„Chtěli jsme jenom normálně žít,“ říká matka čtyř mimořádně nadaných dětí. Proto je učí doma
V Česku se doma vzdělává asi 0,7 procenta dětí. Mezi ně patří také skupina mimořádně nadaných, jejichž rodiče tuto cestu zvolili často kvůli tomu, že běžná ani alternativní škola nebyla schopná uspokojit jejich potřeby. Děti v ní strádaly a zhoršoval se jejich psychický i zdravotní stav. To je také případ rodiny Mlynářovy. To, že učí děti doma, nebyla jejich první volba. Jsou ale vděční, že tuto možnost vůbec mají.
Manželé Mlynářovi jsou rodiči čtyř mimořádně nadaných dětí ve věku od pěti do dvanácti let. Rodina žije v menším městě v Libereckém kraji, oba rodiče pracují jako lékaři v nemocnici a všechny děti se vzdělávají doma.
Cesta k rozhodnutí vyučovat děti doma byla podobná jako u jiných rodin s nadanými dětmi. Na začátku se je rodiče snažili začlenit do běžných škol, následovalo vysvětlování učitelkám a psychologům, jaké potřeby mají mimořádně nadané děti a jaké prostředí jim pro učení vyhovuje, a končilo to nepochopením a zdravotními problémy. Nakonec se domácí výuka stala prakticky jedinou možností, jak svoje děti vzdělávat.
Nemám se čeho chytit
Co taková domácí výuka v případě mimořádně nadaných dětí obnáší? Je pro rodiče náročné nebo vůbec možné skloubit práci a výuku dětí? Jak to vlastně funguje? Všechny tyhle otázky si pokládala i Lenka Mlynářová, když se postupně začalo ukazovat, že běžná školka a škola nebude pro její děti vhodná. (Identita rodiny byla na její přání změněna kvůli zachování soukromí. – pozn. red.)
Co se v textu dál dočtete:
- jakou zkušenost mají Mlynářovi s docházkou do školky
- proč paní učitelku v první třídě rušilo, že si chlapec čte
- jak vypadá běžný režim domácí školy se čtyřmi dětmi
- jaké výhody a nevýhody domácí výuka pro rodinu má
„Začalo to už pár týdnů po narození nejstaršího syna. Všimla jsem si, že reaguje úplně jinak než děti mých kamarádek, že na něj běžné rady a postupy nefungují a nemám se vůbec čeho chytit,“ vzpomíná Lenka Mlynářová na dobu, kdy si uvědomila, že syn je jako miminko daleko dráždivější a citlivější na běžné podněty než ostatní kojenci. Na možnost, že by mohl být mimořádně nadaný, ji upozornila její známá psychiatrička po jedné návštěvě u Mlynářů doma.
