Barbora Kroužková: Z České televize jsem odejít nechtěla. Silná a nezávislá veřejnoprávní média potřebujeme

Už sis dnes pustila Českou televizi? 

Ne, ale já jsem si ji ráno nepouštěla nikdy. Já doma ČT24 obecně moc nesleduji, protože se snažím trávit hodně času s dětmi a před nimi zprávy sledovat nechci.

Když byla starší dcera malá, tak jsem si doma televizi pouštěla hodně a ona pak třeba v tramvaji jako maličká vykřikovala něco o Paroubkovi. Proto už před nimi, hlavně tou mladší, zprávy nepouštíme.

Jsou to dva měsíce, co jsi odešla z Kavčích hor. Chybí ti televize?

Nechybí, já takhle nepřemýšlím. Mně chybí dítě, když je někde na táboře nebo cestuje, chybí mi manžel, když je dlouho pryč, ale že by mi chyběla televize, tak takhle to nemám. Chyběla by mi práce, ale já práci mám, moderuju dokonce víc než dřív. Já už mám pocit, že jsem někde jinde. Když člověk odněkud odchází po víc než 20 letech, tak ten důležitý proces probíhá nejvíc před tím rozhodnutím, ne po něm, to už začíná něco nového. 

Znamená to, že už se teď cítíš více jako součást Respektu než jako odcházející tvář České televize?

Zvykám si na obojí, jak na to, že jsem součást Respektu, tak i na to, že už nejsem součástí televize. Já jsem v České televizi měla na řadě úrovní dobré vztahy, s mnoha lidmi jsme v kontaktu, s některými jsme nebyli jen kolegové, ale i přátelé. A to určitě nekončí. Přátele mám i v Respektu, je to skvělá redakce, cítím se tam dobře.

Od chvíle, kdy ti vedení České televize oznámilo, že už nebudeš moderovat Události, uplynulo skoro půl roku. Ty jsi o tom dosud veřejně v žádném rozhovoru nemluvila, v krátkých prohlášeních na sociálních sítích jsi pouze uvedla, že nešlo o tvé rozhodnutí a že změny podle tebe nebyly dobře připravené ani vysvětlené. Je pro tebe dnes už přeřazení z hlavní zpravodajské relace na pořady Interview ČT 24 a Devadesátka pochopitelnější?

Ne, já tomu pořád nerozumím. Od začátku jsem říkala, že to rozhodnutí respektuji, protože personální změny jsou v kompetenci vedení zpravodajství. Tady se ale střetly dvě linky toho rozhodnutí a obě dvě podle mě pokulhávají.

První je můj konec v Událostech, což je útvar, který samotné vedení zpravodajství dovnitř redakce komunikuje jako vrchol pro reportéry i pro moderátory.

Já nejsem člověk, který by lpěl na nějakém pořadu. Ale po 33 letech v médiích, poté co jsem v televizi moderovala různé pořady od rána do večera a od večera do rána bez nějakých větších výtek nebo kritiky ze strany jakéhokoliv vedení – a že jsem těch vedení zažila hodně – jsem opravdu nevěděla, proč v Událostech končím.