„Já nechodím pozdě, já chodím jindy.“ Chili se zeptala svých nejbližších, čím je nejvíc štve. A nestačila se divit

„Snad nejsem sama. Doufám, že i někdo jiný řeší problémy jako já. Ideálně, kdyby někdo, kdo na první pohled působí dokonale, přiznal, že vlastně není až tak dokonalej,“ zahájila své vystoupení Chili Ta. Místo frází, jaké známe z pracovních pohovorů typu „moje největší slabina je workoholismus“ vsadila na upřímnost. Oslovila své přátele a kolegy s jednoduchým zadáním: napište mi bez servítek, co vás na mně nejvíc štve. A pak jejich odpovědi přečetla před plným sálem.

Pusťte si celé vystoupení Chili Ta, jak zaznělo na konferenci Svět podle Heroine: Přiznání superžen. Video najdete níže v článku nebo na Forendors.cz/heroine.

Nejprve všechny rozesmála čtením zpráv o svých nedostatcích. O tom, jak chodí pozdě, jak se z jejího pracovního místa rozlézají krabice do prostoru ostatních a podobně. A pak pomocí rozboru slavného obrazu Krajina s pádem Ikara od Pietera Bruegela staršího vysvětlila, že žádný pluh se kvůli nám nezastaví. 

Připomněla tak, že zkratky k úspěchu neexistují. „V dnešním světě máme vědění lidstva na jeden klik a můžeme mít pocit, že na vrchol vede zkratka bez pádů, nudy a těžkostí. Jenže pocit na vrcholu není stejný, když tam doletíte helikoptérou. Inspirativní přednáška vás nezmění, pokud neuděláte tu nejnudnější a nejdůležitější část: práci.“ 

Chili Ta je zároveň tváří aktuálního čísla Časopisu Heroine. Přečtěte si, čemu vděčí za svůj úspěch, sebevědomí a sílu.