Heroine do schránkyPředplatit časopis
Předplatné časopisu

Už máš svou pozvánku do Clubhouse? Vizuální zahlcenost jako příležitost pro novou sociální síť

Magdaléna Novotná | 25. 1. 2021 | 1 komentář | Trend | 6 316

Zdroj: Shutterstock

„Jsem tu už tři dny, takže jsem seniorní,“ píše jeden z uživatelů. Hemží se to tu marketéry, blogery, novináři, studenty. Hemží je silné slovo. V Česku se sociální síť Clubhouse rozšířila okolo 19. ledna a dovnitř se dostanou pouze zvaní a jen ti s iPhonem. Chybí vám povídání a rádi posloucháte cizí rozhovory? Objevte novou sociální síť, která je založená pouze na zvuku.

Posledních pár dní bojuji s bolestí očí a s tím, že neudržím pozornost déle než deset minut. Netflix a HBO nadobro vypínám, na Instagramu jsem za poslední dny dala tolik unfollow jako nikdy. O Facebooku už ani nemluvím. Kupuji si nové knihy, do kterých se ale nejsem schopná začíst. Při vaření si v kuchyni povídám s podcasty a před spaním poslouchám audioknihy. O novince pro mé uši se dozvídám 21. ledna večer. Chci to vyzkoušet, protože sociální síť založená pouze na povídání zní jako něco, co teď nutně potřebuji.

O co ve stručnosti jde? Americká aplikace zatím jede v privátní beta verzi a každý již pozvaný uživatel má pouze dvě pozvánky pro ostatní. Je to tedy jakýsi prominentní klub a jeho exkluzivita hraje „word of mouth“ marketingu do karet. Každý uživatel má svůj profil, vyplní svoje zájmy a může se přidávat do klubů. Jeden klub může i sám vytvořit, na jeho schválení se čeká až tři týdny. Teď se začíná žádat, takže právě v těchto dnech se formuje podoba českého Clubhousu.

Buďte u toho

Všichni uživatelé mohou rovnou zakládat tzv. Rooms. Chytl se výraz „růmky“ – virtuální diskuzní místnosti, kde se řeší určitá témata. Zda se jedná spíše o pokec, plkání, brainstorming, nebo seriózní panelovou debatu, záleží na zakladateli tématu a moderátorech. Termín debaty se naplánuje a koho zajímá, ten si ji uloží do kalendáře. Co se řeší a řekne v reálném čase, následně zmizí. Způsobuje to autentičnost i vysokou návykovost a FoMO (= fear of missing out – pozn. red) na sebe nedá dlouho čekat. I proto to tak skvěle funguje.

Jestli se zapojíte a budete se bavit, zavisí na úrovni diskutérů. A ano, i zde je snadné nachomýtnout se k rozhovorům, které nefungují a noří se do temných vod audio-trapnosti.

„Dostal jsem prosby o pozvánku do Clubhousu i od lidí, se kterými jsem nekomunikoval třeba pět let,“ sdělují si uživatelé v jedné debatě. Uživatelka Barbora Balášová, průkopnice české Clubhouse komunity, se v jedné růmce svěřila, že jí chodí dotazy na to, jak síť komerčně využít. Zájem o profily Clubhouse komunity v ČR na Instagramu a Facebooku, které před pár dny založila, organicky roste takovou rychlostí, že má obavy, aby její profily za podezřele vysokou aktivitu nezablokovali. Aplikace spuštěná na jaře 2020 se na evropský trh rozšířila totiž teprve před pár dny. V USA se těší velké oblibě jak u celebrit, tak třeba i v podnikatelských kruzích. 

Proč je pozvání tak exkluzivní a žádané? Musíte mít telefonní číslo daného člověka. Síť tedy vzniká okolo komunit. Ze začátku máte jen dvě pozvánky, které můžete rozdat. A když se podíváte na debatu například ve známé skupině #holkyzmarketingu, zjistíte, že rozhodně ne všechny tato prominentnost láká. Netkví ale právě v tom jakási sexy kontroverznost celé nové sítě? Ano, je jaksi nefér, že tam smí jen někdo už s utvořenými kontakty a navíc majitel iPhonu. Ale zvědavost a chuť být u toho převažuje. Být u něčeho možná velkého, co právě vzniká.

Máte pozvánku? A mohla bych ji vidět?

Pokud dostanete pozvánku, můžete se účastnit všeho, co vidíte. Někdo vás také může pozvat do privátní diskuze, anebo můžete zkusit růmku sami založit. Zatím nejsou jasně daná pravidla, vše se teprve nastavuje a formuje. Zatím mi přijde, že si všichni tykají a chovají se slušně, ačkoliv se všichni mohou přihlásit o slovo. Zatím jsem nezažila, že by si debatující skákali do řeči, což se na firemních Zoomech děje často. Není divu, abstinenční příznaky po socializaci a frekventovanějším lidském kontaktu jsou pochopitelné. A to samozřejmě hraje této síti do karet, pandemie jí svědčí. Navíc navazuje a rozšiřuje možnost podcastů, které u nás zažily minulý rok obrovský boom. Líbí se mi i to, že mě nikdo nevidí. Nemusím být učesaná a řešit, co mám na sobě. Ani jestli mám za sebou uklizeno. (Nemám.)

