Vít Samek představuje: Záchranář, co se necítil připraven

9 449 | Vít Samek | 2. 8. 2019 | 2 komentáře | Hrdinové všedního dne

Možná vám zachránili život. Možná vás uchránili od trvalých následků těžkého zranění. Možná nakonec skoro o nic nešlo, ale přesto tam byli. Vít Samek vypráví o těch, kteří „pomáhají tak, jak jiní dejchají“. S puncem svého nezaměnitelného stylu.

S Petrem Zvolským jsem párkrát jezdil, vždycky to byla velká zábava. Nejradši vzpomínám na jeden fal. Jeli jsme pro paní na ubytovnu, byla dušná. Když jsme přijeli, pokoušeli se nám ji přivést naproti, ale po pár krocích se začala dusit. Petr byl tehdy na záchrance cucák, ale klid a rozhodnost, s jakou tu paní diagnostikoval a zaléčil, by mu mohl závidět leckterý mazák včetně mě.

Paní měla moc pěknou diagnózu, která se poeticky jmenuje astma mixtum. To máte tak, že dostanete astmatický záchvat, ale aby to byla ještě větší legrace, začne vám do toho selhávat levá komora srdeční, a to je skvělé, není to skvělé? Když se vám totiž zúží průdušky a vy se začnete dusit, přesně přece potřebujete, aby se vám ještě plíce začaly plnit krví!

Ze dvou nabídek zvolil sanitáře v Nemocnici Na Františku. A vy díky tomu máte zase o něco větší šanci přežít drsný život v džungli metropole.

Nebyl tenkrát čas volat si doktora, takže Petr poslal paní do žíly několik ampulí, které si potom nechal zpětně schválit od lékaře po telefonu. Zachránil jí holej život. A já tam jenom stál, kroutil hlavou a říkal jsem si, koho to zase čerti přinesli na pražskou záchranku.

Vít Samek

Vít Samek

Dlouholetý záchranář představuje v seriálu Hrdinové všedního dne největší profesionály (a nejlepší lidi), se kterými se během své kariéry potkal.

► Václav, legenda pražský záchranky
► Beáta, anestezioložka, která se nedojímá
► Petr, záchranář, který se necítil připraven
► Míla, hasič na záchrance 
► Táňa, inspektorka z Tater
► Filip, nejlepší řidič záchranky vůbec
► Jakub, primář z Bulovky

Nepřekonatelný odpor

Petr Zvolský je bezpříkladně dobrej záchranář. Teď je na záchrance pouhých pět let, ale už si získal takový jméno a respekt, že je mi ctí o něm napsat. Narodil se v roce 1980 a vyrůstal a žil na Starém Městě. Po základce šel na učiliště vyučit se truhlářem, udělal si i dvouletou nástavbu s maturitou, ale obor mu nepřirostl.

V roce 2000 odmaturoval a čekaly ho prázdniny. Myslel si, že si je dost užije. Armáda si to nemyslela. Přišel mu povolávací rozkaz i s lístkem na vlak. Petr si náhle vzpomněl, že má vlastně tenhle nepřekonatelný odpor ke zbraním, což pro něj znamenalo místo dvanácti měsíců ve zbrani osmnáct měsíců náhradní civilní služby. Ze dvou nabídek zvolil sanitáře v Nemocnici Na Františku, čímž začala kariéra pozdější vynikající AROvý sestry a zdravotnickýho záchranáře. A vy díky tomu máte zase o něco větší šanci přežít drsný život v džungli metropole.

Ta práce ho začala bavit. Zjistil, že mu nevadí lidi, jejich těla, pachy. Tehdy kromě lidí poprvé čuchnul i k záchrance, která na Františku předává některý svoje pacienty. Po skončení civilky se rozhodl na Františku jako sanitář zůstat a vystudovat dálkově všeobecnou sestru. Jeho plán byl jít potom na záchranku, neb v těch letech to bylo pro všeobecné sestry možné. Během studií se změnil zákon a vzdělání sestry přestalo pro záchranku stačit.

V roce 2000 tedy přestal být sanitářem a stal se sestrou ARO ve „své“ Nemocnici Na Františku a zároveň začal opět dálkově studovat, tentokrát bakalářský obor zdravotnický záchranář, který absolvoval v roce 2009. Ale přišlo mu to pořád málo, takže ještě během dvou let vystudoval ARIP, což znamená anesteziologicko-resuscitační a intenzivní péče, a je to velmi ceněné vzdělání mezi intenzivními zdravotníky.

„To bych teda mohl“

Když jsem si dělal poznámky, nějak mi to nevycházelo. Od roku 2002 chtěl jezdit na záchrance, 2012 konečně dodělal po sestře a záchranářství i ARIP, ale na záchranku přišel až v roce 2014. Proč ty dva roky navíc na ARO? Odpověď mě pobavila – Petr se necítil připravený. Záchranář tak dobrej, abyste podobnýho hledali s lucernou, se necítil připravený po šesti letech na ARO a pěti letech studia intenzivní medicíny, takže si dal ještě dva roky u lůžka.

