychoterapeut.

A na co by si měli polyamorici nebo partneři v otevřených vztazích dávat pozor? „Na to samé co lidé, kteří žijí nebo chtějí žít v párech. Na komunikaci, respektive na komunikační chyby, na rozdíl mezi tolerancí a respektem. Samozřejmě se také bavíme o tématu žárlivosti, které je celou dobu přítomno a provokováno. Proto ze všech možných výzkumů vyplývá, že polyamorici mají signifikantně rozvinutou emoční, ale i sociální inteligenci,“ uzavírá Vojtko.

Lenka doplňuje: „Lidé se mě často ptají, jestli se nebojím, že otevřením vztahu se zvyšuje riziko, že se můj manžel zamiluje jinde a odejde. Může se to stát stejně mně jako jemu. Myslím ale, že neexistuje nic jako 'příležitost se zamilovat'. Člověk se buď zamiluje, nebo nezamiluje a nijak to neovlivní. Navíc podle mých zkušeností se jen zdá, že jinde je tráva zelenější. Že na té představě je nejpalčivější ten fakt, že si ji idealizujeme. V momentě, kdy ji okusíme, velice rychle zjistíme, jaká je skutečnost. A pokud ta tráva skutečně jinde zelenější je, pak nežijeme se správným partnerem, což nikdy není na škodu zjistit.“

Partnerem projektu Jak se milujeme je Levi’s.

FOTO: ONDŘEJ KOŠÍK
MAKE-UP: NATÁLIE HOST
STYLING: MAREK CPIN A NATÁLIE HOST
PRODUKCE: LINDA MAJEROVÁ

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • FILOZOFKA ANNA HOGENOVÁ Hluboký rozhovor o signálech, které nechceme slyšet. O tom, že nejdůležitější životní momenty přicházejí nenápadně a potichu. O smrti nejbližších, ale i o kolektivní katastrofě, kterou teď jako lidstvo možná prožíváme. Kam nás mohou mezní situace zavést a co si díky nim můžeme uvědomit?
  • KULT MLÁDÍ KONEČNĚ STÁRNE Protože stárne i česká populace. Přesto stále není zvykem mít na obálce lifestylového časopisu ženu ve zralém věku nebo mluvit o problémech starších generací, o jejich životech, přáních nebo potřebách. Co seniorům opravdu chybí? A jak se jich dotýká současná pandemie? Reportáž Jany Patočkové doprovázejí výmluvné fotografie Jany Plavec.
  • POJĎME MLUVIT O KLITORISU O anatomii orgánu, který není žádným malým knoflíčkem nad poševním vchodem, ale ptákem rozpínajícím svá křídla po stranách vulvy. Lucie Jarkovská vysvětluje, na co všechno má vliv (znovu)objevení klitorisu a jak je důležité uvědomit si, že lidské tělo neznamená mužské tělo.
  • SUSTAINABLE MÓDNÍ PŘÍLOHA Jak vypadají textilní materiály budoucnosti? Technologie inspirované přírodou jsou na vzestupu. Představujeme módní značky, které chtějí to nejlepší pro své zákazníky i pro planetu. Udržitelnost je pro ně klíčová. A stejně tak je pro ně důležité, aby to na ně někdo neušil.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 3 komentáře

Vstoupit do diskuze
Naše tipy