Vít Samek představuje: Nejlepší tatřák vůbec

27 483 | Vít Samek | 27. 9. 2019 | Hrdinové všedního dne

Tatřák je odvozen od slova tatra. Konkrétně od legendární Tatry 613, kterou zkušení řidiči vozili lékaře tam, kde je bylo potřeba. Takový tatřák nemusí umět jen famózně řídit a znát město jako svou dlaň, ale být taky něco jako stěhovák a anesteziologická sestra v jednom.

V osmdesátých letech udělala pražská záchranka vynikající krok. Našim tehdejším kolegům došlo, že není úplně efektivní, pokud je v sanitce lékař. Když byla totiž taková sanitka vyslána na fal, kde nebyl lékař potřeba, musel přesto doprovázet pacienta do nemocnice, čímž byl blokován a nebyl k použití pro další výjezd.

Zavedl se tedy systém s krásným názvem „rendez-vous“. Lékař přesedlal do osobního vozu, dostal zkušeného řidiče a byl nadále dispečinkem vysílán na případy s vyšší naléhavostí. Systém se tak stal mnohem pružnějším – v ideálním případě lékař pacienta na místě zaléčil, stabilizoval, a sanitka bez lékaře už transport do nemocnice zvládla sama. Doktor byl tedy ihned volný k dalšímu výjezdu.

Když do vyšší odborné školy zavolal, jestli se obor skutečně otevře, dozvěděl se, že mají 16 zájemců a potřebují minimálně 18. Přesvědčil kamaráda, ať jde studovat s ním, čímž se požadovaný počet studentů naplnil.

Osobní vozy, kterými vozili zkušení řidiči lékaře, byly legendární Tatry 613. Byly první, sloužily věrně dlouhé roky a zanechaly na pražské záchrance nesmazatelný otisk. Malému autu – posádce rychlé lékařské pomoci – se od té doby říká tatra. Dodnes! Dispečink vám do vysílačky hlásí, že jedete „s tatrou“, posádky naopak z místa běžně volají, ať jim „tatru pošlou“. A řidičům RLP se také zcela běžně říká „tatřák“.

Řezník, uzenář, magistr

Už víte kam mířím? Tatřák musí být v první řadě skvělý řidič. Nejenom že se musí vyznat v celé Praze naprosto bezpečně, ale musí tomu umět dát pořádně napít. Jezdí na ty největší masakry a tam se hodí každá vteřina. Musí být i dost silný; docela běžně se totiž na místě vyskytuje jako první a jeho parťákem může být také celkem běžně subtilní lékařka.

Vít Samek

Vít Samek

Dlouholetý záchranář představuje v seriálu Hrdinové všedního dne největší profesionály (a nejlepší lidi), se kterými se během své kariéry potkal.

Například Václava, legendu pražský záchranky, Beátu, anestezioložku, která se nedojímá, nebo Mílu, hasiče na záchrance

Když jste tatřák, musíte toho chlapa v bezvědomí sundat ze záchodové mísy sám – a to chce dost síly. V neposlední řadě by měl být pořádný tatřák také něco jako anesteziologická sestra: to on asistuje lékařům u intubace, on natahuje a ředí léky.

Dneska vám povím o Filipovi Šilarovi, jednom z nejlepších tatřáků vůbec. I u něj byla cesta na záchranku klikatá. V roce 1997 zakončil maturitou nástavbu oboru řezník, uzenář. Chtěl se naučit jazyk, a tak vyrazil do studentského informačního centra v Žitné ulici, kde tehdy na nástěnce hledal roční studium angličtiny. A co nenašel – inzerát na první ročník oboru zdravotnický záchranář.

Když do vyšší odborné školy zavolal, jestli se obor skutečně otevře, dozvěděl se, že mají 16 zájemců a potřebují minimálně 18. Přesvědčil kamaráda, ať jde studovat s ním, čímž se požadovaný počet studentů naplnil a Filip začal studovat záchranářství, tehdy obor zcela nový. K záchranářství začal o rok později studovat ještě všeobecnou sestru, obojí absolvoval v roce 2000 a potom k nim přidal ještě obor sestra pro intenzivní péči, znovu záchranářství, tentokrát na vysoké škole a všechno zakončil titulem magistr v oboru veřejného zdravotnictví.

Poslali mě, tak jedu

Filip nastoupil na pražskou záchranku v listopadu roku 2001. To už měl za sebou zkušenosti z popáleninové kliniky Vinohradské nemocnice, Zdravotnické záchranné služby Praha-západ a Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče (KARIP) v IKEMu. Než se stal z Filipa tatřák, pár let to trvalo. Tahle funkce totiž není pro cucáky.

Nemohl jsem si nevšimnout, že Filip je trochu podobný Zdeňku Srstkovi v jeho legendární roli Korejse z první řady seriálu Sanitka.