A pak konečně přišel na záchranku a po pár letech skončil u nás na stanovišti. Je to skvělej záchranář v mnoha ohledech, má neuvěřitelný vědomosti a je extrémně šikovnej. A za volantem, když o to jde, tomu taky umí dát pořádně napít. Moc mě baví historka, jak postavil do latě hned tři urology zároveň.

Jenom pilota nechal podepsat negativní reverz, protože měl aspoň odřenej prst. Petr vás totiž do nemocnice nepotáhne, pokud to nepotřebujete, nebo tam nechcete.

Jeli tehdy do ordinace praktické lékařky, kde byla pacientka s pyelonefritidou. Vezli jí tedy na urologii a tam se začal lékař cukat, že k nim pacientka nepatří, neb je febrilní, a ať jedou na infekční. (To je takový sport, víte? Pokoušet se otáčet erzety na jiná pracoviště).

Když už tam přišel třetí urolog a padla třetí otázka: „Co máme s pacientkou jako dělat?“, vyrazil mu Petr odpovědět poněkud zvýšeným hlasem. „Co třeba nabrat CRP, prokalcitonin, eventuálně hemokulturu a nasadit empiricky antibiotika?!“

Hrozně bych chtěl vidět ty tři páry na střídačku mrkajících očí a poslouchat to ticho, který přerušil až jeden z urologů. „Vy jste lékař?“ „Ne, to teda nejsem,“ povídá Petr. „Byste tady mohl ordinovat,“ říká urolog. „No to bych teda sakra mohl!“ uzavřel to Petr, ale slovo sakra samozřejmě nepoužil, jestli si rozumíme.

Nefňukat neznamená neplakat

Ptal jsem se Petra, jakej je jeho nejpamátnější fal. Čekal jsem, že na mě vytáhne výjezd, na kterým do pacienta nasypal celý ampulárium a pak si zavolal doktora, ale ne proto, aby se poradil, ale aby mu přivezl další léky. Petr totiž s farmačkou neváhá.

Čekal jsem jeho legendární výjezd na pád letadla. Byli v něm čtyři lidi, všechny nechal na místě. Jenom pilota nechal podepsat negativní reverz, protože měl aspoň odřenej prst. Petr vás totiž do nemocnice nepotáhne, pokud to nepotřebujete nebo tam nechcete.

Jenomže fal, na kterej si Petr vzpomněl, nebyl jeho. Stal se za jeho služby, v jeho rajonu, ale jely tam jiný posádky. Hnusná dopravka, malej kluk sraženej autem, obrovsky těžký poranění hlavy. Ten fal slyšel akorát od kluků vyprávět. Ještě začerstva. Takže pak přijel domů, tehdy otec od dvou dětí (dnes už tří), obě si je sebral a vypustil to ze sebe. Nefňukat totiž neznamená neplakat. Občas je to prostě příliš humus, že to z vás vyjede, ani nevíte jak.

 

Vít Samek

Vít Samek

1982 narozen v Praze. Pět základních škol. Neptejte se. Čtyřletý gympl pět let. Neptejte se. K záchrance přišel jako slepej k houslím. Polovina blogu Bulbem záchranáře... Další články.

Celkem 2 komentáře

Vstoupit do diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Milada Zvolská | 6. 8. 2019 | 14:10

Pane Samek i kdyby jste to nenapsala a Petr byl jen jeden z mnoha-tak velké díky.
I kdyby jste tam nenapsal jméno-tak bych tam svého syna v některých momentech našla.
Ještě jednou díky Petrova máma

+45
Reagovat

Nakoukněte do časopisu Heroine

Naše další projekty

Peníze

Ceny bydlení neklesnou, říká šéf Wüstenrotu. Zvažuje zpětnou hypotéku

Dokážeme růst na klesajícím trhu. Tak generální ředitel skupiny Wüstenrot vysvětluje, proč má o banku a stavební spořitelnu zájem konkurenční...

Peníze

Kdo má víc bytů, měl by platit vyšší daň? Nemovitosti očima expertů

Tuzemská daň z nemovitosti je v evropském srovnání nízká. Což pro většinu lidí není důvod ji zvedat. Důvody se hledají jinde: prý by vyšší...

Finmag

Tipy pro psaní a spousta věcí k poslechu

Neměl by vás minout longread Rozhlasu o české fotovoltaice ani obhajoba soukromé filantropie.

Finmag

Agresivně řídí lidé neschopní empatie, říká výzkumník

Jejich revírem je dálnice, jejich tempo je vražedné – a za protivníka považují úplně každého. Agresivní řidiči mívají potíže vcítit se do...