Děti potřebují umět selhávat. Chválení za vysvědčení je oslabuje, varuje psycholožka
Jsi šikulka, jsi geniální. S blížícím se vysvědčením roste snaha rodičů vybavit děti neprůstřelným sebevědomím. Podle psycholožky Moniky Čuhelové ale neustálé chválení děti paradoxně oslabuje a bere jim schopnost vyrovnat se s neúspěchem. Jak hodnotit školní výsledky tak, abychom z dětí nevychovali otroky pochval?
S vysvědčením přichází hodnocení dětských výkonů a také snaha rodičů ocenit dobré výsledky. Pochvaly můžou ale paradoxně a napáchat zásadní škody na psychice. Psycholožka varuje před fenoménem přechválené generace, která se nedokáže čelit jakémukoli selhání a hroutí se i z běžných neúspěchů, jako je například horší známka.
O tom, že pouze negativní zpětná vazba dítěti neprospívá, už snad nikdo ze současných rodičů nepochybuje. „Když mluvíme o tom, co děláme dobře, co umíme, co se nám daří, co nám jde, vytváříme tím pozitivní spojení v mozku. A zaměříme pozornost tím správným směrem. Vaše děti uslyší, co mají dělat. Nejen to, co dělat nemají,“ připomíná psycholožka Monika Čuhelová, která se věnuje práci s dospívajícími a dětmi.
Někteří rodiče ovšem v dobré víře chválí děti za všech okolností, často formou svazujících nálepek. „Děti stále jen slyší, jak jsou chytří, šikulky, úžasní a geniální,“ upozorňuje psycholožka. A tak místo toho, aby děti podpořili, přispívají k jejich nestabilnímu sebevědomí a panickému strachu z výzev. „Mají obavu, že když selžou, zjistí se, že zase tak šikovné nejsou, a ony o svou nálepku přijdou,“ dodává Monika Čuhelová s tím, že si pak děti raději vybírají snazší úkoly s nižším rizikem neúspěchu.
Když místo vynaloženého úsilí hodnotíme vrozené vlastnosti, vychováváme školáky a školačky, kteří nezvládají prohrávat, nebo dospívající, kteří propadají do hlubokých krizí ve chvíli, kdy v náročnějším prostředí ztratí status premiantů. Podle konceptu růstového nastavení mysli se z nich stávají otroci chvály čekající výhradně na vnější motivaci.
Klíčem k budování skutečné sebedůvěry je přechod od plošného chválení k cílenému oceňování. Zatímco chvála hodnotí neměnné vlastnosti, efektivní ocenění se zaměřuje na samotný proces, který má dítě ve své moci. „Namísto nálepky a hodnocení se zkoušejte dívat na činnosti. Všímejte si toho, o co se dítě snažilo, v čem se zlepšilo nebo jaké zvolilo techniky a strategie pro zvládnutí úkolu,“ doporučuje Čuhelová směr, díky kterému se děti naučí zvládat i případná selhání.
Další konkrétní tipy, jak posílit sebevědomí dítěte, jak správně formulovat pozitivní zpětnou vazbu, a hlavně co při hodnocení absolutně nedělat, najdete v článku Moniky Čuhelové na Heroine.cz.
