Co dělat, když nemůžu spát. Počítání oveček pro pokročilé

Meditace
Nespavost
Sebepéče
Selfcare
Stres
Monika Čuhelová
| 1. 6. 2022 | 10 komentářů | 14 385
Co dělat, když nemůžu spát. Počítání oveček pro pokročilé
Zdroj: Shutterstock

Snad každému se to občas stane. Nemůžete usnout nebo se v noci probudíte, obvykle kolem třetí, a už nezaberete. Někoho budí špatný sen, noční můra. A pak se převaluje v posteli, v hlavě si probírá všechny starosti. Dokolečka přemílá, co se stalo a nemělo, co vše udělal, a měl udělat jinak. Co dělat, když nám starosti nedají spát? Psycholožka nabízí tři spolehlivé metody, jak zahnat noční starosti a přivolat spánek.

Anna mi vyprávěla, že její život je nyní hodně náročný. Má starosti s nemocnou maminkou. Do toho má šéfovou, která špatně spí a v noci jí posílá úkoly. Anna nemůže usnout, a když konečně zabere, tak se kolem půl třetí probudí. Podívá se na mobil, vidí úkoly od šéfové, které během noci přibyly. Dokola si klade otázky, které provázejí silné emoce, neklid, pláč, smutek, stres. „Jak to všechno zvládnu? Jak to bude s dcerou? Jak to dopadne s maminkou? Co s tím vším mám dělat?“

Máte často problémy se spánkem?

Problémy se spánkem mají lidé po celém světě, speciálně obyvatelé evropských zemí, USA, Kanady, Japonska. Téměř polovina britské populace hlásí, že je stres či obavy udržují vzhůru. Starosti mají i děti a teenageři. Výzkumy potvrzují, že vážné problémy se spánkem má v současné době až 45 % světové populace. Zároveň s kvalitou spánku souvisí až 80 % onemocnění. Nespavost není vždycky dramatický problém. Často nemůžeme zabrat jen kvůli úplňku nebo kvůli tomu, že jsme si dopřáli dokonalou odpolední siestu. A někdy je to velmi zlé. Vnímáme pocity zahlcení, připadá nám, že jsme v neřešitelné situaci, máme bušení srdce. Každý večer nemůžeme usnout. A pravidelně se v noci budíme.

Čtěte také: Křik, stres a vlastní dítě jako nepřítel

Foto: Engin Akyurt / Unsplash

Vztek k rodičovství patří, ale moc se o něm nemluví. Zatímco matky kvůli němu mnohdy bojují s výčitkami, že selhávají, pro rozčilené otce máme omluvu. K vzteku je podle většinového názoru strhává testosteron a menší trpělivost a empatii mají od přírody. Jenže ve skutečnosti hněv zaplavuje ženy a muže stejně. A mají i stejnou možnost se ho naučit zkrotit.

Jak zkrotit rodičovský vztek?

Proč potřebujeme spát

Spánek nám pomáhá k regeneraci, nabíráme síly, odpočíváme. Zdají se nám sny, v nichž zpracováváme to, co potřebujeme. Intenzivní sny mluví o všech nezpracovaných emocích, které přes den pouze shromažďujeme a nevypouštíme. Nick Littlehales ve své knize Spánek píše: „Spánek je přirozený proces, který s námi byl od počátku lidstva. Proces, o který nás připravuje řada aspektů moderního života. Kvůli práci a našemu životnímu stylu buď nemáme na spánek čas, nebo nám starosti brání usnout. Umělé osvětlení, technika, práce na směny, pilulky na spaní, cestování, kontrolování telefonu těsně po probuzení, práce dlouho do noci. To vše nás odvádí od přirozeného procesu a právě tam začínají naše problémy s odpočinkem a obnovou sil.“

Co děláme, když nemůžeme spát?

Udělala jsem si malý průzkum a ptala se lidí, co dělají, když nemůžou spát. Silva píše básně. Hanka tvoří. Ivoš ví, že musí vypít velkou sklenici vody, protože, když nemůže usnout, tak je dehydratovaný. Sylvia říká: „Mně pomáhá, když zaměstnám mozek, aby nepřijímal žádné bludné myšlenky typu ‚co musím udělat druhý den‘. Vím, že to zní ujetě, ale pomáhá mi zaplnit mozek modlitbou, poděkováním andělům.“ Dora počítá od stovky nazpátek nebo prochází tělo a vypíná ho, většinou nedojde k hlavě, protože usne. V nejhorším případě vstane a čte. Yana si pustí v hlavě příběh o tom, jaký stolek bude vyrábět nebo co bude tvořit a na co se těší. Milan vymýšlí, co všechno bude vařit. Mirka si plánuje práci s dětmi.

Často se při problému se spánkem modlíme, mluvíme s Bohem, děkujeme Vesmíru, a zároveň se za to stydíme, protože je to „ezo“ a připadá nám to trapné. Přitom děláme to, co dělali naši předci naprosto běžně. Patřilo to k jejich životům a nikdo se za to nestyděl.

