Česko se od Kafky odvrátilo, pak z něj udělalo turistické zboží. Je to paradox, říká režisérka Agnieszka Holland
Do kin vstupuje koprodukční drama Franz, netypické zachycení života spisovatele Franze Kafky, od jehož úmrtí loni uplynulo 100 let. Režisérka Agnieszka Holland se v něm zaměřuje na postupné odkrývání spisovatelovy tajemné aury. Velký důraz také vkládá na jeho vztahy s důležitými ženami jeho života, včetně české spisovatelky Mileny Jesenské. V rozhovoru pro Heroine Holland přibližuje svůj vztah ke Kafkovi a vrací se také k předchozímu filmu Hranice, kvůli kterému se v Polsku stala velmi polarizující osobou.
Vnímání vaší osoby v Polsku je trochu úsměvné. Zatímco po uvedení Hranice jste byla označovaná exministrem spravedlnosti za „nového Goebbelse“, Franz je za Polsko vyslán do boje o Cenu Akademie. Tak to vypadá, že nakonec personou non grata, jak jste uvedla pro Radiožurnál před dvěma lety, nezůstanete…
Je to ambivalentní. Polsko je velmi polarizované, zhruba polovina obyvatel podporuje krajní pravici, a ti mě nenávidí. No a ta druhá mě má spíš ráda… Určité věci, které říkám, se nelíbí nikomu. Zároveň jsem známá, hodně lidí mi fandí. Tamní vláda před dvěma lety spustila takovou kampaň nenávisti, vyhrožování a pomlouvání, že jsem onoho exministra nakonec musela dát k soudu.
Co dalšího se v rozhovoru dočtete:
- co jí iritalovalo na obsazení hlavní role Franze Kafky
- jak vnímá dnešní turistiku okolo Kafkova odkazu v Česku
- v čem si někdy připadá jako Kafkova sestra
- jakou roli v Kafkově životě měla Milena Jesenská
Současná vláda Donalda Tuska, která tu předchozí vystřídala, ale praktikuje proti migrantům stejně represivní, téměř agresivní přístup.
To ale dělá politický mainstream v celé Evropě: liší se narace a jazyk, kterým se praktikuje, ale je to v podstatě stejné. Prezentují se jako tvrdí muži mluvící o bezpečnosti, vzbuzují lidský strach a opovržení, manipulují témata pro volební účely.
Nacházíme se v podobné situaci jako ve 30. letech minulého století, kdy demokratický mainstream přebíral fašistickou agendu s účelem přebrání jejich voličů. Bohužel se stal opak, a opak se děje i dnes. Když liberální mainstream používá jazyk krajní pravice, tak z toho posiluje jen a pouze krajní pravice, která v pozici nacionalistických haterů byla první, a díky tomu vyhrává volby.
