Matky v šestinedělí nejsou zvířata v zoo. Nechte jim čas pro sebe

Žádná práce snů se asi neodehrává ve dvou a tříhodinových intervalech ve dne v noci, kdy je potřeba sebrat všechny fyzické i mentální síly na to, co pořád ještě úplně neumíme – kojení, přebalování, ošetřování nebo tišení člověka, který pláče z nám neznámého důvodu. „Nestalo se mi nic dramatickýho, ale…“ řekne většina žen, kterých se na jejich šestinedělí ptám. Jejich „ale“ je třeba ne úplně vydařený porod nebo nevstřícné vztahy s personálem v porodnici. Velké „ale“ ale dopadá i na hlavy těch nejbližších.

Jen pár dnů pro sebe

Tu fotku viděly a přeposílaly stovky tisíc žen z celého světa. Na svůj facebookový profil ji dala Australanka Katie Bowman. Pořídil ji někdo z její rodiny, sama přiznává, že neví přesně kdo, na návštěvě v nemocnici, kde Katie den předtím porodila. Rodička sedí v pyžamu na krajíčku nemocniční postele a apaticky se dívá někam nad sebe, zatímco těsně u její postele chovají starostlivé ruce návštěvy nového člena rodiny. Z fotky čiší únava a smutek, a podle autorky i statisíce žen, které fotku sdílely, mluví za tisíc slov.

„Jeden nebo dva dny, chci toho moc?“ píše k tomu Bowman. „Jeden nebo dva dny, aby se matka vyrovnala s faktem, že se jí z těla vydral malý člověk. Aby ze sebe smyla pot a krev, aby se trochu vyspala, protože právě prodělala nejbolestivější a nejnáročnější den v životě. A návštěva v porodnici není právo, je to absolutní privilegium,“ dodává matka tří dětí.