Často se při problému se spánkem modlíme, mluvíme s Bohem, děkujeme Vesmíru, a zároveň se za to stydíme, protože je to „ezo“ a připadá nám to trapné. Přitom děláme to, co dělali naši předci naprosto běžně. Patřilo to k jejich životům a nikdo se za to nestyděl.

„Záleží, které strachy na mě vybafnou,“ říká Iva. „Když žádné, tak si většinou řeknu, že takové poválení se v posteli je taky super a aspoň si odpočine tělo. A tak spřádám vize a plány. A když na mě, zvlášť k ránu, lezou různé existenční obavy a výčitky, co jsem udělala špatně a málo, nebo strachy o někoho druhého, tak si začnu povídat se svou duší, která je se vším v pohodě. Ona ví, že je všechno v pořádku a že dělám to nejlepší, co umím, a že se správným nastavením mysli se všechno vyvine dobře. A když na mě přijde nějaká panika, tak už to většinou rozdýchám. Funguje mi dětská modlitba ‚Andělíčku můj strážníčku‘. A když je nejhůř, tak vstanu a jdu to rozchodit ven nebo si zacvičím taiči.“

Můžeme dělat spoustu věcí. Jako psycholožka nejčastěji doporučuji tyto tři metody:

  1. Ošetřit se předem
  2. Mantra Ho’oponopono
  3. Důležité je, abych já byla v pořádku

Ošetřit se předem

Každý problém má své příčiny. Můžeme jej řešit a můžeme mu předcházet. Předcházet problému se spánkem znamená podívat se na téma zdravého psychického i fyzického života. Co pomáhá? Když během dne vyjadřujeme své emoce. Večer meditujeme, ráno cvičíme. Když si píšeme deník nebo ranní stránky. Dodržujeme své rituály, které našim dnům dávají rytmus. Pracujeme s technikami na zvládání náročných emočních situací, jako je například Letting go. Vyklepáváme emoce z těla. Večer nesvítíme.

Pokud máme mobil u postele, protože ho používáme místo budíku, přepneme ho na letový režim – nebojte, zazvoní. Ještě lepší je ale pořídit si budík, který netiká. Děláme malé věcí, které nás udržují v psychické kondici a v pohodě. Můžeme také vyměnit matraci, vyvětrat, udržovat v ložnici chladněji a podobné maličkosti, které se často doporučují a všichni je známe. Ošetříme se předem.

Mantra proti starostem

„Jejda, úplněk. To zase nebudu spát.“ „Bojím se, že zase nebudu moct usnout.“ Dostaneme se do cyklu – bojím se, že neusnu, snažím se ze všech sil usnout, určitě zase neusnu, nespím, zase nespím… Provázejí nás obavy, protože už máme určitou zkušenost. Tlačíme na sebe: „Víš, že musíš spát. Vstáváš už za čtyři hodiny.“ Přicházejí emoce zoufalství, frustrace, napětí.

V situaci, kdy se nám nedaří zabrat, nemůžeme usnout, vedle nás pochrupuje partner a celý dům je tichý, doporučuji toto: Místo toho, abyste si říkali „to zase nebudu moci usnout“, si samomluvou zkuste říkat „těším se na spánek“ nebo „dnes budu klidně spát“.

Doporučuji netlačit na sebe. Jít do klidu. Přijmout nespaní. Je to, jak to je. Zkusit se pouze dívat na emoce jako na rybičky v akváriu, jen se na ně dívat, nevšímat si myšlenek, nedávat jim pozornost.

Doporučuji netlačit na sebe. Jít do klidu. Přijmout nespaní. Je to, jak to je. Zkusit se pouze dívat na emoce jako na rybičky v akváriu, jen se na ně dívat, nevšímat si myšlenek, nedávat jim pozornost. A dýchat do čtverce – počítám do čtyř na nádech, na čtyři zádrž, na čtyři výdech, na čtyři zádrž – a tak stále dokola. Poslouchat meditaci či šumění deště. Počítat ovečky.

Pokud vnímáme, že nemůžeme usnout, protože cítíme stres či strach, tak nejčastěji doporučuji – i sama používám – mantru Ho’oponopono. Doporučuji ji, když mají klientky a klienti veliké nezpracované strachy, třeba rodiče, co se bojí, že se něco stane jejich dětem, děti, co vidí bubáky. Všechny ty strachy, které neovládá náš racionální mozek a které si nenecháme vymluvit. Mantra zní: „Miluji tě. Omlouvám se. Prosím, odpusť mi. Děkuji ti.“ Opakovat dokola. Když nás myšlenky odvedou, tak se klidně vrátíme. Nebo si ji můžete poslouchat jako nahrávku. Za mě je to nejjistější cesta ke klidnému usnutí.

Abych já byla v pořádku

Velmi nepříjemné jsou situace, kdy se probudíme uprostřed noci. Jsme naprosto probuzeni, jsou tři ráno, všichni spí a nás probudily starosti, které se nám okamžitě se vší intenzitou objeví v myšlenkách. Trápíme se, přemýšlíme. Někdy se děsíme, co všechno budeme muset udělat druhý den. Nebo nás pronásledují naše neúspěchy.

