Nebyla jsem osamělá, dokud jsem se nestala mámou, říká spisovatelka. Bolest a absurdita raného mateřství

Nejsem máma. Možná jen zatím, možná jí nikdy nebudu. Přiznám se, že vaše nejnovější kniha Pozor! Pohov! mi nepřipadá jako ten typ literatury, který by člověka inspiroval ke skoku do mateřství rovnýma nohama. Jde o poměrně mrazivý obraz prvních let života s dítětem, těžkopádných a rozmazaných, jaké zažívá bezejmenná hrdinka. Je osamělá, bez podpory okolí, zažívá hormonální bouři. Co byste jako máma poradila ženě, která uvažuje nad tím, jestli má, nebo nemá mít děti?

Asi bych žádnou radu nenabízela. Je to tak osobní rozhodnutí. Připadá mi smutné, když mi ženy říkají: „nejsem matka, ale četla jsem vaši knihu“. Jako byste se musela kvalifikovat. Od mužů větu „nejsem otec, ale četl jsem vaši knihu“ neslýchám. Mateřství je jenom jeden ze způsobů, jakým jako žena můžete žít svůj život. Není to ani správná, ani špatná cesta. Bývala bych ale sama ráda slyšela nějakou radu. Jsem trochu rozpolcená, protože kdybych si bývala mohla poradit ohledně mateřství, nejspíš bych od něj samu sebe odradila.

Zároveň ale velmi hluboce vnímám, že pouto, které mám se svým dítětem, je to nejdůležitější v mém životě. Vím, že až budu umírat, budu myslet na něj. Dotknout se vlastního dítěte je neuvěřitelný pocit. Teď samu sebe trochu dojímám, ale pointa je, že mateřství je výhra i prohra. Mateřství je skvělé, ale patriarchát je na nic. Mateřství by mělo být o dost jednodušší než je, ale žijeme v patriarchátu, takže všechno děláme samy, bez větší podpory. Jsme trestané za naše mateřství, například kariérně. Nechci nikoho odradit od toho, aby se stal mámou, ale myslím, že jako společnost prostě musíme začít podporovat matky. Péče je tak významná. Nejen o děti, o kohokoliv. Je to protilék na veškerou tu sobeckost, ten studený svět lidí, jako je Elon Musk.

Je ohromně důležité mluvit o všech těch problémech, které se s mateřstvím pojí. Přesto je pro mě úlevné slyšet, že vám i tak připadá magické. Jako bezdětná novinářka píšící pro feministický magazín občas podléhám pocitu, že je mateřství bezútěšné.

A přesně tak by to být nemělo! Ale chápu vás. Občas se bojím, že moje děťátko zaznamenalo můj vnitřní boj, že ho to ovlivnilo...působí šťastně, takže snad ne. Do té současné, izolované podoby mateřství jsme se posunuli hodně rychle, je pořád ještě nová. Kdysi jste mohla svoje dítě na chvíli předat někomu jinému, odpočinout si nebo pracovat. To je dnes pro spoustu rodičů utopie, pokud si nezaplatí výpomoc.