Za pár týdnů se rozdává vysvědčení a ve třídách právě finišují závěrečné testy. S příchodem září ale české školství čeká zásadní změna v podobě rušení známkování v prvních a druhých třídách. Proč je to podle semifinalistky Global Teacher Prize Ludmily Hruškové krok správným směrem a v čem spočívá síla dobrých otázek ve vzdělávání? Poslechněte si celý rozhovor s ředitelkou ZŠ Církvice, která za posledních pět let ušla ohromnou cestu a zjistila, že není neomylnou nositelkou veškerého moudra.

Zatímco v těchto dnech se ve třídách dopisují poslední čtvrtletní písemky a uzavírá se klasifikace, od září začne platit zrušení klasických známek v prvních dvou ročnících základních škol. Ludmila Hrušková, ředitelka základní školy Církvice a letošní semifinalistka ocenění Global Teacher Prize, tuto změnu vítá. Sama na vlastní kůži zažila, jak hluboko se do psychiky dokáže zapsat přísné hodnocení. V podcastu Hlas Heroine vypráví, jaký dopad na ni mělo vysvědčení s velkou dvojkou v první třídě.
„Známky jsou za mě zraňující v každé míře a my si neuvědomujeme, že i jedničky jsou zraňující,“ upozorňuje Ludmila Hrušková. „Já už jsem pak ty jedničky měla, ale možná kdybych je neměla, tak bych neměla syndrom hodné holky, která to potřebuje někam dotáhnout.“
Učení si ji našlo, i když prohlašovala, že učit nikdy nebude. V Církvici, menší obci na Kutnohorsku, se pak stala i ředitelkou. I přestože nikdy nechtěla nikoho řídit. „Jsem učitelka, která učí tak, jak ji nikdy nikdo neučil a jsem ředitelka, která vede v zaměstnání lidi tak, jak ji nikdy nikdo nevedl,“ říká jen s mírnou nadsázkou. Skutečně učí a vede školu tak, aby neopakovala zažité vzorce a zraňující principy, které ji samotnou poznamenaly. Zpočátku však u pedagogického sboru i u rodičů narazila na tradiční představu o roli ředitelky. A samu sebe dostala do pasti neomylné autority, která má na vše okamžitou odpověď.
„Nechala jsem se svést tím, že teď jsem ta paní ředitelka a teď jsem já ten nositel toho moudra, který ví nejlíp, jak to má být,“ vzpomíná na svoje ředitelské začátky. „Zpětně si uvědomuju, že to byla ta slepá ulička, do které já jsem se dostala a musela jsem rychle z ní vycouvat.“
Opuštění direktivního modelu vedení znamenalo především nutnost naučit se pracovat s vlastní chybou a zranitelností. Ačkoliv se o přijetí chyby ve vzdělávání i v managementu teoreticky často mluví, skutečně podle tohoto principu žít někdy bývá složitější.
„Děkovat za chybu, přijmout jí a nějak s ní pracovat, je pro mě základ nejenom učitelství, ale i života,“ říká dneska, po deseti letech zkušeností. Uvnitř ale na každou svoji chybu stále reaguje lehkou panikou. „Ta Lída, ta hodná holka, co chtěla mít ty jedničky, si říká: Ježiš, co se to děje? Mně se to nějak nepovedlo!“ říká v podcastu Hlas Heroine upřímně.
Pro mnohé neortodoxní partnerský přístup Ludmily Hruškové se nějakou dobu tříbil. Zatímco na začátku své ředitelské cesty si připadala na vše úplně sama, projekt EDUzměna, který v pilotní fázi podpořil a propojil ředitele a ředitelky na Kutnohorsku, pro ni znamenal zásadní posun. Pomohlo jí zapojení do profesních programů i reálná pravidelná podpora a dlouhodobý mentoring.
Základním nástrojem při práci s pedagogickým sborem nebo s dětmi ve třídě pro ni není autoritativní předkládání hotových řešení, ale cílené naslouchání a dialog. „Zjistila jsem, že otázka je nejmocnější nástroj. Kdo jsem, abys určovala, co potřebuji všechny děti. Když se zeptáš, tak ony ti to řeknou,“ věří Ludmila Hrušková.
Jak ředitelka bojuje s ubíjející administrativní zátěží a proč by ředitelé a ředitelky neměli být pouhými „vyplňovači tabulek“ a administrátory dotací. Jak do malé obecní školy získala školní psycholožku a proč je podle ní přítomnost týmů duševního zdraví naprostou nutností? Poslechněte si celý rozhovor, který vás naplní nadějí, že školství v Česku má šanci na změnu k lepšímu.
Celou epizodu podcastu Hlas Heroine si pusťte na Heroine.cz v sekci Podcast nebo na Forendors.cz/Heroine.
Tento podcast vznikl díky podpoře Nadace České spořitelny.

