Klára Vlasáková: Už to dávno není jen Anna Karenina. Matky, které opustí své dítě, nemusí být šílené
Mateřství bylo v minulosti často spojované hlavně s pocity naplnění a bezmezné lásky. Pokud se z něj žena z nějakým způsobem rozhodla vystoupit, případně dítě opustit, byla ve společnosti i kultuře většinou popisovaná jako naprosto selhávající, častěji pak jako naprosto šílená. Nyní se to ale mění. Autorka bestselleru Těla Klára Vlasáková vybrala hned několik knih o mateřství i dobrovolné bezdětnosti, které tento stereotyp nabourávají. A stojí za to si je přečíst.
Co mají knihy, které Klára Vlasáková doporučuje, společného, je zdůraznění, že rozhodnutí mít či nemít potomky je nakonec vždycky hluboce osobní, niterné. Že mateřství není stavem, ale jakýmsi terénem – někdy kluzkým, jindy pevným a spolehlivým – na kterém se odehrává boj o identitu, smysl, blízkost, svobodu a někdy taky o holé přežití.
Vyzdvihuje například knihu Nikdy, nikdy, nikdy norské autorky Linn Strømsborg, Mateřství kanadské autorky Sheily Heiti, Pozor! Pohov! od Claire Kilroy a mnohé další.
„Řada postav ze zmíněných knih si klade otázku, do jakého světa potenciální dítě vůbec přivedou. Roky si pamatuju scénu z japonského románu Prsa a vajíčka od Mieko Kawakami (v překladu Kláry Macúchové vydal Odeon). Jedna z postav v knize mluví o tom, že přivést dítě na svět je jako vejít do domu, kde spí deset dětí. Devět z nich se po probuzení bude mít dobře, budou šťastné. Ale to desáté čeká jen bolest a utrpení. Má vůbec člověk právo podstoupit takové riziko? Nebylo by možná lepší nechat všech deset spát?," ptá se Vlasáková v textu pro Heroine.cz.
Proč jsou debaty zpochybňující mateřství stále zlehčovány? Opravdu tu dříve nebylo více žen, které nechtěly být matkami? A které knihy o mateřství a nemateřství stojí za to si opravdu přečíst? Více v textu Kláry Vlasákové na Heroine.cz.
