E-shop Heroine: předplatná, Manuál pro moderní mámy, Heroine Premium

Smutky, které hned nevidíte. Aftersun zkoumá vztah otce a dcery, kde jen láska nestačí

09. květen 2023

Dramata o rodičích a dětech jsou v kinematografii vděčným a pravidelně opakovaným tématem. Mezi poslední příspěvky do tohoto subžánru můžeme zařadit Aftersun šestatřicetileté skotské režisérky Charlotte Wells. Devadesátiminutový snímek z loňského roku, nominovaný na Oscara a ověnčený řadou cen, zachycuje příběh dospívající dcery a jejího velmi mladého otce. A přestože většinu děje sledujeme scény z několika málo dní strávených společně u moře, vzbouzejí v nás neklid a úzkost.

Sophie sama pozoruje, že její identita neodpovídá „typické dívce“: nevyhledává společnost holčiček, raději sedí na motorce anebo se pouští do partií kulečníku.Foto: Aerofilms

Snímek nás zavádí na dovolenou jedenáctileté Sophie (Frankie Corio) s jejím jednatřicetiletým otcem Calumem (Paul Mescal) kdesi v devadesátých letech do nepříliš luxusního tureckého přímořského letoviska. Wells záměrně nevypráví poutavý příběh s jasnou dramatickou stavbou, spíše nás nechává nahlížet do záblesků každodenních interakcí mezi dcerou a otcem, které zjevně pojí vzájemná láska. Všechno ostatní je však spíš odcizuje, což nespočívá pouze ve velmi specifické životní fázi, v níž se nacházejí: dívka už není malou holčičkou, které by stačilo nechat se zlákat zábavními atrakcemi a cizokrajnými dobrotami. V rozvíjející se pubertě začíná víc vnímat svět dospělých. Její otec pak na samém začátku čtvrté životní dekády bojuje s tím, co život a společnost lidem předhazuje.

Z útržků Calumových výpovědí vyplývá, že neměl příliš hezké dětství. Rodný Edinburgh ve Skotsku, kde žije Sophie se svou matkou, opustil, aby začal nový život v Anglii. V jeho chování se odráží snaha nalézt vnitřní klid, čte knihy o meditaci a cvičí taiči, jenže chvílemi ho přemáhají pocity, s nimiž si tak úplně neví rady. Osamělost nedospělého dospělého muže vedle zvídavé a citlivé dcery naráží na některé problémy z minulosti a je konfrontovaná s melancholickou bezradností z přítomnosti. Právě proto, že o Calumovi nevíme téměř nic – krom toho, co zazní z nepříliš častých dialogů nebo co se objeví v obraze – je snazší soustředit se výhradně na jeho emoce, aniž bychom se mohli opřít o určitá racionální vysvětlení jeho počínání.

FOTO: Otevře staré rány, nebo je naopak zacelí. Podívejte se na snímky z filmu Aftersun

Sophie si zjevně dobře pamatuje všechny předchozí letní dovolené, které s otcem, jenž si s ní po většinu roku spíš telefonuje, strávila. Sama však dává najevo, že tahle je jiná. V první řadě proto, že začínající puberta determinuje vztah otce a dcery. Mění se nejen dívčino tělo, které dospívá, ale i vnímání světa. V něm dospělí více vynikají jako bezradní jedinci, kteří mají jen málo věcí pod kontrolou, a někdy se sami dost chovají jako děti. Sophie sama pozoruje, že její identita neodpovídá „typické dívce“: nevyhledává společnost holčiček, raději sedí na motorce a hraje počítačovou hru proti jednomu z vrstevníků, kterému se líbí, nebo se pouští do partií kulečníku s několika páry mladých lidí.

Bezděčná láska krevního pouta

Příležitost sledovat soužití Caluma a Sophie během krátké dovolené, tedy v prostředí, které není domácím ani pro jednoho z nich, navíc v omezeném čase, vyhrazeném právě jejich intenzivnímu setkání, přináší pozornému publiku vhled do života dvou lidí spojených něčím tak intimním, a přitom pro kvalitu vztahu tak nepodstatným, jako je rodinné či krevní pouto. Můžeme na něm chápat, že ačkoli se oba mohou milovat z potřeby zvyku ctít vzájemnou vazbu, kterou sdílejí, nemusí to ani zdaleka stačit, aby jeden druhému porozuměli a aby je to k sobě táhlo právě pro blízkost povah, hlubokých zážitků nebo sdílení stejných pocitů. To vše se nakonec demonstruje i v rovině tělesné blízkosti. Calum a Sophie se běžně dotýkají, když se navzájem natírají opalovacím krémem nebo léčivým bahnem, ale jinak mezi nimi kontakt prakticky chybí – až na letmý dotek rukou na výletní plavbě nebo když dcera usne tátovi na rameni.

