Kupuj a nepřemýšlej. Módní influencerky, které nerozumí módě

2 641 | Ada Bartlová | 29. 1. 2019 | Trend

Trendy v módě už dávno neurčují jen přehlídky, kampaně výrobců a časopisy. Pozornost na svou stranu přetahují influencerky z YouTube a Instagramu a ovlivňují vkus a rozhodování milionů konzumentek. Popularita a miliony followerů však nezaručují, že od nich dostanete použitelnou radu.

O tom, že nakupovací videa na YouTube slouží jako propagace bezmyšlenkovitého konzumu – „vidím a utíkám také naklikat“ –, už bylo hodně napsáno. Impulzivně nakoupené balíky laciného oblečení se mnohdy stávají instantním odpadem nebo zapomenutou výplní narvané skříně. Zboží vzniká v továrnách, kde zaměstnanci pracují v mizerných podmínkách za pár drobných, a pak putuje přes půl světa. O tom však dnes mluvit nechci. Módní influencerky mají totiž ještě jednu zásadní chybu: módě a oblečení často vůbec nerozumějí.

Videa, ve kterých mladé ženy (muži také – ale v tomto článku se jim věnovat nebudu) vybalují zásilky oblečení a rovnou si jej před kamerou zkoušejí, jsou na YouTube velmi oblíbená. Fotky outfitů oblíbených značek na Instagramu sklízejí tisíce srdíček. Některé příspěvky jsou sice placená reklama, ale troufám si odhadnout, že velká část autorek jednoduše ráda nakupuje a ráda o nákupech natáčí. Diváky to také baví a všichni jsou spokojení.

S módou je to jako s politikou nebo sportem: chvíli se kolem ní ochomýtáte a vzápětí se dostaví pocit, že jí rozumíte.

I já se na hauly, unboxingy a try-ony občas dívám. Mám ráda přehled o trendech, které hýbou světem sociálních médií a fast fashion, a kromě toho jsem optimistka a stále doufám, že se něco změní. Rozbalovací videa a svůdně aranžované instagramové obrázky umějí pošimrat primitivní mozkové struktury, ale když jich zhlédnete víc za sebou – jako jsem to udělala já v rámci přípravy na tento článek –, začne se vám dělat trochu mrazivo.

S módou je to jako s politikou nebo sportem: chvíli se kolem ní ochomýtáte a vzápětí se dostaví pocit, že jí rozumíte. Jenže: když si nějakou dobu zkoušíte hadříky, můžete sice získat určitý přehled třeba o stylu jednotlivých značek nebo o nabízených velikostech a nepochybně můžete sdělovat obecenstvu své dojmy, ale rozhodně nemáte nárok se tvářit, že vaše hodnocení je objektivní a můžete vynášet soudy o tom, co je kvalitní a co ne.

Typické zkoušecí video probíhá nějak takhle: YouTuberka trhá plastové obaly, vytahuje jednotlivé kousky a říká: „Co to je? Moment, musím se podívat, co jsem si vlastně objednala…“ Oblečení totiž nenakupuje s rozmyslem a po jednom kousku, ale hází do košíku jako brambory. Potom se oblékne a spustí: „Tyhle šaty mi fakt sednou. Materiál je moc pěkný, takový pevný, kvalitní. I vypracování je super, je tu spousta zajímavých detailů. Sice byly dražší, stály šedesát dolarů, ale rozhodně se vyplatily!“ Šaty se jí přitom natahují na prsou, v podpaží se pro změnu hromadí přebytečná látka, materiál je neprodyšná polyesterová tkanina, límeček je našitý křivě a švy na sukni se vlní jako hladina v bouři. Dumání, že šedesát dolarů za šaty je poněkud mnoho, pak svědčí o naprostém odtržení od reality.

Pokud šaty nesedí tak moc, že si toho povšimne i oko zastřené reklamou a vymazlenými obrázky, hodnotí je YouTuberka sice negativně, ale téměř vždycky končí slovy: „Ono to vlastně není až tak špatné… Nakonec je to za ty peníze vlastně docela ok!“ Kdyby si sečetla všechny náklady, které si ten zbytečný odpadek vyžádal, nikdy by nic takového nemohla vyslovit.

Hranice tolerovatelné kvality zažila v poslední době neuvěřitelný sešup a každou sezónu padá na nové dno.

