Děti a nikotinové sáčky: Zneužívají je kvůli stresu. Jak jim můžeme ulevit?
Se současným tlakem narůstá množství psychických nemocí, úzkostí, depresí, krizí. Stavy duševní nepohody všeho druhu se nevyhnuly ani dětem a dospívajícím. Jedním z témat, které teď hýbou školami, jsou nikotinové sáčky. Užívají – nebo spíš zneužívají – je děti už i na prvním stupni. Riziko závislosti je přitom mnohem vyšší než u cigaret. Říkat dětem, že jim nikotinové sáčky škodí, je ale marné. Co by jim mohlo skutečně pomoct, je řešit příčinu. A tou je neúnosný stres.
Kvalita společnosti, ve které žijeme, atmosféra strachu, změn a náročných životních situací nezůstala bez následků na naše psychické zdraví. Míra tlaku je zvlášť v některých systémech vysoká. Hovoří o tom statistiky, odbornice a odborníci, například psychiatr a psychoterapeut Ján Praško či Rada vlády pro duševní zdraví. Samozřejmě jsem jako psycholožka počítala s tím, že důsledky uvidím ve své praxi.
Postupně se ke mně začaly dostávat další příběhy, další uživatelé. Středoškoláci, kteří už mají ze sáčků krvavé dásně. Sportovní tým, který si před zápasem nařezával kůži mezi prsty na nohou, kam si sáčky vkládal, aby nikotin rychleji proudil.
S nikotinovými sáčky jsem se setkala u svých klientů loni na podzim. „To neznáte? To se jen tak strčí pod ret a člověka to zklidní. Já jsem přestal kouřit a ten nikotin potřebuji. Když jsem ve stresu, tak si musím dát,“ říkal mi šestnáctiletý Viktor.
Nikotinový sáček pod ret
Sáčky s nikotinem se primárně používají při odvykání kouření. Aplikují se umístěním pod horní nebo spodní ret. Jsou to nenápadné, malé bílé sáčky, atraktivně balené v krabičce tvaru puku, mají různé lákavé příchutě, třeba ovocné či sladké. Při jednorázové aplikaci může dojít k bolesti hlavy, zvracení, podráždění sliznice a trávicího traktu, nevolnosti. Riziko závislostí je mnohonásobně vyšší než u cigaret. Při dlouhodobém užívání způsobují psychické problémy, poruchy pozornosti, úzkost a jiná rizika spojená s užíváním návykových látek.
Setkaly se vaše děti s nikotinovými sáčky?
Postupně se ke mně začaly dostávat další příběhy, další uživatelé. Středoškoláci, kteří už mají ze sáčků krvavé dásně. Sportovní tým, který si před zápasem nařezával kůži mezi prsty na nohou, kam si sáčky vkládal, aby nikotin rychleji proudil. Frajeření spojené s užíváním. Prodávání sáčků ve školách. Objednávání sáčků přes internet.
Pozor, děti, nikotin je špatný
Na téma zareagovaly školy. A letos na jaře tak začaly rodičům chodit od metodiků prevence dopisy s upozorněním na toto „velké zlo“, které se šíří mezi dětmi. Popisy následků, dopadů, míry škodlivosti. Varování, že je to něco, co se nesmí. Stejně jako jiné návykové látky.
Někde děti absolvovaly programy, kde dostaly informace, proč to nemají dělat a jak jim nikotinové sáčky mohou uškodit. „Už mě nebaví, že se pořád řeší ty sáčky. Přišel k nám do školy šedesátiletej chlap, ani nevěděl, jak se to jmenuje. My všichni víme, že to škodí a že to brát nemáme. Hodně mých kamarádů je bere. Já samozřejmě ne,“ svěřil se třináctiletý Láďa.
Ale nemyslete si, že sáčky užívají jen „frajeři“ a „zlí problémoví delikventi“. Pod ret si je dávají sportovci a obyčejní středoškoláci. Je to móda, kterou zkusí mnoho mladých. Někdo u toho zůstane delší dobu. A pro někoho se nikotin stane „řešením“ jeho problémů.
Na první pohled je situace taková, že mládež zase dělá něco, co dělat nemá, a my dospělí to musíme zakázat a potrestat.
Pojďme se na to podívat trochu jinak. „Představa, že půjdu do školy a tam budu zkoušenej u tabule, je pro mě fakt nanic. Ten tlak už nezvládám,“ říká žák 8. třídy, třináctiletý Roman. A šestnáctiletá středoškolačka Anna je na tom velmi podobně: „Já se ráno probudím a vůbec se nemohu dostat z postele. Ne, není to lenost. Je toho prostě hrozně moc a už nevím, co mám dělat, aby to bylo lepší.“
A deváťák Tomáš, kterému je 14 let, mi vypráví: „Mám takovou depku, že ani nemůžu vstát z postele. Myslím, že kdybych si nevzal sáček, tak do tý školy ani nedojdu.“ Mnoho teenagerů v současné době zažívá stres, tlak, deprese, dle statistik má 20-30 % dětí různé psychické problémy. Množství sebepoškozování, anorexií, úzkostí a nových poruch narůstá. A tak si někteří z nich pomohou a dají si pod ret sáček. „Jo, určitě to začalo jako frajeřina. Ano, mám teď krvavý dásně. Je to určitě zlozvyk. Ale pomáhá, nejsem pak tak nervózní a v háji,“ vysvětluje patnáctiletý středoškolák Michal.
