Vít Samek o mrtvici. S pacienty se nediskutuje

Pro dobrou věc
Vít Samek
| 9. 1. 2020 | 49 komentářů | 101 271
Vít Samek o mrtvici. S pacienty se nediskutuje

Na záchrance jsem strávil třináct let, k mrtvicím mám co říct. Když mě oslovili z nadačního fondu Čas je mozek, moc jsem se nerozmýšlel. V tomhle a následujících textech se dozvíte o prevenci a příznacích, budu psát i o svým tátovi, co mrtvici prodělal, o současných léčebných možnostech a tranzitorní ischemické atace, což je taková mrtvice na zkoušku. A budu vám opakovat, že čas vám ten mozek doopravdy zachrání.

Cévní mozková příhoda je pro záchranáře diagnóza jako dělaná. Je to velmi vážný stav, který řeší záchranky dnes a denně, přitom diagnostika je relativně snadná a návaznost center, kde akutní mrtvice řeší, je velmi dobrá.

Povím vám příběh inspirovaný skutečnými událostmi. Jednou jsme přijeli pro mladýho chlapa, nebylo mu ani čtyřicet. Manželka byla dost vyděšená, šla pro nás před barák a cestou vysvětlovala, že si nejdřív myslela, že je manžel opilej, protože tak divně mluví. Dokonce se pohádali. Potom si ale všimla, že i málo hýbe pravou rukou. Pán byl celkem jasnej, porucha řeči, pravostranné oslabení. Příznaky začaly asi před dvaceti minutami. Odebrali jsme anamnézu, manželce jsme vysvětlili, že je výborná a báječná, a že musíme letět do špitálu, ať si zavolá za půl hodiny na 155, aby se dozvěděla, kam jsme pána odvezli.

Naozaj najotvorenejší seriál

Bojíte se doktorů a jejich aparátů? Vít Samek je přesvědčený, že vás toho strachu zbaví. V sérii videí projde nejběžnější vyšetření, na všecko se vyptá, abyste vy už nemuseli, a hlavně: všecko vyzkouší. Na vlastní otvor. (A pár vypůjčených.)

Na vlastní otvor: gastroskopie
Na vlastní otvor: bronchoskopie
Na vlastní otvor: gynekologie
Na vlastní otvor: kolonoskopie
Na vlastní otvor: mamografie
Na vlastní otvor: ergometrie
Na vlastní otvor: zubař
Na vlastní otvor: urologie

Předali jsme ho tehdy do Motola na urgentní příjem, kde nás avizoval náš dispečink. Neurolog už na nás čekal. Než pacient pokračoval na CT vyšetření mozku, nestrávil na urgentu ani pět minut. To už jsme ale museli jet, protože na záchrance se nezastavíte. Párkrát jsem si na něj potom ještě vzpomněl. Jak asi dopadl? Vypadal celkem ve formě, byl mladý, pokud by ho v Motole dobře porychtovali, mohl normálně fungovat klidně dalších 40 let.

Měsíce běžely a já na pána zapomněl, v tom množství falů byl prostě jeden z mnoha. Asi za půl roku jsme jeli na stejnou adresu. Byla mi povědomá, ale netušil jsem, za kým jsem tam byl a co mu scházelo. Před barákem čekal takovej mladší chlap, do čtyřiceti. Byl mi trošku povědomej, ale pořád jsem nevěděl. Ve výtahu mi říká: „Vy si mě nepamatujete, co?“ Vysvětlil jsem mu, že bohužel a že toho máme moc. „Vezl jste mě před půl rokem s mrtvicí do Motola.“

V tom mi to celý došlo. Mladej chlap, ještě mladší manželka, on měl před půl rokem mrtvici, ona má teď těhotenský komplikace! „No tak to vás asi v Motole dobře opravili, když máte těhotnou paní, co?“

Vyprávěl, jak dostal hned po CT nějakou kapačku a za pár desítek minut už mluvil normálně a hýbal vším. Vrátil se domů a s manželkou si řekli, že život není věčný a není na co čekat, takže je teď těhotná. Její stav naštěstí nebyl vážný, převezli jsme jí na gynekologii, odkud šla ještě ten den v pořádku domů a my měli happy end jak málokdo.