Dovolte mi stručnou odbočku k masově vyráběnému oblečení neboli konfekci. To, že konfekce málokomu dobře sedí, není vada, ale v podstatě vlastnost. Dříve ji lidé nosili až po dodatečných úpravách, které si buď udělali vlastnoručně, nebo je svěřili odborníkovi. Zkrátit nebo naopak mírně prodloužit nohavice či rukávy, založit dolní lem sukně do roviny, zabrat či povolit záševky v pase, přešít šev tak, aby byl oděv přiléhavější, to všechno je celkem snadno proveditelné. Ještě v 80. letech to bylo běžné – u nás i v „západních“ zemích. Globalizace neexistovala, fast fashion byla v batolecích letech, všichni vzhlíželi k velkým návrhářům a každý si chtěl koupit to nejdražší a nejznačkovější oblečení, jaké si mohl dovolit. To mu pak díky kvalitě a úpravám a opravám (zkrácení na módnější délku, výměna zipu nebo prodřené podšívky) vydrželo mnoho let.

Dnešní model je prakticky opačný: značky nikoho nezajímají, jakost a výdrž už vůbec ne, důležitá je cena a kvantita. Schopnost „ulovit“ co nejvíc jakž takž nositelného oblečení za co nejméně peněz se cení víc než schopnost rozeznat kvalitu a dobře padnoucí střih. Úpravy se nedělají, protože jsou v poměru k ceně oděvu drahé (zaplatíte 800 korun za úpravu šatů, které stály také 800 korun, a navíc budou kvůli aušusové látce za rok na vyhození?) a vzhledem k výrobním postupům často neproveditelné.

Část současné mladé generace přestala chápat oděv jako výrobek, na kterém musí pracovat několik odborných profesí, který musí nějak vypadat a není (protože nemůže být) levný. Oblečení znamená rychlé potěšení, nakupuje se po balících, ze kterých se někdy vybere jen pár vyhovujících kousků a v případě jakéhokoli problému se bez špetky špatného pocitu vyhodí. Hranice tolerovatelné kvality zažila v poslední době neuvěřitelný sešup a každou sezónu padá na nové dno. Vyškoleny videi influencerek, jimž důvěřujeme – protože se v tom přece vyznají! – a navnaděny líbivými obrázky z Instagramu pak chodíme v ošklivých levných hadrech a ani to nevíme; nebo si všímáme, že nám to nesluší, jen nevíme proč. (Nebo to – ještě hůř – svádíme na svou postavu.)

Většina YouTuberek rozeznává u látek dvě kvality: silná a tenká.

Levné fast fashion značky, které patří na YouTube a Instagramu k nejoblíbenějším (např. Boohoo, Fashion Nova, Forever 21, Missguided, NA-KD, Pretty Little Thing, Romwe, Rosegal, Shein, Zaful…), šijí tak, aby to stálo co nejméně peněz. Když rychlá móda začínala, logicky se zjednodušovaly výrobní postupy, aby se výroba zlevnila a zrychlila, ale i tak se značky snažily zachovat jistou kvalitu. Časem se však ukázalo, že pro typického zákazníka je plně rozhodující cena, na kvalitě mu nezáleží a ani ji nepozná. A jeho oblíbení influenceři, kterým důvěřuje a podle kterých nakupuje, mu s tím rozhodně nepomůžou.

Silná a tenká

Většina YouTuberek rozeznává u látek dvě kvality: silná a tenká. Silná je dobře, tenká spíš špatně, samozřejmě s výjimkou letního oblečení.

Populární česká YouTuberka působící po jménem Týnuš Třešničková má na svém kanálu spoustu zkoušecích videí. Pochvaluje si zde třeba šaty z NA-KD a se slovy „lehoučký materiál, myslím, že to bude příjemné teď v tom teplém počasí“ natřásá před kamerou tenký, pomačkaný hadřík z látky připomínající nejlevnější podšívkovinu:

Výrobci rychlomódy rádi používají polyester, který sice jako surovina není nutně špatný, ale vyrobí-li se z něj levná látka, má všechny příšerné vlastnosti, jaké si dokážete představit: je průsvitně tenká, a přesto neprodyšná, škrabe, vysouší pokožku, zadržuje pachy, elektrizuje, mačká se. Pokud Týnuš v šatech opravdu někdy šla ven, nejspíš to poznala na vlastní kůži. Pro zajímavost, někteří krejčí tomuto typu látky, dříve používanému jen výjimečně např. do spodniček, uštěpačně přezdívají „igelit“.

