Když nevěra neubližuje, ale pomáhá. Proč se ve vztazích podvádíme a zasloužíme si za to vždy odsouzení?

„Nevěra může být zdrcující. Může otřást sebehodnotou, narušit pocit bezpečí, důvěru, vnímání minulosti i budoucnosti. Základní jistota, o kterou jsme se v životě opírali, se hroutí. Když ovšem mluvíme o takových důsledcích, většinou odkazujeme pouze k jednomu ze zúčastněných: k podvedenému či podvedené. Druhá strana si zřejmě podobný sentiment nezaslouží,“ píše Lucie Kotvalová, která se s nevěrou ve vlastním životě i okolí setkávala opakovaně.

Lidé navíc ještě jakžtakž dokážou pochopit, když se nevěry dopustí muž, protože „to jsou prostě chlapi“ a „za to může testosteron“. Když ale svého partnera či partnerku podvede žena, je společnost připravena ji odsoudit, všímá si i Leona Šímová, psycholožka a výzkumná pracovnice, která působí v Národním ústavu duševního zdraví, kde se zaměřuje na otázky partnerských vztahů a sexualizovaného násilí. „Podle ní stojí v jádru takového uvažování stereotypní vnímání genderových rolí. Muži jsou vnímáni jako aktivní bytosti, zatímco ženy jako ty, které se jejich návrhům poddávají. „Je to zastaralý a škodlivý koncept. Víme, že i ve vztazích mnohem lépe funguje, když iniciátorem může být kdokoli,“ říká v článku, který Lucie Kotvalová napsala pro web Heroine.cz. Od žen se zkrátka očekává větší sebezapření.

Jen málokdy můžeme ale role ve vztahu, který pošramotila nevěra, rozdělit na „chudák podvedený/á“ a „bezcharakterní nevěrník/nevěrnice“. „Podle Esther Perel, uznávané psychoterapeutky zaměřující se na vztahy a autorky knihy Přehodnocení nevěry, je klíčové pochopit, proč k nevěře došlo a co znamenala. Rozpletení nevěry je totiž zásadní pro všechno, co přijde poté,“ upozorňuje Lucie Kotvalová a jako příklad si vybírá svůj vlastní příběh mladé ženy, která vyrůstala s pocitem hluboké nedostatečnosti v rodině postižené alkoholismem, která se upínala na každý vážný vztah, ačkoliv si často vybírala muže, kteří s ní nezacházeli dobře. „Podvědomě jsem proto hledala cestu ven – a nejjednodušší byla po boku někoho jiného. Kdo něco podobného nezažil, může teď spekulovat, kdo z nás byl ten vypočítavý. Nebylo to vědomé rozhodnutí, spíš neustálý pocit paniky a ohrožení, který ve mně vyvolávala už pouhá představa samoty a před kterým jsem se snažila uniknout, co mi síly stačily,“ vysvětluje svoje skryté motivace, které jí došly až během let.

Proč se lidé žijící ve vztahu vlastně podvádějí? A co vlastně chápeme jako nezávadný flirt, a co je už nevěra? Můžeme ji někdy chápat i jako emancipaci nebo akt vzdoru?Jaké otázky bychom si měli klást, pokud se nás téma nevěry bytostně dotýká? Dočtete se na webu Heroine.cz.