Je opravdu na místě nutit ženy k mateřství? A kdy si začneme vážit péče?
Pořád se všichni zamýšlejí, jak přimět ženy mít děti. Proč si ale pokles porodnosti vůbec nespojujeme s muži, jako by se jich to netýkalo? Jaké modely podpory mladých rodin se zkouší jinde v Evropě? A čím to, že porodnost klesá i v bohatých státech s robustními systémy podpory, jako je například Švédsko? Nad tím se zamýšlí spisovatelka Tereza Semotamová v komentáři pro Heroine.cz.
Masmédia i politická reprezentace se ustavičně předhání v prohlášeních, jak hrozné demografické krizi čelíme, případně jak konečně porazit hydru nízké porodnosti. V poslední době se ostatně tématu chytil sám premiér Andrej Babiš, který nás v minulosti často neoblažoval vizemi komplexních řešení rodinné politiky. Jedná se tedy přinejmenším o vděčné téma. A není divu, když současné sociální i hospodářské systémy vychází z předpokladu značného přísunu nových ekonomicky aktivních jedinců a daňových poplatníků.
Foto: Shutterstock
„Mám podivnou obsesi číst články na téma klesající porodnosti. Fascinuje mě ta odlidštěnost. Jako by šlo o tabulkovou hodnotu v excelové tabulce nějakého ministerstva nebo hlášení o stavu zásob v prázdném skladu,“ uvádí spisovatelka a překladatelka Tereza Semotamová na začátku svého komentáře na webu Heroine.cz. Udává tak tón celému textu, v němž se snaží ukázat nejen že samotné téma je složitější, ale také jak nežádoucí je uvažovat o ženách, dětech, a nakonec i mužích jako o pouhých prostředcích udržování státu v chodu.
Komentář shrnuje, jak se s nízkou porodností potýká například Španělsko nebo Skandinávie. „Skandinávský model neřeší porodnost jako problém žen, ale problém páru. Švédsko bylo první, kdo zavedl ‚otcovskou kvótu‘. Pokud otec nejde alespoň na 3 měsíce na rodičovskou, rodina o část peněz přijde. Výsledek? Otcové s kočárky v parku jsou standard, ne rarita,“ uvádí Semotamová.
Ani to ale nemusí být dlouhodobé řešení. Podle autorky je klíč nejspíš v něčem jiném: v tom, že dlouhodobě podceňujeme péči, delegujeme ji výhradně na ženy a následně je tím znevýhodníme v důchodovém věku: „Ženy doma léta vykonávaly práci, která se v žádných tabulkách neobjevovala a nikdo ji neoceňoval. A odměnou za to jim byl nízký důchod.“ Možná není na čase mluvit o krizi porodnosti, jako spíše o krizi péče.
Co všechno nám říkají data o změnách přístupu k rodičovství ve vyspělých zemích? Které materiální překážky je nutné odstranit? A jak potřebujeme proměnit zavedené představy o mužských a ženských rolích, případně o dítěti jako nesmírně náročném projektu? Čtěte komentář Terezy Semotamové na webu Heroine.cz.