Nic mi není, nikam nejedu!

Šťastné konce jsou supr, nicméně CMP je diagnóza vážná a blbá, i když se dá takhle šikovně zvrátit. V té kapačce, kterou náš pán dostal, byla trombolýza. Velice účinná a šikovná věc, která může příčinu mrtvice rozpustit. Její účinnost se ale s každou další minutou od vzniku mrtvice snižuje. Proto nepodceňujte příznaky cévní mozkové příhody a záchranku volejte okamžitě. To vám dá tu největší šanci, abyste mohli dopadnout jako náš pán.

Čas je mozek

Mrtvice v České republice každoročně postihne přes 50 tisíc lidí, každý den jich v průměru 28 na tuto nemoc zemře. Ačkoli je v tuzemsku pacientům s mrtvicí poskytována špičková péče, která výborně obstojí i v celoevropském srovnání, lékaři jsou mnohdy bezmocní a nemohou zahájit účinnou léčbu. O tom, zda se člověk zasažený mrtvicí vyléčí úplně, nebo zůstane nehybný, či dokonce zemře, totiž rozhoduje především čas. Po propuknutí příznaků nemoci má člověk jen čtyři a půl, maximálně šest hodin k započetí léčby. Lidé však často tyto příznaky – k těm základním patří pokleslý koutek, ochrnutí končetin a porucha řeči – podcení a k odborníkům dorazí pozdě.

V reakci na tuto skutečnost vznikl Nadační fond Čas je mozek. Učíme širokou veřejnost, jak rozpoznat příznaky mrtvice a současně vysvětlujeme, že nejlepší reakcí je v takovém případě okamžité zavolání záchranné služby. Kampaň odborně zaštiťují Cerebrovaskulární sekce České neurologické společnosti ČLS JEP, Česká společnost intervenční radiologie ČLS JEP. Čas je mozek najdete také na facebooku

Někteří pacienti s cévní mozkovou příhodou odmítají zavolání záchranné služby. V tom není podle mě úplně problém – jsou totiž typy mrtvic, při kterých pacient o svém deficitu neví. Vyzvěte ho, ať předpaží obě ruce, on předpaží jednu, ale má pocit, že zvedl obě a že všechno je v pořádku. Pokud se takového člověka zeptáte, jestli si přeje záchrannou službu, logicky ji odmítne – cítí se dobře, o příznacích neví, tak proč záchranku?

Někteří jiní o příznacích vědí, ale bagatelizují je. Jak jsem řekl, v tom nespatřuji jádro problému; problém nastane až ve chvíli, kdy takového pacienta okolí poslechne a 155 nezavolá. K tomu se váže moje druhá, ne tak happyendová historka. Povím vám o dvou pacientech: Oba muži, oba mladí, oba přerostlí, a asi i proto poněkud autoritativní.

Dva konce

První měřil dost přes metr devadesát, jeho partnerka byla drobná a mladší. Byli doma a on náhle začal divně mluvit – občas spletl slova, občas řekl nějaké zcela nesmyslné, navíc se trošku divně hýbal. Partnerka chtěla (a měla) zavolat rychlou. Partner jí to navzdory poruše řeči zakázal (vyslovit „Ne!“ a tvářit se u toho zle totiž ještě zvládl). Zkoušela to víckrát, ale její partner to odmítal čím dál zlostněji.

Šli spát a ráno byl stav stejný, možná dokonce o něco horší, pacient přesto 155 odmítal. Partnerka nás zavolala až odpoledne, to už dělal pacient jenom zvuky a pravou stranou těla nevládl vůbec. Zavolala 24 hodin od prvních příznaků a podle toho pacient dopadl. V pětatřiceti letech ochrnutý na pravou polovinu těla a s řečí, které nikdo nerozumí.

