Mohla být nejproblematičtější v okolí. Škola ve Velkých Hamrech ale vsadila na systém z Ameriky a je v pohodě
Když má obec hodně sociálně slabých obyvatel, odráží se to i v místní škole. Velké Hamry na Liberecku neustále balancují na hraně označení „vyloučená lokalita“. Tamní základka ale rozhodně nepatří mezi ty problematické. Jak je to možné? Jak se to obci podařilo?
„Základní škola Velké Hamry má za sebou dlouhou cestu v podpoře dětí ze sociálně slabého prostředí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Škola se nachází v obci, která dříve patřila mezi vyloučené lokality. Situace se postupně a pomalu zlepšuje díky spolupráci města s Agenturou pro sociální začleňování a dalšími institucemi a organizacemi. „Složení populace je tu náročnější, ale od města máme intenzivní podporu,“ pochvaluje si ředitel školy Martin Smola v článku na webu Heroine.cz od Kateřiny Lánské.
Radnice usiluje o to, aby i problematičtější občané měli přístup k solidnímu bydlení a pracovním příležitostem. Už deset let pracuje také na tom, aby i místní romské děti docházely do školky. Přechod na základní školu potom mají mnohem jednodušší. Škola je navíc zapojená do mnoha projektů, z nichž může čerpat finance na podporu dětí, jimž hrozí vzdělávací neúspěch, a spolupracuje i s místním nízkoprahovým klubem Klubovna, který nabízí doučování a volnočasové aktivity.
„Škola navíc rozvíjí program pro podporu bezpečného prostředí, které si stanovila jako jeden z hlavních strategických cílů. Jde o systém pozitivní podpory chování, který bývá také znám pod zkratkou PBIS (Positive Behavioral Interventions and Support). Jde o rámec, prostřednictvím kterého škola systematicky přistupuje k řešení jakýchkoliv problémů v chování žáků. Používá k tomu předem definované a ověřené postupy přizpůsobené konkrétní situaci školního kolektivu,“ popisuje Kateřina Lánská recept ZŠ Velké Hamry na práci (nejen) s náročnými žáky a žákyněmi.
PBIS je systém, který pracuje se školními hodnotami a jasně popsaným očekávaným chováním. Většina dětí ví, jak se má chovat, a pravidla dodržuje. Zhruba pětina potřebuje větší podporu, a těm se potom věnují jejich vyučující. Společně formulují cíle a vyhodnocují jejich ne/dosahování. „V rámci třetí úrovně podpory pak řeší ty nejnáročnější případy, těch je okolo 3 - 5 procent. Do jednání se v těchto situacích obvykle musí zapojit výchovná komise, často také OSPOD, protože za problémy ve škole bývá nezřídka selhávající rodina,“ popisuje Lánská. V jejím textu se mimo jiné dozvíte i to, jak si na PBIS zvykali vyučující a jak konkrétně tady pracují s tím, když někdo opakovaně porušuje pravidla.
