Vít Samek představuje: Primář z Bulovky

Hrdinové všedního dne
Vít Samek
| 18. 10. 2019 | 2 komentáře | 14 588
Vít Samek představuje: Primář z Bulovky

V zatím posledním díle seriálu o obyčejných hrdinech, kteří vám mohli zachránit – a třeba i zachránili – život, se představí primář, který po letech staví na nohy největší pražskou spádovou nemocnici Bulovku.

Na začátku tohoto seriálu jsem napsal: „Za těch třináct let jsem poznal v praxi mnoho úžasných lidí. Řidičů, záchranářů, dispečerek, hasičů, našich lékařů, nemocničních lékařů, tamních sester...“ Dneska vám tedy povím něco o jednom lékaři z nemocnice. Nikdy nejezdil na záchrance, ale kdyby prý měl čas, rád by to zkusil. A věřte, že každá záchranka by byla velmi ráda, kdyby si to otestoval právě v její uniformě.

Primář urgentního příjmu a nově i anesteziologicko-resuscitačního oddělení Nemocnice Na Bulovce Jakub Bala je velmi zaměstnaný muž a nešlo jinak, než že ho vyzpovídám ve službě. Domluvili jsme se na šestou večer. Do sedmi přijely čtyři erzety. Sehnat ho v civilu je problém – prostě primář.

Vít Samek

Vít Samek

Dlouholetý záchranář představuje v seriálu Hrdinové všedního dne největší profesionály (a nejlepší lidi), se kterými se během své kariéry potkal.

► Václav, legenda pražský záchranky
► Beáta, anestezioložka, která se nedojímá
► Petr, záchranář, který se necítil připraven
► Míla, hasič na záchrance 
► Táňa, inspektorka z Tater
► Filip, nejlepší řidič záchranky vůbec
► Jakub, primář z Bulovky

Jakub Bala se narodil před Vánoci 1975 v Praze české matce a syrskému otci. Do sedmi let žil v Damašku, ale potom se diktatura Háfize Asada a celková politická situace v Sýrii stala neúnosnou, tak se rodina vrátila v roce 1982 do Československa. Na gymplu přemýšlel nad studiem archeologie, ale pak mu došlo, že počet přijatých je zhruba jeden student za čtyři roky, a protože ho bavily přírodní vědy, rozhodl se pro medicínu. Naštěstí.

Během studia nevěděl, jakému oboru se bude věnovat, ale v šestém ročníku mu profesor Čech, ortoped, nabídl, jestli mu nechce v Mladé Boleslavi při operacích „držet háky“. Samozřejmě že chtěl. Po medicíně mu pan profesor nabídl místo v Klaudiánově nemocnici v Mladé Boleslavi, kde tehdy zahájil dráhu ortopedicko-traumatologickou. Ta pokračovala v nemocnici Na Bulovce, kde sloužil jako atestovaný ortoped až do roku 2008. Přišlo mu ale, že chce dělat intenzivnější medicínu, a znovu změnil dres. Tentokrát odešel do nemocnice Na Františku, kde strávil čtyři roky jako lékař ARO. Aby si mohl udělat z ARO atestaci, musel ale na vyšší pracoviště, takže do roku 2018 dělal na ARO Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.

Konec Ježišů

Nějaké pacienty jsem zřejmě doktoru Balovi předal na Bulovce, na Františku i ve Vinohradský, ale poznal jsem ho až jako primáře urgentního příjmu Bulovky, kam přišel v listopadu 2018. To oddělení otevíral on. Nic zlého vám nepřeju, ale pokud se vám něco stane a ocitnete se na oddělení primáře Baly, můžete si gratulovat. Tak dobrý oddělení plný kvalitních a milejch zdravotníků abyste hledali s lucernou. Když spustili provoz, pro posádky záchranky to bylo lehce matoucí. Dveře najednou otevírali usmívající se zdravotníci a na „Dobrý den“ odpovídali „Dobrý den“, a ne „Ježiš, už zase!“. Do funkce vrchní sestry si pan primář instaloval Svatopluka Žáčka, mimořádného sestřáka, kterého potkal na Františku. Tehdy si dělali legraci, že si spolu jednou otevřou urgentní příjem. A taky že si ho otevřeli.

