E-shop Heroine: předplatná, Manuál pro moderní mámy, Heroine Premium

Sesterství znamená souznění. Herečky Korytářová a Štěpánková prošly rituálem pokrevních sester

Spolupráce s Answear.cz

Společný herecký sen, společná základní škola, společná konzervatoř, společné dovolené. Herečky Lucie Štěpánková a Veronika Korytářová se znají od osmi let. Přes víc než tři dekády je spojuje nejen pevné přátelské pouto a láska k divadlu, ale také hodnoty jako zodpovědnost, pokora a domov jakožto přístav, do něhož se mohou kdykoliv vracet. Článek a společné focení vznikly v rámci kampaně módního e-shopu Answear.cz k uvedení nové kolekce SISTERHOOD od značky Answear.LAB.

Herečky Lucie Štěpánková (vlevo) a Veronika Korytářová jsou už tři dekády pokrevní sestry. Vyfotily se proto v oblečení z nové kolekce Sisterhood od Answear.LAB. Lucie má na sobě triko (799 Kč) a džíny (1299 Kč), vše z kolekce Answear.LAB. Veronika má na sobě triko (659 Kč) a džíny (1299 Kč), vše také z kolekce Answear.LAB.Foto: Eliška Sky

Dvě holky z malého města. Lucie bordelářka, Veronika pořádkumilovná. Scházely se v hloučku pěti šesti kamarádek a postupně se k sobě dostávaly čím dál blíž. Mají podobné zájmy, smějí se stejným věcem. Prožily spolu také ponuré fáze života, které je sblížily ještě více.Občas jsme přemýšlely nad tím, jestli by se naše cesty rozdělily, kdybychom nešly na stejnou konzervatoř. Já jsem se hlásila i na obchodní akademii, teď bych třeba seděla někde v kanceláři a Lucka by žila život, který v současnosti vede,“ konstatuje Veronika.

Nastaly časy, kdy se musely oddělit a nevídaly se tak často jako v dětství a při studiu. „Verunka zůstala jednu dobu na Moravě, já jsem byla v Pardubicích a teď žijeme od sebe asi sto kilometrů. Takže to není tak, že bychom se viděly každý den. Často mi chybí ta blízkost. Ještě, že jsou ty telefony, jinak bychom si musely posílat poštu,“ dodává Lucie. Veronika vzpomíná s niterným úsměvem na truhlu, v níž má schované dopisy od Lucie, paradoxně z doby, kdy žily v jednom městě a chodily na stejnou školu. I přesto měly potřebu vyjádřit si navzájem své přátelství, a to psanou formou. Lucie dodává, že ústní předání myšlenek může někdy vyznít jako fráze a právě na papíře má sdělení trvalou hodnotu.

Vlastní pestrý svět jako základ sesterství

Veronika otevřeně přiznává, že se občas nachází ve společnosti lidí, kde ji nenapadne, jak glosovat určitou situaci. S Lucií je naprosto přirozená, uvolněná, nemusí se hlídat. „Uvědomila jsem si, že s Luckou se směju jiným situacím, máme velmi interní humor. S nikým jiným ho tak specifický nemám. Když jsme byly malé, tak jsme u sebe spávaly, a když jsme si čistily zuby a povídaly jsme si s plnou pusou, tak jsme si i přesto rozuměly,“ směje se Veronika. Lucie ihned navazuje další historkou: Často jsme trávily čas u Verunky na Soláni, kde má její rodina krásnou chalupu. Toulaly jsme se po lesích a natřely jsme si obličej borůvkami a nešlo to vůbec dolů. Možná se tam projevila moje budoucí touha po pleťových maskách.“

