E-shop Heroine: předplatná, Manuál pro moderní mámy, Heroine Premium

Troufají si dělat vlny. Kryštof Stupka a Johana Bázlerová chtějí měnit svět

12. červenec 2023

Johana Bázlerová a Kryštof Stupka jsou dva kamarádi, kteří mají stejný cíl. Šířit mezi lidi témata, která ve veřejném prostoru a v tradičních médiích stále zapadají. Chtějí být slyšet a zároveň povzbudit a podpořit své vrstevníky, aby se nebáli být sami sebou a mohli více mluvit do toho, jak naše společnost vypadá. „Je důležité být solidární s lidmi, kteří aktivismus dělají, a chápat, proč to dělají,“ říká Stupka v rozhovoru. Přečtěte si ukázku z nového čísla časopisu Heroine o tom, jak mladí lidé chtějí měnit svět k lepšímu.

Foto: Eliška Sky

Oba se věnujete politice a také aktivismu. V české společnosti se často na aktivismus nahlíží negativně a je považován za extremistický. Jak jej vnímáte vy?

Johana: Slova jako aktivista, lobbista nebo influencer mají u části společnosti negativní konotace a to je škoda. Fakt, že někdo komunikuje témata, na kterých závisejí lidská práva, s větší dávkou emocí a že to někdo dělá odlišnou formou, než se děje například v politické a diplomatické debatě, je naprosto normální a patří to k procesu změny k lepšímu.

Občas se to samozřejmě může někomu vymknout z rukou, ale myslím si, že to není důvod k tomu, aby se na aktivismus v Česku dívalo skrz prsty. Já osobně primárně projevuji aktivismus na své platformě, chodím na demonstrace, podporuji další mladé aktivisty a ­aktivistky. Mám podcast, sleduji aktuální diskuse, chodím na tiskovky, občas mluvím s politiky. A zároveň si uvědomuji, na jak tenkém ledě se aktivisté v Česku pohybují.

Aktuální číslo tištěné Heroine

V tištěné Heroine kromě rozhovoru s Kryštofem a Johanou najdete:

  • Nové Moje Heroine: zakladatelky Swap Prague Lucie Poubová a Kristýna Holubová
  • Feel good speciál věnujeme chůzi
  • Jaké jsou předsudky umělé inteligence?
  • Tištěnou Heroine seženete na našich stránkách i ve všech dobrých trafikách
Chci Heroine

Kryštof: Aktivismus podle mě znamená zasazovat se o změnu. Pro mě osobně je to podpora mladých lidí, aby se více zapojovali do debaty o tom, jak naše společnost vypadá. Problém s aktivismem je ten, že se snažíme o narovnání práv za působení aktuální Poslanecké sněmovny, která je nechce. Také přístup současné vlády záleží spíš na tom, co se jim zrovna hodí do kapsy, na jejich ideologickém nastavení. A lidskoprávní přístup chybí.

Například manželství pro všechny přece nezasahuje do práv kohokoliv jiného. Na rovnosti je navíc založena demokracie. Ze světa víme, že když se přijme rovné manželství, tak se dramaticky sníží počet sebevražd mezi ­LGBTQ+ mladými lidmi. Aktivismus za rovné manželství v Česku trvá bez výsledku už více než šest let. Místo toho se zvyšuje počet lidí s depresemi, kteří vnímají, že je společnost neakceptuje. Z nedávného průzkumu Národního ústavu duševního zdraví vyplývá, že 52 procent LGBTQ+ lidí se často setkává s nenávistí kvůli své identitě. V roce 2012 to bylo 24 procent.

Máme politiky, kteří tuto situaci nejen ignorují, ale oni tu nenávist podněcují, jsou homofobní a transfobní. Za těchto podmínek je pak těžké dělat aktivismus pozitivně. Studoval jsem v Americe a pět let ve Francii. V Americe je každý aktivista a ve Francii je běžné, že společnost utváří každý člověk svým individuálním chováním. Aktivismus je samozřejmou součástí fungování západního světa. U nás je problém, že komunisté během normalizace prosadili myšlení, že kdokoliv vybočuje a odlišuje se, je automaticky nepřijatelný. A tak je tu stále dost lidí, kteří nejsou schopni přijmout společenskou změnu a ani fakt, že progresivní společenská změna nastává.

