Lucia, Silvia, Paulína, Vanesa, Zuzana, Denisa. V 90. a nultých letech byly české a slovenské modelky ve světě v kurzu a mnoho dívek vidělo právě v modelingu cestu k penězům, cestování, zážitkům. Některé dívky si při studiích přivydělávaly jako hostesky na různých akcích. Mnohé z nich si ale odnesly do života spíš traumatické vzpomínky na situace, kdy s nimi muži nakládali z pozice autority jako s kusy masa.
Lucia ještě neměla ani občanský průkaz, když si ji vyhlédli skauti modelingové agentury. Brzy odletěla za prací do Milána. „V metropoli severní Itálie fungovala skupina mužů, kteří zvali modelky do klubů. Podle Lucie nebyli přímo napojení na agentury, obvykle je oslovovali před castingy nebo na ně počkali před hotely, kde bydlely. „A potom, když už měli jednu, tak to šlo jako domino. Modelky se zvaly navzájem a říkaly: pojď, bude sranda.“ Vozili je v luxusních sportovních autech na večírky. Dívky pak měly vstup a nápoje zadarmo. „Nikdo neřešil, že mi je čtrnáct let,“ konstatuje Lucia, která v modelingu vydržela pět let a skončila kvůli poruše příjmu potravy.
Bavit se s mocnými a mnohem staršími muži. To měla v popisu práce i Denisa, která ke studiu na univerzitě pracovala jako hosteska. Na jeden večer ovšem nerada vzpomíná – ocitla se tehdy na akci, kde sedm dívek mělo bavit sedm bohatých mužů a snášet jejich oplzlé narážky i dotyky. Muži od hostesek očekávali, že budou flirtovat, tancovat, nalévat jim a nechají se osahávat. Organizátor, který hostesky sháněl, se podle ní choval stejně. „Obtěžoval dívky,“ říká Denisa. „Realitou této práce bylo dělat jim společnici.“ S Denisou nebyl spokojený, protože nedovolila, aby se jí dotýkali. Po půlnoci se z akce vypařila a byla vděčná, že tam dojela vlastním autem a mohla se tedy vrátit domů.
Takové štěstí neměla Katarína, kterou v rámci příprav na casting vzal jeden důležitý a známý fotograf na večeři. Objednal víno. „Vtom jsem ztratila vědomí,“ popsala. Další vzpomínku má už přímo z hotelové postele. Vzpomíná si, jak ležela na zádech a on byl na ní. Nadával jí, že styk s ní je velmi nudný. „Jako bych v tom těle nebyla,“ konstatovala. Ráno se vzbudila s modřinami na rukou a spáleninami od koberce na zádech. Katarína zvažovala, že by šla na policii, nakonec to ale zavrhla. Bála se reakce policistů.
„Téma zneužití blízkým pachatelem z okolí oběti bylo v rámci české a slovenské společnosti v tabuizované a stigmatizované. Úplně běžná byla bagatelizace takového násilí v rodinách, ve školách a v celé společnosti,“ vysvětluje psychoterapeutka Natalia Schwab Figusch realitu devadesátých a nultých let. „V podstatě se očekávalo, že když žena jde s někým na schůzku, do hotelu, do bytu, má očekávat styk a být připravená. Pokud není, je hloupá, naivní a je to její vina, protože co čekala, že se asi stane?“
Příběhy dalších dívek a mladých žen, stejně jako varovné známky toho, že se kolem vás pohybuje predátor, si můžete přečíst na webu Heroine.cz v článku, který vznikl ve spolupráci se slovenským Dennikem N jako součást série Epstein nebyl sám.