V dětství proběhly také akce, kdy zakopaly flašku se vzkazy a prošly ceremoniálem pokrevních sester. Dokázaly si vytvořit vlastní svět. Pohybovaly se v něm podle Veroničiných slov s úplnou lehkostí. Vymyslely si příběhy, které žily, vymýšlely si lidi, kteří je obklopovali. Vymyslely si vlastní abecedu, která byla jenom jejich. Když sedím dnes na zkoušce v divadle a napíšu si něco, co by se nemuselo líbit panu režisérovi nebo kolegům, tak si to píšu naší tajnou abecedou,“ směje se Veronika. Bez Verunky bych neviděla svět takový, jaký je. Když se vrátím do dětství, tak mám pocit, že jsme se naučily jedna od druhé dívat se na svět z té lepší stránky. Byl plný fantazie,“ doplňuje Veroniku Lucie.

Opora, klid a pravda jako náplast na vnitřní nepokoje

Lucii se hrnuly nabídky již při studiu na ostravské konzervatoři. Veronika si vybavuje pocit náctileté slečny, která si uvědomila, že má pracovní nabídky v jiném poměru než ona. Již v tomto věku jí však nezáviděla. Veronika přiznává, že je pro ni složité mluvit o přátelství a o věcech, které ji a Lucii spojují, má prý pocit, že to, co k ní cítí, nejde plnohodnotně vyjádřit slovy. Vedle Lucky mi je bytostně dobře. Je to pro mě čistý člověk, je klidná a pravdivá v konání. Někdy, když mám své vnitřní běsy a přijedu k ní, tak se ukonejším, i když jsem třeba u ní hodinu a vypiju si čaj a nemusíme v podstatě detailně rozebírat, co mě trápí. U ní najdu vždy naději, že problémy, které si s sebou nosím, se dají vyřešit. A někdy ty problémy zmizí úplně…“ Lucie okamžitě reaguje: Cením si toho, že se o Verunku můžu opřít a říká mi věci takové, jaké jsou, a ne takové, jak je chci slyšet. Bytostně jsem přesvědčena o tom, že kdykoliv bych pomoc potřebovala, tak tady Verunka pro mě je.“

Pár slov o Veronice

Veronika Korytářová (*1982, Vsetín) vystudovala Janáčkovu konzervatoř v Ostravě. Začínala v Těšínském divadle. Od roku 2004 je členkou činoherního souboru Divadla F.X. Šaldy v Liberci. Zahrála si zde například v inscenacích Kočka na rozpálené plechové střeše, Faust či Višňový sad a ztvárnila hlavní roli v Hořkých slzách Petry von Kantové. Za roli Buriana získala v roce 2022 Cenu Thálie.

V danou chvíli dokážou obě vycítit, co ta druhá potřebuje – někdy pohladit slovem, jindy před sebe postavit zrcadlo pravdy a občas zase vše shodit. Život dostal Veroniku do těžkých situací, ve kterých občas spekulovala nad tím, co by dělala, kdyby Lucii neměla. Přemítá nad tím, že nějakým způsobem by to pravděpodobně ustála, ale vlastně si to moc představovat ani nechce. 

Občas se přistihla, že nechce Lucii zklamat. Jako by se styděla se k něčemu přiznat a říct jí úplnou pravdu. A bála se její reakce: „Pamatuju si na jednu situaci ze svého osobního života, kterou mi zanalyzovala tak, že jsem z toho nevyšla úplně dobře. To bylo pro mě velmi cenné. Člověk se někdy bojí podívat pravdě do očí, protože není příjemná. A Lucka tu konkrétní situaci strašně dobře vyhmátla.“

Foto: Eliška Sky

Lucie Štěpánková (vlevo) má na sobě černou košili s třásněmi Answear.LAB (1199 Kč), džíny Answear.LAB (1299 Kč) a lodičky Hugo Ines (2999 Kč). Veronika Korytářová má na sobě džínový overal Answear.LAB (2099 Kč), kožený pásek Answear.LAB (799 Kč) a stříbrné sandály Answear.LAB (899 Kč).