Měl by mít aktivismus své hranice?

Johana: Všechno by mělo mít hranice. Debata by měla probíhat s respektem a vzájemnou úctou, bez urážek a napadání. Ale pravdou je, že ten vzájemný respekt a úcta v diskusích často chybí, především na Twitteru a obecně na internetu.

Kryštof: Často se setkávám s lidmi, kteří podporují gay práva, ale nelíbí se jim Prague Pride, protože tam chodí průvod „nahých zadků“. A to je bohužel narativ, který tady 25 let vytvářejí média. Nedávno jsem viděl článek bulvárního deníku Aha! z roku 2012, kde se psalo něco ve stylu „I Paroubek se přidal na čumendu na festivalu homosexuálů“, což je strašné. Kdyby něco takového otiskli dnes, tak si jdu stoupnout před jejich redakci a volám všude možně, aby to hned stáhli. Všechno má mít hranice, ale na druhou stranu je důležité být solidární s lidmi, kteří aktivismus dělají, a chápat, proč to dělají.

Kdo je Johana Bázlerová

Na platformě Jsem v obraze informuje od roku 2020 o aktuálních a společensky důležitých tématech, která rezonují nejen mezi mladými lidmi, ale napříč věkovými skupinami. Výstižně a přehledně zpracované instagramové příspěvky o vybraných tématech jsou originální a mají svébytnou estetiku. Johana je držitelkou ocenění Moje Heroine 2022. Spolupracuje také se Senátem Parlamentu ČR a má za sebou výjezdy do Bruselu, Štrasburku. Vyjela i na Ukrajinu v rámci spolupráce s Respektem.

„Baví mě vidět přímý dopad“

Co vám udělalo za poslední dobu radost a řekli jste si, že vaše práce má smysl?

Johana: Těší mě, že díky důvěře sledujících jsem si vybudovala určitou pozici v českém mediálním prostoru. Někdo by mohl namítnout, že Jsem v obraze je jen profil na sítích, ale přispívám nějakým dílkem k tomu, aby ve společnosti témata mladých rezonovala. Cítím se tak vyslyšena.

Nabízí se mi díky tomu příležitosti ke spolupráci se zajímavými lidmi i s médii, jako je například Respekt. Mohla jsem jet na Ukrajinu, navštívila jsem Evropský parlament, setkala jsem se s Ursulou von der Leyen, s Olenou Zelenskou. To jsou ty momenty, za které jsem nejvíc vděčná. A zároveň jsou to i maličkosti – vytvořím příspěvek o tom, že známky Petra Pavla vypadají jako z plakátu na turné Taylor Swift. Lidi to baví a je to úleva od náročnějších témat.

FOTOGALERIE: Prohlédněte si fotky ze zákulisí focení se značkou Dyson

Kryštof: Jednou z největších odměn je například to, když mi napíše queer holka, že moc děkuje za přednášku, že pro ni má velký význam. A že ji poté ve výsledku ostatní studenti více respektovali. Dokonce mě i pár queer lidí zve, abych u nich na škole přednášel. A to mě baví, protože pak vidím ten přímý dopad.

Podlehli jste někdy tlaku okolí, nebo se nenecháte jen tak něčím nebo někým převálcovat?

Johana: Sem tam jsem si do tvorby příspěvků nechala mluvit a vždycky to dopadlo špatně. Pár zkušeností, kdy jsem se chtěla zavděčit někomu, kdo nemusel mít nejlepší záměry a úmysly, tedy mám.

Kryštof: Za ty dva roky, co dělám aktivismus, jsem se sám hodně změnil. Přizpůsobuji se trendům ve společnosti i vývoji politické ­situace. Spíš jsem se dostal blíž k lobování za lidská práva. A nedávno jsem na Twitter napsal něco ohledně toho, kde bydlím, a hned jsem dostal komentář od jedné advokátky – „Kryštofe, na to si dávej pozor“. V určitých kruzích jsem jednoduše rozeznatelná a zároveň nenáviděná osoba. Tam ten tlak vnímám.