Jak mířila Bulovka před lety ke dnu a postupně přišla o statut traumacentra (kde záchranky předávají ty nejzávažnější úrazy) i iktového centra (kde záchranky předávají akutní mrtvice), zdá se mně, že ta nemocnice vstává z popela. Ptáte se, jak se mohlo stát, že kdysi respektovaná nemocnice mohla takhle upadat? Část budov patří státu, další část nemocnici, pozemek je města, a nikdo nechtěl investovat do majetku „toho druhého“, jakkoliv jsou všichni zainteresovaní vposledku „stát“. S novým vedením se zdá, že se věci obracejí k lepšímu, tak si držme palce. Bulovka má ze všech pražských nemocnic největší spád, je obrovsky potřeba, aby fungovala.

V dobré společnosti

Nedalo mi to, abych se nezeptal na konflikt v Sýrii. Z rodiny jeho otce už tam nezůstal téměř nikdo. Strašná situace, fanatici, kam se podíváš, a obrovské množství zbraní. Ke Kurdům mi řekl: „Být dnes Kurd je možná horší než být Žid za druhé světové...“ Ptal jsem se i na jeho otce, jestli je muslim, nebo křesťan, vlastně ani nevím, co jsem tím sledoval. Dostal jsem odpověď, která krásně obnažila blbství mé otázky: „Otec je liberál.“ No. A je to.

Na závěr malá výzva. Jakub Bala je fanoušek kapely Dead South, jejichž skvělá píseň In Hell I'll Be in Good Company je neoficiální hymnou urgentního příjmu na Bulovce. V dubnu 2020 budou hrát v Akropoli, jenomže náš drahý primář už nesehnal lístky, jsou vyprodaný. Kdybyste měl někdo jeden navíc, neváhejte kontaktovat redakci. Se domluvíme, vždyť jsme lidi. Liberálové.

The Dead South: In Hell I'll Be In Good Company

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Martina Benešová jede bomby
    Jaderná chemička Martina Benešová slaví obří úspěch – lék na rakovinu prostaty, na jehož vývoji se podílela, byl už schválen v USA. „Když chcete dělat vědu na vysoké úrovni, musíte být nejen šéf, ale i krysa v oficíně, entertainer, politik, ekonom a psycholog,“ říká vědkyně, která se letos vdávala v Las Vegas v šatech po Cate Blanchett a nejlíp se dokáže odreagovat při rychlé jízdě autem.
  • Děravé vědecké potrubí
    Čím dál postupujeme po vědecké dráze, tím méně žen potkáváme: říká se tomu „děravé potrubí“. Se sedmi českými vědkyněmi jsme se na ty díry podívali pěkně zblízka. Kudy nám odbornice z akademické sféry mizí? A stačí díry zalepit, nebo by bylo lepší celé potrubí rovnou přestavět?
  • Milujeme fotoromány
    Zavzpomínaly jsme na časy, kdy jsme v novém Bravíčku vždycky listovaly na stránky s fotorománem, a nechaly jsme se tímhle formátem inspirovat. Tentokrát ale nejde o žádnou lovestory, nýbrž o satirické obrazy z vysokoškolského života z pera Dua Docentky. Získá Lída postdoktorský grant, nebo se její naděje zadupe docent Kuneš a profesor Hrubeš?
  • Proč nosí Filip Titlbach perly
    Novinář Filip Titlbach letos vydal knihu rozhovorů s queer lidmi o tom, čemu musí čelit. V Heroine se ho v důvěrném rozhovoru na jeho vlastní zkušenosti ptá Jana Ciglerová: „Lidé nám často říkají – žijte si, jak chcete, ale ne nám na očích. Proč si myslíš, že se skoro neoutují sportovci? Protože spolu chodí do sprch a heterosexuální muži s tím mívají problém. Myslí si, že je gayové znásilní.“

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 2 komentáře

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Ashlesha | 14. 1. 2020 21:07

O různých lotrech se jeden dozví odevšad. A tak jsem fakt ráda a díky za to, že se dá někde dočíst o lidech, co se "z toho neposerou" a jsou tady, aby nás vytahovali z bryndy a zachraňovali kejhák. Díky vám všem a za seriál jakbysmet!

+5
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Zdislava | 22. 10. 2019 13:48

Samek, už toho nech. Dvacet let ve zdravotnictví a chce se mi z toho akorát zvracet. Nedělej z toho telenovelu, vždyť je to hnus.

-30
Reagovat