Proč porod císařským řezem není vždycky záchrana. Lesk a bída císařoven

Mateřství
Porod a násilí
Porodnictví
Zdraví
Ženské zdraví
Milena Jeřábková
| 15. 10. 2021 | 65 komentářů | 28 852
Proč porod císařským řezem není vždycky záchrana. Lesk a bída císařoven
Foto: Shutterstock

To, jak jsme porodily své děti, nic nevypovídá o tom, jaké jsme matky, jaké jsme ženy a vůbec jací jsme lidé. Jestli nás vzpomínky na porod trápí dlouhé měsíce a roky, nebo jsme v klidu – ani to samo o osobě nevypovídá nic o kvalitě a vyrovnanosti naší osobnosti. Proč tedy tolik žen po porodu císařským řezem trpí psychickými problémy: pocity smutku, viny, ztráty vlastní hodnoty nebo dokonce depresemi?

Císařský řez a jeho prožívání je velké téma. Míchají se v něm předsudky a instinkty, vědecké informace, rutinní postupy a ignorance, zklamané sny a narušené sebepojetí. Je to pole, kde se potkává fyzická a psychická bolest s úlevou, štěstím, únavou a strachem.

V zemích s rozvinutým zdravotnictvím se stále více dětí rodí císařským řezem. V České republice je to více než čtvrtina všech porodů. Operace je velmi rozšířená, leckde se indikuje a provádí rutinně. Proč by to měl být problém? Vždyť přece zachraňuje životy a zdraví! Problém to ale je, a to hned z několika důvodů.

Když je ve hře život nebo zdraví dítěte a život a zdraví matky, jejíž dobrý stav je pro prospívání miminka docela zásadní, tak jsou obavy a prožívání ještě mnohem intenzivnější.

Každá i banální operace, zvlášť pokud je doprovázena narkózou, vyvolává obavy, a to máme starost (více méně) jen o sebe. Když je ve hře život nebo zdraví dítěte a život a zdraví matky, jejíž dobrý stav je pro prospívání miminka docela zásadní, tak jsou obavy a prožívání ještě mnohem intenzivnější. K tomu si přičtěme specifickou životní situaci novopečené matky, které se mění celý svět, šestinedělí s rozbouřenými hormony, úplně nové a občas neřešitelné úkoly, které rodičovství přináší, a v neposlední řadě velmi intenzivní únavu.

Kdy je císařů už příliš?

Vendula Šrámková je moderátorka jedné z facebookových skupin „císařoven“, tedy žen, které podstoupily císařský řez, a věnuje se předporodní přípravě a péči o ženy po sekci. „Do 10 % jasně převažují výhody nad riziky. Dále se pak poměr vyrovnává. Pokud je porodů sekcí více než 15 %, pak jasně převažují nevýhody císařských řezů nad jejich přínosy. Nad 15 % prostě víc ubližují než zachraňují. To znamená, že v ČR může být až polovina císařských řezů zbytečných a naše praxe tuto skutečnost bohužel potvrzuje. Celosvětově se začíná objevovat nesouhlas s tak velkým zastoupením císařských řezů, protože následky jsou už opravdu výrazné a zatěžují mimo jiné i zdravotnické systémy,“ cituje Veronika Šrámková doporučení WHO, podle které je optimální poměr císařských řezů přibližně 10-15 %. 

Kojení jako norma

kojení na veřejnostiFoto: Shutterstock

Pro mnoho lidí je pohled na kojící ženu odpudivý, přirovnávají kojení k intimním aktivitám, jako je sex nebo močení, které bychom měli vykonávat v soukromí. Jak souvisí odpor veřejnosti ke kojení s vnímáním potřeb dítěte a podpory kojení jako nejpřirozenější součásti péče o dítě, vysvětluje Tereza Mynářová, autorka knihy Naše cesta ke kojení.

Vídat jej ve veřejném prostoru by mělo být normální

Také máte pocit, že byste po velké operaci nechtěli slyšet, že byla dost možná zbytečná? Jenže taková je bohužel někdy pravda a je to tak hořká pilulka, že je opravdu těžké ji spolknout. A je o to hořčejší, když víte, že porod sekcí může mít dalekosáhlý vliv na zdraví vašeho dítěte. Celou řadou výzkumů a metastudií bylo jednoznačně prokázáno, že děti, které přišly na svět císařským řezem, jsou více ohrožené astmatem, cukrovkou, celiakií i některými neurologickými potížemi. Ukazuje to například studie o rozšíření chronických onemocnění v souvislosti s nárůstem sekcí v Latinské Americe.

