Jsou ovládané hormony a uspěly jen proto, že jsou ženy, křičí muži. Vyvracíme mýty o nově zvolených poslankyních

Všichni jsme natolik zvyklí, že v politice i jinde rozhodují převážně muži, že historicky největší počet žen ve sněmovně řadu lidí znepokojil. Dosavadní norma je částečně narušená. Vedlo to k tomu, že překvapení (převážně) muži začali krátce po sečtení hlasů ventilovat svoji frustraci až zděšení z nezvolení svých favoritů a obavy, zda jsou nové poslankyně dostatečně „kvalitní“.

Pojďme si tedy pojmenovat hlavní stereotypy, které ohledně žen v politice zaznívají. Protože teprve pokud si uvědomíme svoje předsudky, můžeme s nimi začít pracovat.

Jsou příliš mladé a nezkušené.

Věkový průměr všech zvolených poslankyň je necelých 45 let, což je jen o čtyři roky méně, než je průměr celé sněmovny. Pokud je pětačtyřicetiletá žena „mladá a nezkušená“, pak bychom měli změnit definici mládí.

Nejmladší poslanecký klub mají Piráti, respektive Pirátky, průměrně jim je bezmála 38 let. I v tomto případě to znamená, že mají za sebou často deset až patnáct let profesních zkušeností, často v regionální politice jako starostky či zastupitelky.

Ani aktuální zvolení více mladších politiků a političek ovšem neznamená radikální omlazení sněmovny. Ačkoliv bude ta nová průměrně zhruba o rok mladší než předchozí, pořád půjde o třetí nejstarší od roku 2000. Nejmladší byla v roce 2002 s průměrným věkem 47 let.

Nemají odpovídající vzdělání.

Z 67 zvolených žen pouze sedm nemá vysokoškolské vzdělání, zhruba 10 %. Z těchto sedmi navíc dvě studují práva, což se hodí právě pro jejich hlavní náplň práce na přípravě, navrhování a schvalování zákonů.

Ze 133 mužů nemá vysokoškolský titul 19, přibližně 14 %. Ženy poslankyně jsou tedy v průměru vzdělanější než jejich mužští kolegové, pro rozhodování na základě relevantních informací jsou tak teoreticky lépe připravené.

Voliči a voličky vykroužkovali mladé youtuberky jen díky líbivým videím.

Nejmladší poslankyní se stala jednadvacetiletá Julie Smejkalová (STAN), která vedla kampaň převážně na sociálních sítích.

Vzhledem k tomu, že i sledující různých influencerů a influencerek mají volební právo, je logické, že budou volit toho, kdo bude zastupovat jejich zájmy. A ústava dovoluje kandidovat i internetovým osobnostem.

Zajímavé je, že výčitky na přílišné mládí nesměřují například k třiadvacetiletému poslanci za Motoristy Matěji Gregorovi, který také vsadil na videa na sociálních sítích. Není to proto, že mladým mužům se méně často vyčítá nezkušenost než mladým ženám?

Důležitý je tedy celkový počet žen, nejen to, kolik jich je ve vládní koalici. I z opozice jde prosazovat svá témata.

Lidé je volili jen kvůli tomu, že jsou ženy, ne kvůli odbornosti.

Řada voličů a voliček se podobně jako už v předchozích volbách zapojila do výzvy Zakroužkuj ženu. Zdaleka to ale neznamenalo, že ženy dostaly preferenční hlasy v každém kraji a na každé kandidátce.

Datový tým iRozhlasu ve své analýze ukazuje, že ve většině regionů lidé kroužkovali ženy především na kandidátkách Pirátů a STANu. Zároveň šlo o regionální osobnosti, jako jsou starostky, zastupitelky či aktivistky. Tedy ženy, které už prokázaly svoje kvality konkrétní odvedenou prací. Teorie o volbě žen jen proto, že jsou ženy, je tedy pravdivá jen zčásti.

Řada mužů i žen v diskuzích připouštěla, že volili ženy i kvůli tomu, že jsou v politice dlouhodobě podreprezentované a považují to vůči nim za nespravedlivé. Právě kroužky jim posloužily jako nástroj, jak aspoň trochu vyrovnat neférový volební souboj mezi ženami a muži, kdy drtivá většina lídrů stranických kandidátek byli muži a ženy se většinou objevovaly až na nevolitelných pozicích od pátého místa níž. Což je výsledek primárek jednotlivých stran, kde jsou opět v rozhodovacích funkcích zastoupení více muži.

Nejlépe se na tuto situaci hodí parafráze Cimrmanovy věty z Hospody na mýtince: „Muži dali voličům kroužky, ale ti jim zvolili ženy.“ Protože pokud by bylo zastoupení žen na kandidátkách spravedlivé, neměli by voliči a voličky důvod někoho kroužkovat kvůli tomu, že jeho zastoupení vnímají jako neférové.

Sněmovna přišla kvůli kroužkování žen o odborníky.

Každý poslanec či poslankyně dostává měsíčně kromě platu taky náhrady v řádu desítek tisíc, z nichž může platit expertízy či poradce. Tito poradci můžou být také překroužkovaní muži-odborníci, kteří tak mohou zúročit svoje zkušenosti, pokud chtějí. 

Poslankyně budou při rozhodování příliš podléhat hormonům, protože ženy jsou ze své podstaty emočně nestabilní.

Hladina hormonů, která kolísá během menstruačního cyklu, má jistě nepopiratelný vliv na emoce. Ano ženy můžou projevovat emoce, ale pozor muži můžou emoce projevovat také. Vzpomeňmne si například na plačícího exposlance Tomáše Martínka (Piráti) nebo bitku u mikrofonu exposlance Lubomíra Volného (nezařaz.). Ani u jednoho se po jejich vystoupeních nevedly diskuze, zda náhodou nebyla příčinou projevů jejich emocí příliš nízká či vysoká hladina testosteronu.

Ženy do politiky nepatří, bude to průšvih.

Žen je polovina populace, mají tedy stejné právo na rovné zastoupení jako muži. Tečka.

Kromě tohoto prostého konstatování si pak každý může položit otázku, jak jemu konkrétně zlepšila život rozhodnutí mužů zákonodárců v pokročilém věku, kteří byli a jsou ve sněmovně většinově zastoupení od jejího vzniku.

Ženy jsou příliš křehké a nezvládnou tvrdou politickou diskuzi.

Politické diskuze ženy zvládají, ostatně vidíme to v parlamentu i v médiích téměř každý den. Namátkou třeba poslankyně Michaela Šebelová (STAN) v předvolebním vysílání ČT s Jaroslavem Foldynou (SPD). Nejen lokty se dá dělat politika, jak ostatně v komentáři na Heroine.cz shrnula i odcházející poslankyně Marie Jílková (KDU-ČSL). „ Novým poslankyním bych doporučila, ať se vůbec neohlížejí na to, jestli jim někdo dopředu podsouvá, že mají být agresivní, arogantní, tvrdé a ostré, toho je tam dost. Je potřeba jiný styl politiky, ženy mohou bojovat i jinými zbraněmi, jako jsou vtip, nadhled, humor, nemusí to být agresivita.”