Školství nemůžou držet při životě nadšenci. Systémově to nefunguje, říká geofyzik, který se rozhodl učit
Dlouhodobě chybějí a chybět budou zřejmě dál. Vyučující matematiky, informatiky, fyziky nebo chemie jsou v českých školách nedostatkovým zbožím. Potvrdilo to i nedávné dotazníkové šetření ministerstva školství, kterého se zúčastnilo téměř sto procent škol od mateřských až po vyšší odborné. Učitelé těchto aprobací se na trhu práce neohřejí a mohou si mezi nabídkami vybírat. Tak proč jich není víc, když mají uplatnění jisté?
Mnoho českých základních i středních škol hledá vyučující. Nejčastěji poptávaní jsou matikáři, informatici, fyzikáři a chemikáři. Podle nedávného mimořádného šetření MŠMT základní školy letos v květnu sháněly 79 vyučujících matematiky, na příští školní rok dalších 276 a odhadem do pěti let to bude dokonce 317. Velmi podobná čísla jsou u fyzikářů: v květnu jich chybělo 69, příští rok to bude 181 a do pěti let 218. Výsledkem je situace, kdy například fyziku učí 40 procent neaprobovaných vyučujících, u informatiky je to už nyní dokonce 54 procent a vyhlídky na zlepšení nejsou valné.
Příčiny jsou celkem známé. Ti, kdo vystudují například Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze nebo její ekvivalent na dalších univerzitách, můžou i čerstvě po státnících nastoupit například jako pojistní matematici do některé z finančních institucí. Tam získají možnost home office, různé benefity, stravné a příspěvky na penzijní spoření a životní pojištění, nemluvě o nástupním platu minimálně kolem 45 tisíc hrubého. V porovnání s tím je nástupní plat učitelů po škole asi o deset tisíc nižší a hlavním bonusem jsou obědy ve školní jídelně, v některých školách navíc možná výhodný mobilní tarif a notebook. Není divu, že se absolventi do vzdělávacího systému příliš nehrnou. Jednou takovou výjimkou byl před zhruba patnácti lety současný učitel fyziky a matematiky na Základní škole náměstí Curieových v Praze Karel Řezba, který na pražském „matfyzu“ vystudoval obor geofyzika.