Čtěte také: „Moje dítě je na psychiatra.“

Foto: Shutterstock

Duševní potíže se po sérii lockdownů a domácí izolace vyrojily jako houby po dešti i u dosud zdravých dětí a dospívajících. Teprve v tu chvíli jako by v celé nahotě vyvstal problém, který rodiče dětí, jež péči psychologů a psychiatrů potřebovaly i před pandemií, dávno dobře znají.

Nedostatek odborné péče, společenské stigma a zoufalí rodiče

„Kvůli chybě, kvůli které mi krachlo podnikání, se v noci probouzím. I když už je to několik let. Znovu a znovu se mi vrací, že jsem selhal,“ popsal mi Ivan.

Já sama jsem zažila situaci, kdy jsem se takto v noci probudila. Den předtím jsem zjistila, že jsem udělala nevratnou chybu a přišla kvůli ní o peníze. Věc, se kterou jsem již nemohla nic udělat. A rozhodně jsem s ní nic nemohla udělat ve tři v noci místo spánku.

Přesto jsem se probudila, bdělá na sto procent, a rozjelo se kolečko: „To je hrozný. Takovou blbost jsi udělala. Co s tím? Jak jsi to mohla dopustit? To je proto, že máš tolik práce. Kdybys nebyla líná, tak jsi mohla na chybu přijít včas. Kdybych na to nebyla tak sama, dopadlo by to jinak. Když já mám tolik práce…“ A už to jelo. Jak už to nepříjemné emoce dělají.

Představuji si je často jako černou vodovou barvu, kterou kápneme do čiré vody. A ona všechno zakalí. Do pohody a zpátky do spánku mě dostala jedna věta: „Nejdůležitější je, abych já byla v pořádku.“ At’ se děje, co se děje, nejdůležitější je, abych já byla v pořádku. A v pořádku budu tak, že budu spát. Velmi snadné.

Toto se stalo mou nejoblíbenější technikou, kterou používám na mnoho starostí, trápení, kterou využívám sama a doporučuji ji ostatním. Jednoduše si uvědomit, že trápením nic nevytrápím, nespaním nic nevyřeším. Ode mne se to vše odvíjí a nejdůležitější je, abych já byla v pořádku. A pokud vás trápí starosti o druhé a nemůžete kvůli tomu spát, tak si můžete říci: „I ti ostatní potřebují, abych já byla v pořádku.“ Tak klidně spěte jako dudci. Dobrou noc.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • KLÁRA SVOBODOVÁ ALIAS PANÍ SPOCKOVÁ
    Předčasný porod, císařský řez, smrt dítěte, život s postižením. To všechno prožila Klára Svobodová – naše coverstar. Na svém blogu Spocklidem popisuje svůj život bez pozlátka. A tak jsme ji pro Heroine nafotili celou ve zlatě, zářící a svítící jako skutečnou hvězdu. Přesně tou totiž Klára podle nás je. Matka bojovnice, která se nevzdává. Z minusů dělá plusy a z hendikepů superschopnosti. Odkrývá tabu a ukazuje odvrácenou stranu mateřství. Inspiruje a dodává sílu. Mění svět kolem sebe. Je to Moje Heroine. Nahlédněte do jejího vesmíru.
  • CHTĚJÍ VIDĚT HVĚZDY A CÍTIT VÍTR
    Pít vodu ze studánky a bydlet ekologicky. Být svobodní. Naše příloha Sustainable tentokrát popisuje alternativní možnosti bydlení. Jaké to je žít v jurtě, domku na kolečkách anebo ve „slamáku“? Příběhy lidí, kteří se rozhodli žít jinak, blíž přírodě i sami sobě.
  • HLAS HEROINE
    Proč po nás gynekologové chtějí poplatky za registraci, i když je to nezákonné, a hlavně proč se je bojíme odmítnout? Proč by o ženském těle měli rozhodovat politici, když v případě mužských těl nikdo podobné nápady nemá? V naší názorové rubrice se dočtete i o tom, jak vychovávat děti v souladu s feministickými ideály a jak ochránit jejich (i naše) duševní zdraví v době, kdy covid vystřídala válka na Ukrajině. Ale nebojte, přinášíme i pozitivní zprávy!
  • VÁLEČNÁ REPORTÉRKA PETRA PROCHÁZKOVÁ
    Petra Procházková momentálně reportuje z války na Ukrajině. Mluvili jsme s ní ještě před odjezdem o tom, co zažívají ženy ve válkách, jaká je etika válečného zpravodajství i jak ve vyhrocených situacích zvládá své emoce. Dostalo se ale i na dilemata, která s sebou nese její vlastní mateřství. A jak se vlastně stalo, že psala diplomku o Čtyřlístku? Petra Procházková je Moje Heroine.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 10 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Monika Čuhelová | 1. 6. 2022 9:22

Dobrý den pane Michale, přesně tak, jak to píšete. Popisovala jsem právě to, že mnoho lidí o modlitbě říká, že je "ezo" a stydí se za ni. Přeji klidné spaní, Monika Čuhelová, autorka

+2
Reagovat