Nová síť od vás čeká kromě pasivního přihlížení i akčnost. Růst bude na těch, kteří se neostýchají a mají co říct – anebo si to aspoň myslí. Je to jako kdybyste si přisedli u oběda k cizím lidem u vedlejšího stolu, protože téma rozhovoru je zajímavé. Jestli se zapojíte a budete se bavit, zavisí na úrovni diskutérů. A ano, i zde je snadné nachomýtnout se k rozhovorům, které nefungují a noří se do temných vod audio-trapnosti. Je to stejné jako v životě. I tady budou věci a lidi, co narušují plodnou diskuzi. Lidi, kteří svůj názor chtějí projevit mermomocí, ale na jeho zformování do slov mají příležitost jen tady a teď. Což není dovednost, kterou disponuje každý.

Podle tuzemských průkopníků bude vývoj Clubhouse v Česku stát hlavně na tom, jací uživatelé se k ní přizvou v následujících dnech.

Kdo už v českém Clubhouse je? Třeba hlavní hráči české marketingové scény – Petr Mára, Pavlína Louženská, Eliška Vyhnánková, nebo třeba Vilém Franěk, blogerka Sandra Kisić (která mi potvrdila pozvání, díky, Sandro), Aki Votrubová a další. Večer jsem poslouchala novináře z Deníku N, kteří debatu pojali profesionálně, přesto vzhledem k charakteru sítě neformálně. Bavili se o budoucnosti mladých novinářů v médiích a k dobru přidali i svoje kariérní fuck-upy a zkušenosti s editory. Během dnešního oběda jsem si poslechla, co se řeší v pravidelné růmce Hany a Milana Fořtových s názvem Lunch talks. Probrali tipy na výlety po Česku s Jakubem Maříkem. A já si díky nim uvědomila, že jsem nikdy nebyla na Milešovce.

A může to být neformální i mnohem více – Sandra Kisić se snoubencem Filipem četli ostatním před spaním Mumínky a získali mnoho slov chvály. Zejména na to, jak mají příjemné hlasy. Další uživatelé hrají slovní hry. A taky už je tu spoustu středoškoláků, jejichž zájmy i myšlení jsou pro mě jako třicátnici nesmírně fascinující. Punc voyerismu dodává celé věci adrenalin, který na detašovaném home office příliš nezažíváme.

Zničí appku extremisti?

Dosavadní testovací verze je ve své punkovosti okouzlující – a stejně tak může být i neřízená a tudíž riziková. Kdokoliv může říkat cokoliv a pravidla jsou zatím spíše doporučená, respektive je určují moderátoři z řad uživatelů. Tvůrci aplikace mají na stránkách jen jakýsi kodex. Kam to také může vést? Hrozí zneužití sítě extremistickými skupinami třeba pro šíření rasismu a misogynie. Což už se podle zahraničních médií děje právě v USA. Aby se síť udržela a nezneužívala, bude nutné lépe nastavit její pravidla. Vzhledem k její spontánnosti můžeme jen spekulovat, jakým způsobem to bude možné udělat správně. Podle tuzemských průkopníků bude vývoj Clubhouse v Česku stát hlavně na tom, jací uživatelé se k ní přizvou v následujících dnech. Jak budou zodpovědní, jak budou schopní debaty odmoderovat a uhlídat její obsah. Tento otazník visí u Clubhouse na stejné úrovni jako její obrovský potenciál, ne-li výš. 

Nicméně se přiznávám – vtáhlo mě to. Vidím tiskovou konferenci, kdy umělci po síti mluví s novináři. Neformálně, napřímo a tady a teď. Vidím reportéry ze zahraničí, které můžu poslouchat v reálném čase. Autorská čtení, sdílené komentování filmu i sportovních zápasů. Přemýšlím, kdo všechno může mluvit s kým a co všechno z toho může vzniknout. Lidi, kteří by se nikdy nepotkali. Lidi, kteří by se potkali, ale nemluvili spolu. Lidi z druhého konce světa, se kterými se mohu lehce propojit a třeba si i procvičit jazyk. Co kdyby si oblíbené podcastové Buchty – Zuzana Fuksová a Ivana Veselková – povídaly rovnou s fanoušky a já si nemusela povídat s jejich podcastem při vaření bez odezvy? A že by třeba Vývařovna založila svou konverzaci a my s nimi mohli povečeřet. A koho byste chtěli potkat v této virtuální kavárně vy?

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Miss Cool Cat Hvězdou naší titulní strany je Terézia Bělčáková aka Miss Cool Cat. „Cítila jsem se ve svém těle dobře, ale změnila jsem ho podle svého vkusu. Vnímám to jako fe¬ministický postoj – že si můžu se svým tělem dělat, co chci. A platí to třeba i v kontextu nahoty, svlékání je pro mě svoboda,“ říká burleskní performerka.
  • Orgasmus není pokémon Průměrná soulož trvá 11–14 minut a cílem koitu je jeden ze tří druhů vyvrcholení. Vážně? Ve skutečnosti má až 40 % heterosexuálních žen problém orgasmu dosáhnout. Eva Marková se zamýšlí nad kulturně sdílenými představami, tabuizovanými slovy i stresem, který ženy zažívají, když se snaží dostát normám

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 1 komentář

Vstoupit do diskuze