Některé ženy takové informace nechtějí slyšet. Mají pocit, že jim to jen ubližuje. Ale znát rizika a následky lékařského zásahu, který jsem podstoupila, může být i posilující. Alena Gurská na Facebooku napsala: „Tři úplně zbytečné císaře, a nijak mě ty informace nepohoršují. Naopak, jsem ráda, že se říká i nepříjemná pravda, že se šíří osvěta, a že to bude pro další generace, pro naše dcery a vnučky lepší. Neselhala jsem já, selhali lékaři v péči, za kterou odpovídají. Já jsem to naopak přes všechny překážky zvládla nejlíp, jak jsem uměla. Nemůžeme před tím pořád zavírat oči,“ vyzývá. „Jo, pravda někdy bolí, a ano, je zbytečné ubližovat ještě víc. Jenže když se budeme jen tlapkat po ramenou, tak se nic nezmění. Pro nás se už čas vrátit nedá. Tak já jsem se rozhodla dívat dopředu, pečovat o císařovny a snažit se, aby bylo zbytečných císařů co nejmíň, a aby se moje dcera neocitla ve stejné situaci.“

Pravidlo amerického profesora porodnictví Edwina Cragina ‚Jednou císař, vždycky císař‘ ovlivňuje životy mnoha žen už více než 100 let.

Když je vám indikován porod sekcí pro cefalopelvický nepoměr (tedy větší obvod hlavičky než oblast pánve matky) s odhadem váhy miminka 4,5 kg, a pak se vám narodí sotva tříkilové dítě, nebo je vám předepsána sekce pro polohu koncem pánevním, a vy přitom víte, že kamarádka v jiné porodnici dítě ve stejné poloze bez problémů porodila vaginálně, vaši důvěru ve zdravotnický systém to určitě neposílí. 

Odsouzeny k sekci

Je pochopitelné, že řada žen zpochybňuje rozhodnutí lékařů o potřebě vykonání císařského řezu. Pravidlo amerického profesora porodnictví Edwina Cragina „Jednou císař, vždycky císař“ ovlivňuje životy mnoha žen už více než 100 let. V poslední době ho ale začaly konečně vytlačovat pojmy VBAC, VBA2C, VBA5C nebo HBAC – čili vaginální porod po císařském řezu, respektive po dvou, či pěti řezech, případně dokonce domácí porod po císařském řezu.

Vaginální porod po císařském řezu má několik zásadních pravidel. Pořád ještě se učíme, jaká jsou nebezpečí a co naopak úspěšný pokus neohrozí. A ukazuje se, že s velkou mírou bezpečí je možné rodit vaginálně u stále většího počtu žen. Nejdříve je potřeba si ujasnit, proč došlo k prvnímu „císaři“. Některé komplikace jsou vzácné a můžeme předpokládat, že se nezopakují (třeba placenta previa, čili placenta, která přerůstá děložní hrdlo – což je jedna z komplikací, kdy je nebezpečné čekat na spontánní začátek porodu a je lepší sekci naplánovat s předstihem). Před porodem můžeme pomocí ultrazvuku zkontrolovat stav jizvy na děložní stěně – i když se ukazuje, že ani ztenčená jizva nemusí být limitující. Akorát velké miminko, celkově zdravá, informovaná a odhodlaná žena jsou také dobrými výchozími body. Rizikovými procedurami je naopak vyvolávání porodu a také umělé zesilování kontrakcí.

Lékaři sami přiznávají, že je pro ně často těžké do porodu nezasahovat a že tak mohou být (jak ostatně dokazují statistiky) některé zákroky nadbytečné. Antropoložka Daniela Vorlová, doktorandka na Fakultě humanitních studií, která vede formou osobních rozhovorů se zdravotníky výzkum na téma pojetí normálního porodu, upozorňuje na obavy lékařů do porodu nezasahovat. Zákrok, který je možné posléze vyhodnotit jako zbytečný, je totiž mnohem snazší odborně (z medicínského i právního úhlu pohledu) obhájit. „Někteří lékaři v rozhovorech uváděli, že při rozhodování o tom, zda do porodu spíše zasahovat nebo nezasahovat, je může ovlivňovat i vědomí možnosti soudní žaloby, či obecně právního postihu, při nepovedeném výsledku porodu. Přiznávali, že pokud by měli své jednání obhajovat, bude před soudem jednodušší obhájit intervenční než vyčkávací přístup.“

Máte vlastní zkušenost s císařským řezem?

