Troufají si dělat vlny. Kryštof Stupka a Johana Bázlerová chtějí měnit svět

Oba se věnujete politice a také aktivismu. V české společnosti se často na aktivismus nahlíží negativně a je považován za extremistický. Jak jej vnímáte vy?

Johana: Slova jako aktivista, lobbista nebo influencer mají u části společnosti negativní konotace a to je škoda. Fakt, že někdo komunikuje témata, na kterých závisejí lidská práva, s větší dávkou emocí a že to někdo dělá odlišnou formou, než se děje například v politické a diplomatické debatě, je naprosto normální a patří to k procesu změny k lepšímu.

Občas se to samozřejmě může někomu vymknout z rukou, ale myslím si, že to není důvod k tomu, aby se na aktivismus v Česku dívalo skrz prsty. Já osobně primárně projevuji aktivismus na své platformě, chodím na demonstrace, podporuji další mladé aktivisty a ­aktivistky. Mám podcast, sleduji aktuální diskuse, chodím na tiskovky, občas mluvím s politiky. A zároveň si uvědomuji, na jak tenkém ledě se aktivisté v Česku pohybují.

Měl by mít aktivismus své hranice?

Johana: Všechno by mělo mít hranice. Debata by měla probíhat s respektem a vzájemnou úctou, bez urážek a napadání. Ale pravdou je, že ten vzájemný respekt a úcta v diskusích často chybí, především na Twitteru a obecně na internetu.

Kryštof: Často se setkávám s lidmi, kteří podporují gay práva, ale nelíbí se jim Prague Pride, protože tam chodí průvod „nahých zadků“. A to je bohužel narativ, který tady 25 let vytvářejí média. Nedávno jsem viděl článek bulvárního deníku Aha! z roku 2012, kde se psalo něco ve stylu „I Paroubek se přidal na čumendu na festivalu homosexuálů“, což je strašné. Kdyby něco takového otiskli dnes, tak si jdu stoupnout před jejich redakci a volám všude možně, aby to hned stáhli. Všechno má mít hranice, ale na druhou stranu je důležité být solidární s lidmi, kteří aktivismus dělají, a chápat, proč to dělají.

Co vám udělalo za poslední dobu radost a řekli jste si, že vaše práce má smysl?

Johana: Těší mě, že díky důvěře sledujících jsem si vybudovala určitou pozici v českém mediálním prostoru. Někdo by mohl namítnout, že Jsem v obraze je jen profil na sítích, ale přispívám nějakým dílkem k tomu, aby ve společnosti témata mladých rezonovala. Cítím se tak vyslyšena.

Nabízí se mi díky tomu příležitosti ke spolupráci se zajímavými lidmi i s médii, jako je například Respekt. Mohla jsem jet na Ukrajinu, navštívila jsem Evropský parlament, setkala jsem se s Ursulou von der Leyen, s Olenou Zelenskou. To jsou ty momenty, za které jsem nejvíc vděčná. A zároveň jsou to i maličkosti – vytvořím příspěvek o tom, že známky Petra Pavla vypadají jako z plakátu na turné Taylor Swift. Lidi to baví a je to úleva od náročnějších témat.

Kryštof: Jednou z největších odměn je například to, když mi napíše queer holka, že moc děkuje za přednášku, že pro ni má velký význam. A že ji poté ve výsledku ostatní studenti více respektovali. Dokonce mě i pár queer lidí zve, abych u nich na škole přednášel. A to mě baví, protože pak vidím ten přímý dopad.

Podlehli jste někdy tlaku okolí, nebo se nenecháte jen tak něčím nebo někým převálcovat?

Johana: Sem tam jsem si do tvorby příspěvků nechala mluvit a vždycky to dopadlo špatně. Pár zkušeností, kdy jsem se chtěla zavděčit někomu, kdo nemusel mít nejlepší záměry a úmysly, tedy mám.

Kryštof: Za ty dva roky, co dělám aktivismus, jsem se sám hodně změnil. Přizpůsobuji se trendům ve společnosti i vývoji politické ­situace. Spíš jsem se dostal blíž k lobování za lidská práva. A nedávno jsem na Twitter napsal něco ohledně toho, kde bydlím, a hned jsem dostal komentář od jedné advokátky – „Kryštofe, na to si dávej pozor“. V určitých kruzích jsem jednoduše rozeznatelná a zároveň nenáviděná osoba. Tam ten tlak vnímám.

Jak se v návalu informací a pod tlakem na jejich výstižné zpracování udržujete v psychické pohodě?

Johana: Mám výhodu, že mě opravdu baví informace vyhledávat, zpracovávat, vstřebávat a celý ten proces mě nabíjí. Dřív jsem si neuměla říct stop. Dnes už to dokážu – díky terapiím a tomu, že se platformě Jsem v obraze věnuji už třetí rok a je jen moje.

Kryštof: Chodím na terapie, do fitka, svítí sluníčko a jsem happy. Musím si připomínat, že nemám zapotřebí se zabývat hloupými komentáři na Twitteru, ale spíš se věnovat věcem, které mě naplňují.

Do jaké míry je pro vás jako aktivisty důležitý vzhled a celková vnější prezentace?

Johana: První rok jsem na svém profilu sama cíleně nevystupovala, jelikož jsem byla v těžké depresi. V té době jsem dost bojovala s body dysmorfií a trpěla jsem na akné. Měla jsem zkreslené vnímání sebe sama. Stále s tím pracuji a je to pro mě citlivé téma, ačkoliv to tak skrze mé vystupování na veřejnosti třeba nemusí být poznat. To, že se slyším mluvit a vidím se v rozhovorech, mě hodně posouvá z komfortní zóny. Obecně jsou na ženy a queer lidi ve veřejném prostoru kladeny nároky absolutně nesrovnatelné s nároky na muže. Naštěstí se v dnešní době standardy krásy posouvají.

Kryštof: Lidé spojují moje aktivity s tím, jak se oblékám, ale můj vzhled je důležitý pro mě, pro moji identitu. Oblékám se podle toho, jak se cítím. Často jsem slýchal od lidí na Twitteru nebo aktivistů i z komunity, že jsem moc výstřední. Jeden z důvodů, proč jsem s aktivismem začal, je to, aby queer lidé mohli být sami sebou. Pro někoho výstřednost, pro mě součást identity, kterou si chci zachovat.

Co vás čeká v blízké budoucnosti? Jaká témata budete řešit?

Johana: Navštívím Brusel a také se v červnu podívám do Štrasburku, kde budu s dalšími mladými lidmi mluvit o komunikaci skrze sociální sítě a mediální platformy. Ráda bych něco vymyslela i tady v Česku. Už dlouho se k tomu odhodlávám a doufám, že se mi to podaří.

Kryštof: Pojedu do Athén, kde budu mít workshopy a projev v místním Národním muzeu. S Johanou jedeme do Bruselu s Evropskou komisí a tradičně se těším na Prague Pride – den, kde může být člověk zcela sám sebou a dávat svoji identitu najevo, protože třeba zbytek roku to tak nemá. Není to jen pochod za práva, ale je to také pochod pro ty lidi.

Foto: Eliška Sky Make-up: Nela Nešetřilová Vlasy: Martin Tyl Styling: Natalie Host Produkce: Linda Majerová Video: Juan David Calderón Ardila.

Tento projekt vznikl ve spolupráci se značkou Dyson.