Kroužkujte na volebních lístcích ženy. Když jich povládne víc, bude se lépe žít všem

Nedávno oznámily odchod výrazné ženské osobnosti jako Markéta Pekarová Adamová (TOP09), Marie Jílková (KDU-ČSL), Martina Ochodnická (STAN) nebo Klára Kocmanová (Piráti), které se s větším či menším úspěchem celé čtyři roky snažily změnit jak fungování sněmovny, tak zlepšit například postavení obětí sexuálních trestných činů či zacházení s dětmi.

Odcházející poslankyně zároveň vyjadřují frustraci z toho, jak sněmovna funguje: „Přestali jsme vnímat, že pokud chceme, aby nás reprezentoval i někdo jiný než politici, kteří mají doma plný servis, musí se sněmovna proměnit tak, aby byla místem pro všechny… sněmovna s tím, že byste měla o někoho pečovat, vůbec nepočítá,“ řekla v rozhovoru pro Heroine končící poslankyně KDU-ČSL Marie Jílková, která s několika kolegyněmi založila iniciativu Moderní sněmovna.

Političky a druhá směna

Poukázala tak na překážky, kterým čelí ženy, které se odhodlají vstoupit do politiky. Nikdo je nezbaví druhé směny, tedy péče o děti, domácnost či starší příbuzné, tak jako jejich mužské kolegy. A skloubit tohle všechno se zasedáním dlouho do noci objektivně není možné. K tomu se přidává i skutečnost, že ženy-političky jsou statisticky více vystavené veřejné nenávisti jen proto, že jsou ženy. Častěji dostávají výhrůžky či urážky a politika je tak pro ně psychicky náročnější a víc frustrující než pro muže. Více si tak rozmýšlejí, zda jí věnovat svoji energii.

To vše mimo jiné výrazně snižuje šanci na to, že Česko jednoho dne bude mít premiérku či více ministryň. Čistě statisticky mají největší šanci na ministerské křeslo při příznivém výsledku voleb političky z hnutí ANO, kde je ze čtrnácti krajských kandidátek hned sedm lídryň, tedy spravedlivá polovina.

Nejmenší pravděpodobnost mají naopak jejich kolegyně z Pirátů, kde je pouze jedna krajská lídryně a ze SPOLU, kde jsou dvě. STAN nominoval pět žen na první místa, tedy víc než třetinu. U Pirátů je ale třeba podotknout, že ačkoliv je drtivá většina lídrů mužů, na dalších pěti volitelných místech je na každé kandidátce výrazně více žen než u jiných stran.

Že by jednou byla ve vládě polovina ministryň, což by odráželo počet žen ve společnosti, jako tomu bylo před deseti lety v Kanadě ve vládě Justina Trudeaua, je v Česku stále naprosté sci-fi.

I proto, že kandidátní listiny jsou zaplněné muži-vysokoškoláky, velká část z nich s titulem MUDr., což ani zdaleka nereflektuje socioekonomické složení populace. Především v mladších ročnících je totiž dnes více žen s vysokoškolským vzděláním než mužů. Jenže tyto mladé ženy mají nejmenší zastoupení na kandidátkách a jsou na nevolitelných místech, takže je při rozhodování o nich samotných nikdo nezastupuje.

Už výchozí nastavení, tedy že je kvůli různým systémovým překážkám málo žen, které se ucházejí o poslanecký post, vede k nerovnému a nespravedlivému zastoupení poloviny společnosti. Ženy mají výrazně odlišnou životní zkušenost než muži, řeší jiné problémy, mají jiné priority. Ale jsou to většinou právě muži, kdo o nich rozhoduje.

Pokud společnosti vládnou a o jiných skupinách rozhodují zajištění bílí muži po padesátce, promítají svoje zkušenosti a potřeby do svých rozhodnutí a do technologie moci. Spíše je tak nebude zajímat sociální bydlení, protože oni je mají vyřešené. Do rozhodování o sociálním systému promítají svoje stereotypy a předsudky, protože se s chudými či samoživiteli a samoživitelkami nepotkávají. Pravděpodobněji taky odhlasují osvobození od daní při prodeji cenných papíru nad 40 milionů korun, jako se to stalo letos a budou zvyšovat jiné daně, které se více dotknou chudých či střední třídy.

Nebo osekají peníze neziskovkám, přestože právě ty zajištují základní péči o potřebné a znevýhodněné lidi. Tyto chybějící finance opět dopadají na ženy a znamenají pro ně větší zátěž neplacenou péčí.

Ženy mají jiné zkušenosti než muži

Jak by tedy v lepším světě vypadala sněmovna, kde je spravedlivě zastoupená polovina populace, její životní zkušenosti a potřeby?

