Šťastně nezadané české ženy a nedobrovolně single muži. Výzkum opět potvrzuje, proč problém porodnosti bereme za špatný konec
Češky bez partnera jsou podle nového výzkumu Karlovy a Masarykovy univerzity spokojenější než muži se stejným vztahovým statusem. Zatímco třicátníci jsou nedobrovolně sami téměř ve čtvrtině případů, stejně se cítí pouze 13 procent jejich vrstevnic. Jaké můžou být příčiny rozdílů a proč bychom konečně měli začít naslouchat ženám, pokud se chceme alespoň pokusit o řešení krize porodnosti? Přečtěte si komentář Gabriely Knížkové pro web Heroine.cz.
Nezadané ženy jsou se svým životem bez muže častěji spokojené, zatímco single muži jsou oproti ženám častěji sami nedobrovolně. Vyplývá to z čerstvě zveřejněných výsledků výzkumu Současná česká rodina, který vzniká ve spolupráci Masarykovy univerzity v Brně a pražské Karlovy univerzity. Do výzkumu se zapojilo více než 3700 respondentů a respondentek z celého Česka mezi 21 a 74 lety a vědci a vědkyně se v rámci něj kromě Čechů a Češek zakládajících rodiny dotazovali také singles.
Zveřejněné výsledky mohou být v době, kdy je jedním z největších témat nejen v Česku snižující se porodnost, pro leckoho provokativní. Rozhodně by ale neměly být překvapivé. A to i přesto, že odporují dosud zakořeněným stereotypům o zoufalých starých pannách a mužích v chomoutu, kteří se do manželství dostali tak trochu nedobrovolně.
21 procent českých mužů mezi 21 a 29 lety je přitom podle výzkumu ve skutečnosti nedobrovolně single. Mezi 30 a 39 lety je podíl ještě o něco vyšší, bez vztahu, ačkoliv by o něj stáli, žije 24 procent z nich. U žen v nejmladší věkové kategorii se oproti tomu nespokojenost s vlastním vztahovým statusem objevuje jen v pěti procentech případů, zatímco do 40 let jde o 13 procent respondentek. Mezi čtyřicátníky a čtyřicátnicemi se pak o vztah aktivně snaží 20 procent mužů, zatímco stejný cíl – tedy najít si životního partnera – má pouze pět procent single žen. Celkově je v české populaci podle dat vyplývajících z výzkumu 18 procent nezadaných.
A co se třeba zeptat žen?
Jak to, že jsou české ženy oproti svým mužským protějškům častěji šťastné samy? Odpověď je nasnadě. Pro řadu mužů je totiž heterosexuální vztah dodnes mimořádně výhodnou nabídkou. Obráceně to navzdory časté úzkosti některých mužů z domněle všudypřítomných zlatokopek (většina výzkumů přitom logicky pracuje se společenským průměrem, nikoliv vztahovou dynamikou tuzemských milionářů a miliardářů) platí podstatně méně často.
Například podle dat Výzkumného institutu práce a sociálních věcí (RILSA) z roku 2019 tráví ženy dvakrát více času péčí o domácnost a děti než jejich protějšky, přestože oba partneři chodí do práce. Institut přitom nezapočítává tzv. mentální zátěž, tedy obrovskou součást břemene domácích povinností, na které žena musí v mnohem větší míře myslet a organizovat je, od návštěv v lékařských ordinacích po sledování, zda v domácnosti nedošel například toaletní papír. Podle průzkumu Sociologického ústavu Akademie věd ČR z roku 2020 se Češi a Češky povětšinou shodují na tom, že by muži a ženy měli mít stejný prostor pro seberealizaci, praxe je však většinou jiná. Organizace Férová domácnost, která se rozdělením péče v českých domácnostech zabývá, připomíná, v českých domácnostech stále převládá model ženy-pečovatelky a muže-živitele.
Vzhledem k již zmiňované prudce klesající porodnosti, nad níž si nyní lámou hlavu politické reprezentace a vědecká obec napříč západním světem, je tak možná místo omezování reprodukčních práv žen na místě se konečně ptát, co vlastně ženy od dlouhodobého vztahu čekají a co by potřebovaly k tomu, aby se jim vyplácel podobně jako mužům.
Čeští muži se mohou díky manželství těšit také na delší život, podle dat Českého statistického úřadu je totiž naděje ženatých mužů na dožití výrazně vyšší než u mužů svobodných. Tento fakt je opět nepochybně dán péčí, která se od žen v manželských svazcích vůči mužům, dětem a dalším členům rodiny očekává. Rozdíl mezi délkou dožití svobodných a vdaných žen se oproti tomu v posledních letech snižuje. Tristní situace mladých lidí v Česku ohledně bydlení a ekonomická realita znamenající, že se z jednoho platu slušně neuživí téměř žádný průměrný český pár, i kdyby chtěl, tak dává dohromady obrázek vztahu, v němž žena i muž oba pracují na plný úvazek, ale jeho výhody (vyjma těch citových, jako je porozumění, které samozřejmě mohou rovným dílem zažívat oba partneři) plynou téměř výlučně mužům.
Vzhledem k již zmiňované prudce klesající porodnosti, nad níž si nyní lámou hlavu politické reprezentace a vědecká obec napříč západním světem, je tak možná místo omezování či nápadů na omezování reprodukčních práv žen na místě se konečně ptát, co vlastně ženy od dlouhodobého vztahu čekají a co by potřebovaly k tomu, aby se jim vyplácel podobně jako mužům (tedy například skutečně férové dělení domácích povinností). Minimálně v Česku jsou totiž zjevně schopnější a ochotnější si užívat delšího života sólo. Obzvlášť, když během něj nemusejí skládat cizí prádlo nebo neustále myslet na to, který člen jejich rodiny zrovna potřebuje objednat k zubaři.