Druhý pacient byl na jakési rodinné party. Asi patnáct lidí, alkohol, zábava. Ta skončila, když začal pacient divně mluvit. Účastníci párty ho začali zkoumat, takže jim přiznal, že ho i brní pravá ruka a je nějaká nešikovná. Někoho hned napadla mrtvice a chtěl volat záchranku. Náš pacient – chlap v křiváku, co vypadá, že láme skály holejma rukama – to ale rázně odmítl. Okolí se mu snažilo vysvětlit, že mrtvice není legrace, že musí rychle do nemocnice. Ale na borce to nemělo vliv. Nebude přeci v pětatřiceti jezdit rychlou jak nějakej lazar, jasná věc. Navíc ho nic nebolí, tak jakýpak copak.

No a pak vzal někdo telefon, jelikož už toho měl dost a sotva hodinu od prvních příznaků zavolal rychlou. Příznaky jednoznačné, v autě byl vyšetřený a zajištěný snad během pěti minut. Jelikož se pacient nacházel v horoucích peklech na okraji Prahy, vyrazili jsme směrem k největší koncentraci iktových center na světě (Homolka, Motol, Vojenská – pár kilometrů od sebe) a avízo jsme dělali cestou. Vyhrál Motol. A vyhrál taky pacient: šel domů snad čtvrtý den bez jakýchkoliv následků.

Být v pětatřiceti ochrnutý a neschopný se domluvit vs. být zdravý... Přátelé, nediskutujte s pacienty! Pokud máte podezření na mrtvici, i přes jejich protesty zavolejte rychlou a přesvědčování nechte na nás. Neumím si představit lepší výsledek, než že vás příbuzný za ono zavolání na 155 seřve brilantní češtinou a bude u toho symetricky lomit rukama. I když on vám pak spíše poděkuje...

 

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Moje Heroine 2021 Potřebujeme si připomenout, že svět nakonec může být báječné místo k životu. Představujeme osm inspirativních a obdivuhodných žen, jejichž jména do výzvy Moje Heroine nominovali čtenářky a čtenáři. Jasmína Houdek, Elena Gorolová, Alena Jančíková, Barush Maush, Zuzana Vránová, Eliška Kodyšová, Klára Laurenčíková, Adéla Horáková. Osm příběhů, které vám vrátí naději.
  • Děti vám to vysvětlí Existuje vůbec někdo, kdo se těší na září? Na obligátní téma „back to school“ jsme se podívali ze všech stran. Proč české školství nevzkvétá? A pomohlo by mít v učitelském sboru víc mužů? Své k tomu řekli i teenageři: rozsáhlou sondu mezi svými vrstevníky provedla čtrnáctiletá Marika, čerstvá maturantka Ester se zase ptá, proč ve školách víc nemluvíme o menstruaci i tělesnosti obecně.
  • Rozkoš pro vaše uši Prozkoumali jsme nový žhavý trend – audioporno. Z jakých důvodů přitahuje především ženy a co je na něm tak zvláštního? Vše, co chcete vědět, než se ponoříte do světa zvukové rozkoše. Nestyďte se poslouchat!
  • Hrdinky našich dcer Princezny trpně čekající na své rytíře jsou definitivně out. Je čas na nové hrdinky. Co tedy s dětmi číst? Možností je dnes dost, a zvlášť s knihami o slavných českých ženách se v posledních letech roztrhl pytel. Nad tímto fenoménem se kriticky zamýšlí Gabriel Pleska. Kterou z nich by doporučil?

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 49 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

jan | 9. 1. 2020 8:46

Dnešní život a hlavně jeho způsob, je sám o sobě na mrtvici...

+118
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Jan | 9. 1. 2020 15:41

Víte, nezdá se ti, že se naše medicina upjala pouze na mrtvici a IM? Klienti s touto Dg mají vlastně kliku! A i z těchto 2 Dg se chce řešit Jen podstata ischemická! Tfuj!!! Tajbl!!!

-9
Reagovat