Četnější sebepoškozování a tlak na výkon. Děti vnímáme jako málo odolné. Nejsou školy moc tvrdé?
Učitelky a učitelé ve škole mi často říkají, že současné děti jsou slabé, že je jejich rodiče příliš ochraňují, rozmazlují a opečovávají. Sama vnímám zvyšující se počet dětí a dospívajících, které stále hůř zvládají jakákoliv selhání. Rodiče, děti a teens mi zase vyprávějí o tom, jak jsou školy tvrdé a nerespektující. Setkávám se s případy, kdy přístup učitele dohnal dítě k pokusu o sebevraždu. O závažných sebepoškozováních, která mnoho dětí dává do souvislosti s tlakem a s absolutně nevhodným přístupem školy, nemám ve své praxi nouzi. Jak to tedy je – jsou děti oproti předchozím generacím málo odolné, nebo se ze škol stal strašák, který nepřijatelným způsobem tlačí na výkon a demotivuje dospívající? A co s tím?
Jsem psycholožka se soukromou praxí a k tomu mám sedm let práce na pozici školní psycholožky, což znamená několik let spolupráce se školami, učiteli, dětmi, teens a rodiči po celé republice. Často si připadám jako most, který zprostředkovává porozumění mezi dvěma stranami. A snažím se i sama porozumět, což se mi daří. Stále ale vyvstávají situace, kdy mi zůstává rozum stát. V tomto článku vycházím ze své praxe a zcela jistě nebudu hledat viníka a psát o tom, kdo za něco může. To nedělám. Chtěla bych ale ukázat, jak to lze dělat – hledat odpovědi na otázky, „jak jinak“. A ano, vnímám, že na straně rodičů i škol se toho může udělat mnoho tak, aby děti a dospívající zvládli školní procesy bez dramat a úplně normálně se učili a žili.
Rozpoznat, kdy přichází nebezpečí