Film, který nenabízí žádné dramatické vrcholy, přílišné emoční zvraty, vášně nebo jakékoli výraznější dějové kotrmelce, spojené s letní dovolenou, nutí k uvažování nad tím, co vlastně vidíme. Všechna ta každodenní komunikace má v sobě podtón něčeho tragického, co blíž odhalíme až ke konci příběhu. Určitá tíha, zasunutá do smíchu, pláče, únavy nebo zahloubaných pohledů do krajiny nás připravuje nejen na to, že budeme muset pochopit důležitost všeho toho počínání, ale zároveň víc zapojit interpretační schopnosti, jakmile se v několika málo scénách objeví dospělá Sophie. Ostatně je to právě perspektiva malé dívky, kterou nám film nutí, a ne nadarmo. Vrátit se do doby, kdy citlivě vnímáte sebenepatrné změny nálad, volbu slov a někdy nepochopitelná rozhodnutí, aniž byste měli dostatek zkušeností s chápáním všech těchto nuancí, nás zas a znovu staví na práh podivně vrtošivého přechodu z dětství do dospělosti.

Limitovaná kolekce Heroine právě v předprodeji!

Triko a mikina, které způsobují nezávislost. Z kvalitních materiálů a s dopravou zdarma. Kupte si exkluzivní oblečení Heroine.

Chci si pořídit

Nejdospělejší osamělé dítě

Často roztřesený a divoce švenkující obraz je výsledkem subjektivního snímání ruční kamerou, což má asociovat záběry domácího videa, pořízeného Sophií nebo Calumem. Ani ostatní scény s nimi však netvoří velký kontrast, abychom si zvykli na skutečnost, že bezděčně přihlížíme dění v letovisku, u bazénu, v hotelovém pokoji nebo na výletě, stejně jako když si prohlížíme staré filmy a vzpomínáme na všechno, co jsme prožili. Zdánlivě poklidná a nudná dovolená dává tušit, že je něčím významná – právě proto, že nepřichází s žádnými šokujícími či afektovaně exponovanými momenty. Proč se na ni tedy díváme? Proč máme jakési vnitřní tušení, že je něčím naprosto zásadní?

Blízkost Chloé, teenagerky, ze které se stává dospělá žena, budí ve třináctiletém Bastienovi směs tělesných a psychických reakcí, s nimiž si neví rady.
Foto: Artcam Films

Pokousat se až do krve. První lásku vnímáme, že by měla trvat věčně. Film o proměnách láme srdce

Film

Intimní, hloubavý a melancholický snímek otevřeností svého konce může přinášet jak bolestná poznání někomu, kdo řeší vlastní vztahy s rodiči, tak i úlevu před nezvratností některých nostalgických smutků. Aftersun v něčem velmi vzdáleně připomíná film The Unloved Samanthy Morton z roku 2009, který má však mnohem blíž k tradici britského sociálního filmu. Zhruba stejně stará hrdinka Lucy se v něm snaží přežít v systému dětské výchovné péče a ukazuje, že ve své zodpovědnosti a lásce je o míle napřed před svými rodiči. V Aftersun přece jen chybí větší prostor k pochopení některých rozhodnutí či událostí, aby bylo možné plně docenit jejich hloubku. Dítě jako výsledek neplánovaného rodičovství, kde vrtkavost a bezcílnost lidí ztracených v systému společenské kontroly zavdává bolestnému zakoušení bytí, by bylo více uvěřitelné. I ucítitelné.

Charismatický Paul Mescal i autenticky vystupující Frankie Coro nicméně naplňují teskné poselství o konci nejen jednoho léta způsobem, který se publiku dostane pod kůži. Nést si v mysli odlesky slunce na vodní hladině, jež nutně připomíná blížící se změnu, může nastartovat přemýšlení o všem, co jsme v životě ztratili, nestihli nebo kdysi nepochopili. Aftersun to umí a dost možná zacelí, nebo naopak otevře staré rány. Jako teplé dny, na které jste už zapomněli.


Heroine.cz je mediálním partnerem filmu Aftersun v rámci série Čtvrtá vlna – Power by Heroine, který se bude promítat 9. května v kině Edison Filmhub v Praze.

Aktuální číslo

  • O tom, jak rodí ženy, rozhodují muži
  • BDSM coming out
  • Malý, tlustý, plešatý? Body shaming se týká i mužů. Promluvili Čestmír Strakatý, Šimon Holý, René Levínský a Jordan Haj
  • Budoucnost je rostlinná
Popup se zavře za 8s