Máte-li čtvrt hodiny času, poslechněte si, jak se o kvalitě nakoupených oděvů vyjadřuje Hannah Renée, jedna z mnoha módních a kosmetických influencerek se stovkami tisíc sledujících. Saténové šaty „nejsou ze super silné látky“, černé košilové šaty jsou z látky „pěkně silné, je to takový ten standardní košilový materiál, jestli to dává smysl“ (ani ne, Hannah), černé smokingové šaty mají „úžasnou kvalitu, jsou super silné“.

Snad nemusím dodávat, že kvalitu látky opravdu neurčuje její tloušťka, ale mnoho různorodých faktorů, jako je stálobarevnost, odolnost proti žmolkům, prodyšnost, splývavost nebo i tvar a délka vláken výchozí suroviny.

Některé YouTuberky se ve videích občas dívají na etikety a rozlišují mezi polyesterem a bavlnou, tedy dvěma hlavními materiály, se kterými se můžete ve fast fashion sortimentu setkat. Většinou je bohužel zároveň poznat, že dál jejich znalosti nesahají. Hannah z předešlého videa na začátku popisuje béžové tepláky a říká, že „nejsou z takové té měkké bavlny, jsou takové – nevím, jak tu látku popsat – takové jako formálnější“. Pro nejednu YouTuberku je bavlna prostě „tričkovina“, synonymum obyčejného úpletu vhodného jen na domácí a volnočasové nošení. Pravda, ve fast fashion obchodech na jiné druhy bavlněných látek narazíte jen zřídka, o dalších dražších materiálech ani nemluvě.

Nesedící střihy

Práce je drahá. Při výrobě oblečení musíte odměnit návrháře, modeláře, nákupčí materiálů i dělníky v šicí dílně, a čím méně jim zaplatíte, tím lépe. Návrhář rychle vychrlí jednoduché návrhy, modeláři (kteří vytvářejí střihy a technologický postup) to nějak splácají, mizerně placené šičky to proženou strojem a zákazníci se diví, jako třeba Týnuš v jiné části již zmíněného videa:

Po oblečení zjistí, že sed (rozkrok) overalu má asi tak o deset centimetrů níž, než by měl být, a napadne ji, jestli to není šité na postavu s delším trupem. Není, je to prostě ušité blbě.

Jiná populární influecerka Holly Boon si objednala růžové saténové šaty. Už když je ukázala na kameru jen tak v ruce, málem mi vypadly oči z důlků: sukně sestává ze dvou (nepočítáme-li zadní šev se zipem) zcela placatých, na bocích ďábelsky zaoblených dílů.

Po oblečení si Holly pochvaluje, jak úžasně jí šaty sedí, přitom je na sobě neustále popotahuje, na prsou jsou viditelně křivé a sukně i pas jsou plné varhánků. Tohle jsou zkrátka šaty, které navléknete na modelku s krásným tělem, necháte ji zapózovat, výsledek důkladně vyretušujete a šaty vyhodíte, protože na nošení se nehodí. O něco později si Holly zkouší ještě tmavě hnědé kalhoty a vůbec nekomentuje, kolik přebytečné látky se jí mačká v rozkroku.

Nesesazené vzory

Špatně sesazené vzory jsou nejnovějším kolečkem salámu, které fast fashion výrobci odkrojili ze štangle kvality. Snesu ledacos, ale když jsem viděla poslední video Laury Lee, nevěděla jsem, zda sním, či bdím.

YouTuberka, jejíž videa odebírají miliony fanoušků, vybaluje kabát s tištěným glenčekovým vzorem a chválí ho, jak je krásný a těžký (a tedy samozřejmě kvalitní!). Pak si ho oblékne a chvála pokračuje: kabát je senzační, oblečený vypadá nádherně, Laura je do něj zamilovaná a autorce tohoto článku se chce brečet. Při šití z kostkovaných látek platí pravidlo symetrického stříhání a sesazování, takže všechny linie na sebe navazují, a pokud nenavazují (např. v průramku to není technicky možné), pak aspoň stejně na obou stranách. Lauřin kabát má každou klopu jinou, každý rukáv jiný (pravý v průramku trochu navazuje, levý vůbec) a v bočních švech jsou linie rozhozenější, než jsem teď já.