Podporovala by rodiny především tak, aby si mohly vybrat podle svých potřeb a aktuální situace. Mezi základní a ověřené nástroje patří více míst ve školkách, vstřícné školy a důstojné bydlení či dostupná veřejná doprava.

Protože právě matky většinou obíhají lékaře s dětmi a zabývají se psychickým zdravím dětí, řešil by se výrazně dříve a rychleji nedostatek pediatrů a dětských psychiatrů, především v regionech. Pokud by bylo ve sněmovně paritní zastoupení žen, neprošlo by zrušení odkladů školní docházky, nebo alespoň ne v současné podobě, která vrhne tisíce nezralých či zdravotně postižených dětí do tříd k nepřipraveným učitelům a učitelkám.

Při nástupu do školy by se bral větší ohled na vývojové potřeby a odlišnosti dětí, jejich individualitu a důstojnost. Protože opět matky jsou ty, které v drtivé většině komunikují se školou, chodí na schůzky s učitelkami a dělají s dětmi domácí úkoly, učí se s nimi, či shání do druhého dne deset kaštanů a krabičku od sýra na výtvarku.

S velkou pravděpodobností by ženy-poslankyně také prosazovaly více peněz do školství, aby rodiny nebyly tolik zatížené školní docházkou dětí. Mimo jiné by to znamenalo lepší šanci na vzdělání pro děti, kterým nemůžou se školou pomáhat rodiče. A v budoucnu také miliardy navíc vybrané na daních od dětí, které nepropadly vzdělávacím systémem hned na začátku, protože se s nimi jejich rodiče nemohli učit.

Sněmovna s polovinou žen by prosazovala narovnání platů mezi muži a ženami, aby za stejnou práci dostávali totožnou odměnu. Dnes činí rozdíl mezi platy 17 %, což je výrazně pod průměrem EU.

Existovala by také větší podpora částečných úvazků – v Česku pracuje jen kolem sedmi procent žen na snížený úvazek, výrazně méně, než je průměr EU. Jde především o matky malých dětí či ženy před důchodem, které tuto variantu často volí proto, že musí zároveň pečovat o starší příbuzné.

Zlepšila by se také dostupnost bydlení, která je v Česku prakticky nejhorší v Evropě a stále se zhoršuje. Lidé by snáze dosáhli na hypotéky i nájemní bydlení, fungovala by větší právní ochrana nájemníků, a především rodin s dětmi.

Největší reforma sociálních dávek za posledních 30 let by proběhla s větší citlivostí především vůči samoživitelům a samoživitelkám. Těch žije podle statistik kolem čtyřiceti procent na hranici chudoby a jejich situace se nezlepšuje.

Z toho by plynuly také lepší podmínky pro děti z neúplných rodin. Pokud veškerou mentální kapacitu matky či otce nezabírá jen přemýšlení, kde sehnat peníze na nájem a jídlo, také děti jsou méně ohrožené stresem, zdravotními problémy a lépe prospívají ve škole. Zlepšení podmínek sólorodičů opět přinese prospěch celé společnosti, která vydá méně peněz do zdravotních a sociálních služeb a může je přesměrovat na potřebnější účely.

Snad ani není potřeba zmiňovat, že pokud by v této zemi z poloviny vládly ženy s jejich výrazně jinými životními zkušenostmi, věnovala by se větší pozornost ve veřejném prostoru třeba i lidem, kteří se hůře pohybují, ať už na invalidním vozíku nebo s kočárkem. Lépe by také fungovala veřejná doprava, především v regionech, kde je dnes většina lidí odkázaná na auto, protože vlaky či autobusy se tam nevyplatí provozovat. Právě jimi ale více cestují ženy, protože při jednom autě v rodině s ním jezdí spíše muž-živitel do práce. V regionech je rovněž složitější dostat se k lékaři, do lékárny nebo do obchodu.

Výčet, jak by správu věcí veřejných v Česku změnila ženská zkušenost, není zdaleka konečný. Pokud by ženy měly spravedlivé zastoupení na pozicích, kde se vládne a pokud by rozhodování zákonodárců ve sněmovně reflektovalo i zkušenost a potřeby poloviny populace, tedy žen, žilo by se v Česku lépe všem.

Podmínkou je, aby se dostalo výrazně více žen do sněmovny. A jediná možnost v současném systému jsou preferenční hlasy, tedy „kroužkování“.

VIDEO: „Každý vězeň bude jednou něčí soused.“ Kateřina Jírová o tom, proč dát lidem po trestu druhou šanci