Co s deváťáky po přijímačkách? V Roudnici je posílají pomáhat do školek nebo azylových domovů a funguje to
Mají po přijímačkách a touto dobou naprostá většina z nich ví, kam bude v září nastupovat na střední. Už od dubna hledí deváťáci jen do budoucna a je náročné je motivovat k tomu, aby se věnovali zbývajícímu základkovému učivu, a tak školy řeší, jak je do konce školního roku co nejlépe zaměstnat. Na jedné základní škole se rozhodli, že jim dává největší smysl, když se jejich deváťáci zapojí do pomoci druhým.
Blíží se druhá hodina a ve druhém patře knihovny na náměstí v Roudnici nad Labem se zaplňuje přednáškový sál. Mísí se v něm zhruba tucet teenagerů a dvacítka dospělých – jejich rodičů, vyučujících i zástupců a zástupkyň různých místních organizací. Dnes tu probíhá prezentace deváťáků místní soukromé ZŠ SMART, kteří na konci dubna strávili dva týdny v nejrůznějších organizacích ve městě a v okolí a pak měli dva týdny na to, aby svoje zážitky dokázali shrnout do pětiminutového vyprávění pro své spolužáky a spolužačky. V publiku sedí i pár osmáků a osmaček. Ti budou svým dobrovolnickým projektem procházet za rok.
Jako první si bere slovo deváťačka Sofie, která strávila deset pracovních dnů mezi dětmi v mateřské škole, kam sama kdysi chodila. „Vybrala jsem si školku, protože mám ráda děti a ony mají většinou rády mě,“ usmívá se a promítá obrázky z běžného dne ve školce. Vypráví, jak si s dětmi hrála, vyrazila s nimi ven, četla jim po obědě pohádky. „Tady jsme slavili čarodějnice v kostýmech a taky mi na zahradě udělali na talíři dort z šeříků,“ ukazuje na fotkách, a publikem se šíří dojaté úsměvy. „Zní to, že sis pobyt ve školce hodně užila. Co na tom bylo nejnáročnější?“ ptá se ředitelka Klára Koubská, která se pro toto odpoledne ujala role moderátorky. „Když jsem je někdy utírala. To nebylo fajn,“ směje se Sofie a s ní celý sál.