Kdo je Kryštof Stupka

Od dětství se pohyboval v zahraničí a vystudoval práva na Sciences Po ve Francii. Zasazuje se o rovnoprávnost, zaměřuje se zejména na oblast LGBTQ+ a na klima. Jeho aktivity zahrnují i spolupráci s vládou či Evropskou unií. Má za sebou roční mandát na pozici mladého delegáta OSN, kde vystoupil s projevem o lidských právech.

Jak se v návalu informací a pod tlakem na jejich výstižné zpracování udržujete v psychické pohodě?

Johana: Mám výhodu, že mě opravdu baví informace vyhledávat, zpracovávat, vstřebávat a celý ten proces mě nabíjí. Dřív jsem si neuměla říct stop. Dnes už to dokážu – díky terapiím a tomu, že se platformě Jsem v obraze věnuji už třetí rok a je jen moje.

Kryštof: Chodím na terapie, do fitka, svítí sluníčko a jsem happy. Musím si připomínat, že nemám zapotřebí se zabývat hloupými komentáři na Twitteru, ale spíš se věnovat věcem, které mě naplňují.

Nesrovnatelné nároky

Do jaké míry je pro vás jako aktivisty důležitý vzhled a celková vnější prezentace?

Johana: První rok jsem na svém profilu sama cíleně nevystupovala, jelikož jsem byla v těžké depresi. V té době jsem dost bojovala s body dysmorfií a trpěla jsem na akné. Měla jsem zkreslené vnímání sebe sama. Stále s tím pracuji a je to pro mě citlivé téma, ačkoliv to tak skrze mé vystupování na veřejnosti třeba nemusí být poznat. To, že se slyším mluvit a vidím se v rozhovorech, mě hodně posouvá z komfortní zóny. Obecně jsou na ženy a queer lidi ve veřejném prostoru kladeny nároky absolutně nesrovnatelné s nároky na muže. Naštěstí se v dnešní době standardy krásy posouvají.

Prohlédněte si tutorial kadeřníka Martina Tyla pro značku Dyson. V hlavní rolích Johana Bázlerová a Kryštof Stupka

Video: Juan David Calderón Ardila

Kryštof: Lidé spojují moje aktivity s tím, jak se oblékám, ale můj vzhled je důležitý pro mě, pro moji identitu. Oblékám se podle toho, jak se cítím. Často jsem slýchal od lidí na Twitteru nebo aktivistů i z komunity, že jsem moc výstřední. Jeden z důvodů, proč jsem s aktivismem začal, je to, aby queer lidé mohli být sami sebou. Pro někoho výstřednost, pro mě součást identity, kterou si chci zachovat.

Co vás čeká v blízké budoucnosti? Jaká témata budete řešit?

Johana: Navštívím Brusel a také se v červnu podívám do Štrasburku, kde budu s dalšími mladými lidmi mluvit o komunikaci skrze sociální sítě a mediální platformy. Ráda bych něco vymyslela i tady v Česku. Už dlouho se k tomu odhodlávám a doufám, že se mi to podaří.

Kryštof: Pojedu do Athén, kde budu mít workshopy a projev v místním Národním muzeu. S Johanou jedeme do Bruselu s Evropskou komisí a tradičně se těším na Prague Pride – den, kde může být člověk zcela sám sebou a dávat svoji identitu najevo, protože třeba zbytek roku to tak nemá. Není to jen pochod za práva, ale je to také pochod pro ty lidi.

Foto: Eliška Sky Make-up: Nela Nešetřilová Vlasy: Martin Tyl Styling: Natalie Host Produkce: Linda Majerová Video: Juan David Calderón Ardila.

Tento projekt vznikl ve spolupráci se značkou Dyson. 

Aktuální číslo

  • Kulturní války režisérky Barbary Herz
  • Může být matka dobrý „vědec“?
  • Jak vychovat odolné děti
  • Rodičovská půl na půl 
Popup se zavře za 8s