Dopřejte si půlden pro sebe. Vstupenky na Feel Good by Heroine v prodeji zde!

„Mám trauma. Nejzásadovější muž v mém životě.“ Vztah s otcem dokáže formovat osobnost i zranit duši

18. červen 2023

Otec. Skvělý chlap, který vždy kryl naše záda. A někdy také člověk, jehož působení v našem životě bychom nejraději vymazali. Vztahy rodičů a dětí nejsou vždycky jednoduché. Je vzpomínka na naše otce momentem k zamyšlení, nebo ji máme raději ignorovat, protože je příliš citlivá? U příležitosti Dne otců jsme se zeptali několika českých osobností a také našich čtenářek a čtenářů, jak a čím je nejvíc formoval vztah právě s jejich otcem. Díky nebo kvůli čemu jsou takoví, jací jsou? Na webu Heroine.cz přinášíme jejich odpovědi.

Skvělého tátu si přeje asi každé dítě. Ne všichni ale mají to štěstí. Jaký vztah s otcem máte vy? Zeptali jsme se.Foto: Gabriela Knížková / Midjourney

„Ve svých vztazích nechci mít genderové role takhle rozdělené“

Johanna Nejedlová, ředitelka organizace Konsent

Foto: Standa Merhout

U nás doma byly dost striktně rozdělené role mámy (vaří, pere, uklízí – což jsme pak dělaly i my děti, tady už bez ohledu na pohlaví) a táty (dělá údržbáře a vysává a občas připravuje snídani). Táta byl takový ten klasický chlap, co když má něco udělat, musíš mu to říkat dokola šest týdnů. A tak jsem se naučila dost takzvaně mužských prací dělat sama, protože kdybych měla čekat, až to sám udělá, tak bych se nedočkala. Táta se ale většinou, když jsem s tím začala, přidal, aby mi ukázal, jak na to. Díky tomu jsem se naučila, že tohle rozdělení rolí je úplně zbytečné, protože i jako holka zvládnu přidělat obklad v pokojíčku nebo si vyměnit zásuvky. Taky jsem se naučila, že ve svých vztazích rozhodně nechci mít role takhle rozdělené.

Táta nás zároveň dost vedl k samostatnosti. Nejsem si jistá, že to bylo vždycky úplně správné, ale díky tomu si umím poradit ve většině případů sama. Jeho klasické „tak se to nauč“ mě dovedlo k tomu, že není moc věcí, co člověk sám nezvládne, a že skoro všechno se můžeme skutečně naučit udělat si sami.


„Nejdřív asi nebyl rád, dnes je pyšným dědou“

„Jsem šťastná za svůj vztah s tatínkem. Formovala mě jeho vášeň pro zeměpis a cestování, bez něj bych nikdy neměla takové znalosti a rozhled. Podporoval mě vždycky v psaní. Naše konflikty naštěstí byly jen malicherné (třeba o mytí nádobí v pubertě). Nejdřív asi nebyl rád, že jsem ve 23 začala chodit s holkou, ale dnes je pyšným dědou naší společné dcerky.“ @luc.ka.lou na Instagramu


„Byl bezohledný k mým potřebám, ale odvahu a odhodlanost mám po něm“

Adéla Šípová, senátorka

Foto: Tomáš Cetkovský

Můj otec je klíčovou osobou v mém životě. Byl velmi přísný a v mnoha ohledech naprosto bezohledný k mým potřebám. Měl mě asi rád, ale celý můj život mi opakoval, že mě nechtěl, a když už si mě máma „prosadila“ a nešla na potrat, byl zklamán tím, že jsem holka. Zatloukal mi do hlavy jeden genderový stereotyp za druhým. Tak například říkal, že přeci nebude mýt nádobí, když má v domě dvě baby (mamku a mě). Nikdy nevytíral podlahu, nikdy nepřebaloval mého bráchu, já jako desetiletá ale zcela běžně. Nakonec jsem si myslela, že mě nemá rád, že ho jen obtěžuju.

Jednou jsem spadla do výkopu na naší stavbě a zapíchla si armovací tyč mezi nohy. Tehdy mě táta vyděšeně odnesl v náručí na pohotovost. A já byla šťastná za důkaz, že mě má asi opravdu rád, když najednou má takový strach. Bylo mi jedno, že ze mě teče krev jak z vola (dopadlo to dobře), já jsem brečela dojetím. Táta jinak žádné pozitivní emoce vůči mně neprojevoval, nikdy. Negativní emoce však často. Byl nesmírně vzteklý. Vychoval ze mě pracovitou, stydlivou a perfekcionistickou holku, která ho ale bezmezně obdivovala. 

Přestože se dodnes s potýkám s mnoha traumaty, naučil mě i velké odvaze. Díky němu vím, že když se do něčeho pustím, vyřeším to. Řekl třeba: „Nauč se vyměnit rezervu u auta. Nejsi moc hezká, žádnej chlap ti nezastaví. Musíš si poradit sama.“ Sebevědomí bohužel zaměňoval se sebechválou, takže mě nenaučil si ho budovat, ale na to, že si umím poradit v mnoha situacích, které řeší zpravidla muž, jsem pyšná dodnes.

Odvahu a odhodlanost mám po něm, to vnímám pozitivně. Co mi ale nedokázal předat, to je vědomí vlastní hodnoty jako ženy a vhodný vzor chování mezi mužem a ženou. Mí rodiče se rozvedli kvůli ohromným neshodám, i když oba z toho měli zlomené srdce. Oba také již zemřeli, a to velmi mladí. Myslím, že na vině může být částečně i to, že nedokázali mluvit o svých potřebách a očekáváních. To je věc, kterou jsem si uvědomila až v dospělosti, v podstatě poměrně nedávno, a snažím se to doučit.