My dva jsme spolu začali dělat hned, jak jsem přišel na záchranku. Byl jsem hrdým příslušníkem elitní bojové jednotky Žižkov a na velký faly mi ze Strašnic vozil lékaře právě Filip. První, čeho jsem si všiml, bylo, že někdy vůbec nedává smysl, jak rychle je Filip na místě. Rozumíte: my jsme od pacienta tři kilometry, kolega Šilar sedm, ale na místě se sjedeme zároveň. Když jsem se ho ptal, jak to dělá, jenom krčil rameny. „Normálně mě sem poslali, tak sem jedu.“

Druhá věc, která mě zarážela, byla jeho rychlost a šikovnost s lékařským kufrem. Někdy mi přišlo, že dává lékařům léky, o které si řekli, ještě o kousek dřív, než to stihli vyslovit. Nemohl jsem si nevšimnout, že Filip je trochu podobný Zdeňku Srstkovi v jeho legendární roli Korejse z první řady seriálu Sanitka. Když jsme se před pár lety sešli na jednom stanovišti, málem jsem praskl smíchy, když jsem zjistil, že má fotku Korejse nalepenou ve skříňce. Ne rodinu, ne pin-up girls. Korejse.

Resuscitující laici

Do náročného provozu na KARIP v IKEMu se pak ještě vrátil. Rok a půl vydržel celý úvazek na pražské záchrance a poloviční na KARIPu. To obnáší přes dvacet dvanáctihodinových služeb každý měsíc. V IKEMu skončil v roce 2009 a zhruba od té doby dělá kromě záchranky ještě dobrovolného hasiče u SDH Říčany.

Filip je další, z koho se mi nepodařilo vyrazit jeho nejlepší fal. Výjezd, na který se nezapomíná. Filip minulostí nežije. Jednoho si ale za ta léta prý všiml. Dřív bylo podle něj pravidlem, že když se přijelo na resuscitaci, pacienta před příjezdem nikdo z laiků neresuscitoval. Dnes je to přesně opačně. Když dispečerky pražské záchranky přestaly nutit volající laiky do pacientů dýchat, ta čísla se velmi rychle otočila. Dříve se ke spolupráci podařilo přesvědčit sotva 20 procent volajících, dnes je to asi 80 procent. A že má kolega podle čeho posuzovat – resuscitovat byl zhruba pětset- nebo šestsetkrát.

Když Filip neslouží, rád dělá něco na zahradě, poslouchá Tři sestry a občas (často) zajde do posilovny. Nevypadá totiž jako Korejs jen tak náhodou. Bejt hrana obnáší nazvedat hodně železa. A nám se to pak na falech moc hodilo. Mnohokrát jsem viděl Filipa ověšeného jak vánoční stromeček – svůj baťoh na zádech, náš baťoh na břiše, přes jedno rameno defibrilátor, přes druhý náš baťoh s kyslíkem, v jedný ruce odsávačku a ventilátor, v druhý naše bundy. Na nás zbyl akorát pacient na sedačce. Filip Šilar, tatřák, kterýho chce každá erzeta.

Nedýchat!

Zdravím z noční 2: Resuscitace

„NIKDY NIKDO do NIKOHO nedejchejte!“ V druhém dílu rychlokurzu první pomoci, psaného pro Heroine, Vít Samek na čtenáře křičel velkými písmeny. Když někdo potřebuje nahodit, nedávejte pusu na pusu, ale koukejte mačkat.

Zdravím z noční 3: Resuscitace dětí

Protože ale nic nikdy pro nikoho neplatí absolutně – i z nedýchacího pravidla je výjimka. To je resuscitování dítěte.

Vít Samek

Vít Samek

1982 narozen v Praze. Pět základních škol. Neptejte se. Čtyřletý gympl pět let. Neptejte se. K záchrance přišel jako slepej k houslím. Polovina blogu Bulbem záchranáře... Další články.

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze

Naše další projekty

Peníze

Opakovaný pokus o doručení reforem na Českou poštu

Česká pošta má propustit téměř čtvrtinu zaměstnanců. Na kvalitě služeb to prý nebude znát a za dva roky bude pošta v černých číslech. Jenže...

Peníze

Změny v důchodech: Vznikne nultý pilíř, stejný pro všechny

Výpočet důchodů má být srozumitelnější díky tomu, že se státní systém rozdělí na dvě části. Potřebujeme však i reformu daní, říkají odborníci.

Finmag

Letem světem elit

Kellner, Havel, Gott, von Suttner i Banksy. A když jsme u létání – vrací se Flight Simulator a bude to hromský dílo.

Finmag

Co vlastně Turecku na Kurdech v Sýrii tak vadí

Turecký prezident tvrdí, že válčí za mír. Kurdům v Sýrii už nekryjí záda Američané a na napadeném území jim chybí i tradiční a jediný spolehlivý...