Populární YouTuberka Roxxsaurus (3,5 milionu sledujících) je někdy docela kritická, ale v tomto videu se můžete celých devět minut dívat na odfláknuté béžové šaty s černými pruhy, které má na sobě. Nejen že je každý rukáv úplně jiný, i na předním dílu jsou linie lehce ujeté od středu: podívejte se na výstřih, kde je to dobře vidět.

Důvod tohoto šlendriánu je jasný: při správném šití z kostkovaných a vzorovaných látek vůbec je vyšší spotřeba a je to velmi pracné. Kostkované oděvy jsou vyšší krejčovina, do které by se fast fashion výrobci vůbec neměli pouštět. Ale co naplat, když je to trend a zákazníci, jak vidno, nekvalitu nepoznají, ani když se jim směje přímo do očí.

Jehla, tajuplný nástroj

Sice jsem psala, že velké přešívání fast fashion konfekce se nevyplatí, ale pokud oblečení zachrání před kontejnerem drobná, vlastnoručně proveditelná úprava, nevidím důvod, proč to nezkusit. Pokud vás ovšem konzumní kultura nepřipravila o poslední zbytky samostatnosti.

YouTuberka Emily Canham si ve videu zkouší manšestrové šaty a je smutná, že jí nesedí: tolik se jí líbily, ale v pase jsou volné! Pomiňme, že jsou tak už navržené (viz odkaz do e-shopu, uvedený pod videem); v každém případě jsou střižené tak, že by je stačilo lehce zabrat ve švech a získaly by vytouženou siluetu. Emily zmiňuje, že by si šaty mohla nechat upravit, ale s tím by bylo moc běhání, do kterého se jí nechce. Já bych zmínila, že by to chtělo, aby dnešní mládež uměla používat i jiné nástroje než iPhone a tavnou pistoli.

Svět fast fashion je lákavý a dá se mu snadno propadnout. Při pohledu na nízké ceny a trendové oblečení šikovně nafocené na modelkách, jež ztělesňují nejnovější ideál krásy, snadno mávneme rukou nad do očí bijícím šuntem. Mladé zákaznice, které v levných řetězcových obchodech takřka „vyrostly“ a nemají srovnání se skutečnou kvalitou, už berou špatné a laciné zboží jako standard a jejich idoly ze sociálních sítí jsou na tom zhusta stejně.

Mnohé YouTuberky, jejichž videa jsem si pustila, měly zajímavé tipy ohledně stylu, trendů nebo kombinací, ale málokdy jsem zaslechla kritiku na kvalitu oblečení nebo zamyšlení nad jeho výrobou a cenou. Taková videa sice také existují, ale v úplně jiném koutě YouTube; žádná z „haulujících“ dívek vám neřekne, že se nad zásilkou z e-shopu zhrozila a nemáte tam v žádném případě nakupovat; naopak, většinou jsou pod videem odkazy na všechny předváděné kousky i se slevovým kódem jako bonusem. Kliknete?

Ada Bartlová

Překladatelka a spisovatelka se zájmem o módu, kosmetiku a životní styl vůbec. Založila blog Módní peklo a je autorkou knihy Vše, co jste chtěli vědět o módě. Zásadně... Další články.

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze

Naše další projekty

Peníze

Horší než penzijní připojištění. Proč většina lidí v nových fondech nevydělává?

Mají nejnižší výnos, ale je o ně největší zájem. V konzervativních penzijních fondech jsou přibližně tři pětiny všech peněz uložených do...

Peníze

Očkování proti spalničkám: Dorazila monovakcína, přispějí už všechny pojišťovny

S epidemií bojuje celá Evropa. Zájem o očkování v Česku roste, takzvaná trojvakcína rychle zmizela z trhu.

Finmag

Mít balanc v hlavě

Dva stromy a mezi nimi lajna, popruh, na kterém právě někdo balancuje a snaží se přejít z jedné strany na druhou. Už jste to asi na procházce...

Finmag

Trumpova zeď proti mercedesům

Nespoléhejte na to, že Donald Trump se vyřádí v celní válce proti Číně. Evropa je druhá na řadě.