„Shazoval mě i mámu“

„Otec mi celý život vtloukal do hlavy, že jsem k ničemu, neschopná, blbá. Protože jsem ženská. Protože všechny ženské jsou k ničemu. Jako máma. Ano, shazoval mě i mámu. V dětství mě úplně ignoroval, maximálně dal najevo znechucení nad tím, že má dceru místo vysněného syna. Já se tak vždy snažila zavděčit. Učila jsem se všemožnémužské‘ práce, vystudovala technickou vysokou školu, měla samé jedničky. Nikdy mě nepochválil. Sebevědomí jsem neměla žádné. Vztahů jsem se bála, neviděla jsem důvod se do něčeho takového pouštět. Teď se z toho dávám dohromady a už vím, že chyba není na mé straně.“ @osmyska_tiu na Instagramu


„Záda nám kryl milující, silný a čestný chlap“

Ilona Kleníková, editorka Heroine

Foto: Ilona Kleníková

V den, kdy táta zemřel, měl shodou okolností v Praze přednášku dalajlama. Ptali se ho, jak se má člověk vyrovnat se smrtí někoho blízkého. Odpověděl: „Když zemřel můj učitel, byl jsem v šoku a připadal jsem si bezmocný. Pak mi ale došlo, že když tu není, mám větší zodpovědnost naplnit to, co mě učil, a to, v co doufal, že dokážu. Tím se tahle tragédie změnila v mé ještě větší odhodlání dělat to, co mě naučil.“

A tak jsem se zkusila zamyslet nad tím, co nás naučil táta. A není toho málo. Tak například: Vždycky říkal, že důležitější než fandit nějakému klubu je fandit férové hře a dobrému fotbalu… a pak, že nejlepší je jedině Sparta. Už v raném věku nás se sestrou naučil rozeznávat hasák a kombinačky a mně při jedné obzvlášť bolestivé lekci vysvětlil, že když odsekávám asfalt ze starých prken, nemám si na to brát jeho luxusní švédské truhlářské dláto.

Ukázal nám, že je možné žít s někým čtyřicet dva let, a přitom ho stále milovat. Doslova v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví. Poznaly jsme díky němu, jak snadné je žít s tím samozřejmým pocitem, že nám kryje záda milující, silný a čestný chlap, který je za každých okolností připravený nás chránit a podporovat.

A neustále, každý den nám dokazoval, že není na světě nic, z čeho by se nedala dělat legrace. Je mi jasné, že by udělal nějaký fór i na svém pohřbu. Nevím, jestli tohle je to, co měl dalajlama na mysli. Jedno vím ale jistě, vzhledem k tomu, že náš táta vždycky věřil, že jeho dcery dokážou cokoliv na světě, myslím, že budeme mít hodně těžké to všechno naplnit. Ale jednu věc nás dcery ani ti nejlepší tátové na světě nenaučí: jak se máme vyrovnat s tím, že odejdou. To se budeme muset naučit samy.


„Neumím se zdravě vztahovat k mužskému světu“

„Kvůli tomu, že jsem vyrůstala celý život jen s mamkou a otec měl jinou rodinu, se nyní neumím zdravě vztahovat k mužskému světu. Až do dospělosti jsem si myslela, že to, že nemám otce, mě nijak neovlivnilo, protože mamka byla úžasná. Až v průběhu vysoké školy jsem začala chápat, jak strašně hluboce člověka ovlivní, když mu chybí otcovský vzor. Buď mám z mužů strach, nebo s nimi jednám tak, že si myslí, že s nimi flirtuju. Dlouho jsem si podvědomě myslela, že blízkost s mužem můžu zažít jenom skrze sex. Pracuju na tom, abych to změnila, ale je to tak hluboko zakořeněné, že se s tím asi budu potýkat už do konce života.“ @zaminutudvanact z Instagramu


Vztah s otcem v několika větách, jak ho popsali naši čtenáři a čtenářky

      • „Otec mi dal do vínku očekávání, že každý vztah musí skončit tím, že budu opuštěna.“
      • „Nepřítomen, ale nic mi nechybělo, mamka to obecně zvládala skvěle.“
      • „To je na knihu. Svého otce mám moc ráda, ale s některými věcmi se peru dodnes.“
      • „O co jsem přišla, jsem zjistila, když mi taťka umřel. Moc mi chybí.“
      • „Můj táta by pro mě dýchal a já pro něj. Je to skvělý chlap po všech stránkách. Takového přeju všem.“
      • „Chodím na terapii.“
      • „Otec mi říkal, že jsem ho*no a že jsem v životě nic nedokázala. Nakonec se upil k smrti. Zbylo po něm přesně tolik, abychom se sestrou mohly zaplatit pohřeb.“
      • „Boj o pozornost, boj o zájem. Že nebudu dost dobrá taková, jaká jsem. Že kdo jsem, nikoho nezajímá.“
      • „Můj táta je nejpevnější a nejzásadovější muž v mém životě, který pro svou rodinu žije.“
      • „Otec mi nedal nic a nedává dodnes, je to srab. Zato nevlastní otec, toho bych si nechala napsat do rodného listu.“
      • „Dal mi doživotní trauma, PTSD a úzkostně depresivní poruchu.“
      • „To, jak se choval k mámě, to se dodnes postupně dozvídám a nelíbí se mi to.“

    Zdroj: diskuse na našem Instagramu

    Aktuální číslo

    • o tom, jak rodí ženy, rozhodují muži
    • BDSM coming out
    • Malý, tlustý, plešatý? Body shaming se týká i mužů. Promluvili Čestmír Strakatý, Šimon Holý, René Levínský a Jordan Haj
    • Budoucnost je rostlinná
    Popup se zavře za 8s