Obě herečky se pohybují na divadelních prknech. Lucie vyhrála v roce 2009 Cenu Thálie pro mladé činoherce do 33 let. Po třinácti letech získala Veronika totéž ocenění za mužskou roli Vlasty Buriana. Vybavuje si momenty, kdy si u nich v obývacím pokoji hrály na předávání hereckých cen, a najednou se to po letech stalo realitou. Předávaly si ovladač od televize a měly děkovnou řeč. Pamatuji si, jak jsem tehdy seděla s mojí několikaměsíční dcerou u televize a byla jsem děsně nervózní. Lucka mě v živém přenosu zmínila a já jsem se rozplakala. Brzo ráno jsme si s mým mužem přivstali, koupili jsme jí obrovskou kytici a vyrazili jsme do Prahy, kde nás Lucka přivítala s rozmazanou řasenkou po bujarých oslavách,“ vzpomíná Veronika. Lucie popisuje reakci na ocenění svojí nejlepší přítelkyně velmi podobně: Ve škole nám přezdívaly fanatičky divadla. Do divadel jsme chodily často. Divadlo je naše láska, která nás spojuje. Když Verunka loni dostala Cenu Thálie, tak mě také zmínila ve svém projevu a také jsem plakala.“

Pár slov o Lucii

Lucie Štěpánková (*1981, Vsetín) vystudovala Janáčkovu konzervatoř v Ostravě. Byla v angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích a v Divadle na Vinohradech. V současné době je na volné noze a hostuje například v Divadle pod Palmovkou nebo v Divadle Ungelt, kde si zahrála například v inscenaci Smrt a dívka nebo Život podle Jonesových. Televizní diváci ji znají ze seriálů Vyprávěj, Cesty domů nebo Případy 1. oddělení. V roce 2009 získala Cenu Thálie pro mladé činoherce do 33 let.

Dotkly jsme se tématu, jestli v divadle panuje soutěživá atmosféra, nebo naopak soudržnost. Jelikož Veronika je zejména divadelní herečka, ujala se slova ona: Často se mluví o tom, jak je naše profese nezměřitelná. Podle čeho se dá vlastně změřit výkon? Já jsem členkou stálého souboru a vím, že je dobré spolu vycházet. Je to přínosné nejen pro nás, ale i pro práci. Těžce se tvoří, když je mezi lidmi napnelismus. To samozřejmě neznamená, že vám hlavou občas neprojede, proč jste tu roli nezískala vy, protože máte vnitřní pocit, že byste ji uměla naplnit. Ale takto to prostě je, že v divadle práci dostáváte, nevybíráte si ji.“

Na principu partnerského vztahu

Říkají o sobě, že ani jedna z nich není příliš ambiciózní. Naopak mají někdy potřebu se dost podceňovat. Je možná dobře, když člověk a obzvlášť umělec má o sobě pochybnosti a snaží se něco překonávat. Dříve jsem byla schopná se užírat, když se mi na jevišti něco nepovedlo. Jakmile člověk získává nějaké zkušenosti, tak zjistí, že je vlastně příjemné chybovat a nesmí se za to trestat,“ dodává Veronika.

Jejich silné pouto se nebojí přirovnat k partnerskému vztahu. Drtivá většina partnerských vztahů začíná obrovskou láskou, která se časem obrousí. Jak by vypadalo těch šestnáct uplynulých let, kdybych je prožila s Luckou, a ne se svým manželem? Lezly bychom si už taky na nervy? zamýšlí se Veronika. „Tak třeba kdyby nezavírala zubní pastu, tak by mě to štvalo úplně stejně. A možná právě proto, že přátelství nejsou vystavována těmhle zkouškám, zůstávají v takové nezměněné, ryzí podobě.“


Článek byl vytvořen ve spolupráci s naším partnerem – Answear.cz v rámci uvedení nové kolekce SISTERHOOD od Answear.LAB.

Popup se zavře za 8s