Samozřejmě nechci obhajovat zneužívání čehokoliv nebo užívání návykových látek ve školách. Jen mě nepřestává překvapovat, že nikdo neřeší, co je za tím. A také to, co k užívání těchto nebezpečných sáčků u dětí vedlo. Nebylo by třeba dobré snížit míru tlaku, kterému je mnoho teenagerů a dětí ve škole vystaveno? „Každý týden píšeme třeba čtyři písemky. Do toho zkoušení. Nedělám nic jiného, než že se učím,“ popisuje Viki, která chodí do osmé třídy. Také šestnáctiletá Monika na gymnáziu zažívá tlak, který je nad její síly: „Každý po mně pořád chce, abych byla úspěšná. Abych se snažila. Když se mi nedaří, tak mi všichni říkají, že se málo snažím. Už fakt nemůžu. Snažím se, ale je to k ničemu.“
Mohli bychom snížit stresující faktory ve školách? Pracovat s tématem wellbeing ve školním prostředí? Vnímat náročnost, které teenagerky a teenagery vystavujeme? A pokud nedokážeme příčiny odstranit, tak alespoň učme děti a dospívající, jak se stresem pracovat.
Předali jsme někdy – ať již jako rodiče, nebo jako učitelé – dětem informace o tom, co dělat, když jsou ve stresu? Není zvláštní, že se vesměs nikde ve školách neučí, jak se stresem pracovat?
Začíná to doma
Takže co konkrétně můžete udělat pro to, aby vaše děti nemusely užívat nikotinové sáčky? Mluvte spolu, pracujte na vztahu, udržujte jej. Klidně s dětmi mluvte přímo o tomhle tématu, ale rozhodně ne stylem: „Bereš nikotinové sáčky?“ Spíš zkuste méně konfrontační styl: „Slyšel/a jsem o tom, co si o tom myslíš ty? Proč myslíš, že to děti dělají?“ Sdílejte spolu informace o tom, co dělat, když jsme ve stresu a pod tlakem. Nezapomínejte na to, že dospívající nechtějí rady, ale porozumění.
Tipy proti stresu, které skutečně fungují
- Dýchání: počítáme do čtyř na nádech, do čtyř na zadržení dechu, opět do čtyř na výdech a na zádrž.
- Vytřesení: pomáhá vytřást celé tělo. Stojíme a celí se třeseme, jako bychom napětí chtěli doslova vytřást z těla.
- Vyklepání: zkřížit ruce a klepat si na paže.
- Zatínání: zatínání a uvolňování pěstí.
- Barvy: oblíbená teenagerská aktivita – dívám se a vyjmenovávám barvy, které vidím.
- Všech pět pohromadě: všímám si, co vidím, slyším, cítím, hmatám a jakou chuť vnímám.
- Vítězný postoj: můžeme zkusit každé ráno stát ve vítězném postoji. Postavení těla má vliv na hladiny hormonů, pomůže zvýšit serotonin a snížit kortizol.
Můžeme dělat spoustu věcí, aby na nás stres a strach nepůsobily tak mocně: Zdravěji žít, meditovat, spát, poslouchat muziku, lépe se připravit, psát si deník, kreslit, mít pod kontrolou řízení času, psát si vděčnosti… Pomáhá také včas si všimnout emoce, která se blíží. Pojmenovat si ji. Už jen tím, že jí dáme jméno, její intenzita klesne. Když ji včas rozpoznáte, nemusí pak tolik křičet a být tak výrazná. Emoce chtějí, abychom si jich všimli. A když už ve stresu jsme, tak nejjednodušší, co můžeme použít, je naše vlastní tělo, náš vlastní dech a smysly. Okamžitou první pomocí je soustředit se na dech – dýchat hluboce, klidně.
A nezapomínejme ani na práci s hlavou. Je dobré mít pod kontrolou, co si do své hlavy pustím. To se snadno se řekne, ale kdo to někdy zkusil, tak ví, že je to velké umění. Když jej však ovládneme, máme vyhráno. Práci s myšlenkami se věnuje mindfulness. Doporučuji rozhodně se nebičovat za to, že už zase myslím na to, na co nemám. Jen se, s veškerou laskavostí, kterou k sobě máme, podívat „aha, už mi zase myšlenky utíkají“. Zkuste si je prostě jen prohlédnout a vrátit se k sobě, ke svému dechu, k přítomnosti. Můj kamarád říká: „Prohlížím si myšlenky jako rybičky v akváriu.“
Jsou dnešní mladí citlivější, než byly předchozí generace? „Za nás to tak nebylo“ – to je oblíbená věta dospělých směrem k mladým, která se opakuje snad po tisíciletí. Přes všechny podobnosti jsou dnešní mladí v něčem jiní. I my jsme byli jiní než naši rodiče. Můžeme si myslet, že jsme byli odolnější, míň problémoví, zdravější, než jsou děti dnes. Svět se mění, náročnost období dospívání zůstává. Nevíme, jací bychom byli my, kdybychom vyrůstali v současném světě. Nechodíme v jejich teniskách.
Pro mnoho mladých jsou nikotinové sáčky jen módou a frajeřením. Ale pro mnohé jsou východiskem a řešením situace, kterou jinak zvládat neumějí. Chování, které vidíme, je jen ta špička ledovce nad hladinou. A pod ní je ohromná masa emocí, nenaplněných potřeb a přesvědčení. A tam se musíme ponořit, abychom porozuměli.
Můžeme vést boj proti sáčkům. Ale zároveň s tím je potřeba učit děti a dospívající, jak si poradit se stresem, zátěžovými situacemi a náročností všeho, co mnoho z nich zažívá. Doma i ve školách. Náročná období nás ještě čekají, tak ať jsme připraveni.
Aktuální číslo
- Kulturní války režisérky Barbary Herz
- Může být matka dobrý „vědec“?
- Jak vychovat odolné děti
- Rodičovská půl na půl
