Odchod ze sněmovny jsme si nerozmyslely, říkají poslankyně. V parlamentu jdou věci dělat jinak, v Česku jsme zaspali
Mluvilo se o nich jako o „vzbouřených matkách“. Skupina poslankyň, která už nechce politice obětovat celý život, ale revoluci nechystá. Místo toho se skrze společnou iniciativu snaží o to, aby byla česká sněmovna moderní, efektivní a otevřená. Dvě z nich, Marie Jílková (KDU-ČSL) a Martina Ochodnická (TOP 09), v rozhovoru pro web Heroine.cz zdůrazňují, že pro inspiraci se stačí podívat za naše vlastní hranice. U dalších poslankyň a poslanců však zatím spíše narážejí. „Převažuje opatrnost, vyčkávání. Mít v politice odvahu není jednoduché,“ říká Jílková.
Co je podle vás nejmodernější, a co naopak nejzastaralejší věcí na současné Poslanecké sněmovně?
Ochodnická: Obrovský skok jsme udělali v tom, že se zákony vkládají a podepisují elektronicky. To je v kontextu toho, co se tu dělo dřív, supermoderní vymoženost.
Jílková: Velký technologický skok se udělal během covidu, kdy bylo možné pořádat výborová jednání online, což jsme ale neaplikovali dlouhodobě. Řada věcí už ale online je, což je skvělé – mám na mysli třeba různé semináře. Lidé se sem na ně nemusí dostavit fyzicky, ale prostřednictvím internetu mohou témata řešit spolu s námi.
O: Ve srovnání třeba s Kanadou je ale u nás online forma seminářů a výborů skutečně v plenkách. Do toho, jakým způsobem má tohle zvládnuté kanadský parlament, máme ještě hodně daleko. Ale jde to. Nejzastaralejší věc na sněmovně je podle mě její interní systém. Jakým způsobem se vyúčtovávají služební cesty, jak zaměstnáváme asistenty a asistentky...
Foto: Petr Topič / MF Dnes + LN / Profimedia
J: Všichni jsou OSVČ.
O: Osobně mám velký problém také s vnitřními prostory: s tím, jak neutěšeně to tady působí. Má to samozřejmě velký vliv na to, jak se vám pracuje. Ať už jste někdo, kdo přichází zvenčí, jako jsou novináři a novinářky, nebo zde sedíte coby poslanec či poslankyně.
Na téma work-life balance poslanců a poslankyň jsme společně dělaly rozhovor už před dvěma lety. Dolní komoru paralyzovaly rozsáhlé obstrukce ze strany opozice a vy jste už tehdy společně s dalšími poslankyněmi a poslanci volali po změně jejího fungování. Podařilo se za poslední dva roky nějaké procesy zefektivnit?
J: Vůbec ne.
Co obstrukce? Je situace stále stejná, jako byla předloni na jaře? Tehdy jsme o obstrukcích neustále četli v médiích, v posledních době už ale nejsou velké téma.
J: Obstrukce se od té doby proměnily. Tehdy jsme měli hodně nočních schůzí, což bylo velmi obtížné zvládnout z hlediska normálního lidského fungování. Teď noční schůze už nebývají...
O: Počkej, půlnoc je pro většinu obyvatel této země noc.
J: Končíváme ve dvanáct v noci, to je pravda, ale už nejednáme do brzkých ranních hodin. V době, o které se bavíme, se obstruovalo jinak. Otevřel se bod jednání sněmovny, přihlásilo se o slovo sedmdesát poslanců nebo poslankyň a obstruovalo se tímto způsobem. To už se neděje.