Pokud lékař zaváhá nebo situaci podcení, hrozí prostě mnohem větší potíže, a to, že chtěl dát prostor přirozenému běhu porodu, se obhajuje mnohem hůře než případný zbytečný zákrok – odborně, právně ale také před vlastním svědomím.

Srážka s uvědoměním, že si celou operací prošla zbytečně, ale může být pro ženu devastující. Některé obrátí vztek proti systému nebo konkrétním lékařům. Jiné se cítí zmanipulované a cítí hluboký smutek nad zraněními, které musely podstoupit. A některé ženy naprosto převálcuje pocit viny. Obviňují se, že nevydržely nátlak, že nebyly informovanější, schopnější, odolnější nebo bojovnější a že nedokázaly ubránit své dítě a připravit mu ten „správný“ vstup do života. Jak mi napsala Helena, mladá matka, která také podstoupila sekci: „Psychicky pro mě byl po probuzení nejhorší ten pocit ‚prázdného břicha‘, že malá už nebyla se mnou, ale ani u mě. Obviňovala jsem sebe, že jsem ji nedokázala ochránit, že jsem ji nedokázala porodit.“

A někdy se vztek a bolest může obrátit i proti samotnému mateřství nebo proti miminku. „Mně pomohlo to úplně vstřebat, až když mi dítě samo dokázalo projevit lásku a vymazalo tak pocit, že mi ‚ublížilo císařským řezem‘. Je to stav pocitů, který se nezmění lehko. Kdo to nezažil, nepochopí. První císařský řez jsem měla s komplikacemi. Druhý jsem přijala lépe,“ vypráví Ivka.

Není to jen „baby blues“ 

Porodní asistentka Marie Vnoučková, které se věnuje péči o ženy po císařském řezu, upozorňuje, že „císařský řez je jedním z opomíjených a možná nejčastějších spouštěčů, které vedou k rozvoji poporodní deprese.“ A to už není jen tak nějaké ‚baby blues‘, bolestínství nebo rozmazlenost. Poporodní deprese je vážná a nebezpečná nemoc.

Násilí při porodu

Foto: Shutterstock

Jistě nikdo nechce záměrně páchat násilí na ženách v jedné z nejzranitelnějších chvil jejich života. Pokud se však podíváme na běžné české porodnictví jako na místo, kde je odebrání autonomie ženám neviditelnou normou, kterou nikdo nezpochybňuje, protože je všudypřítomná, už se to tak přepjaté nejeví. Přístup, který ženu vidí jako neschopnou o sobě rozhodovat, pak často v kauzách porodnického násilí přejímá i soud, vysvětluje právnička Adéla Hořejší.

Porodnické násilí nevede k ochraně dítěte, ale jen k násilí na ženách

Marie Vnoučková pomáhá na kurzech v neziskovce Aperio ženám pochopit, co vedlo k tomu, že jejich porod skončil císařským řezem, a tím se se situací vyrovnat a připravit se na vaginální porod po sekci. Upozorňuje na alarmující zkušenost: „Deprese a pocity selhání se objevují u mnoha žen kvůli tomu, že neměly respektující péči. Čím více se eliminují přirozené prvky porodu, tím hůř pak matka navazuje kontakt s dítětem, tím více je narušená její mateřská inteligence. Naopak pomáhá, pokud je císařský řez vedený co nejohleduplněji k potřebám ženy i dítěte. Zažít kontrakce má význam, a to pro matku i dítě, přínosem je kontakt po porodu kůže na kůži a rozhodně i kojení. To vše podporuje rozvíjení jejích mateřských schopností.“ 

Je celkem jasné, že být připravená na to, co se bude dít, rozumět důvodům pro porod řezem a mít kolem sebe empatický personál ženě pomůže krizovou situaci a její následky lépe snášet. Zároveň to jsou ze strany poskytovatele zdravotní péče celkem snadno ovlivnitelné faktory. Situací, kdy není možné ženě nic vysvětlit a je nutné „uspat a říznout“, je opravdu minimum. A i tak předoperační příprava chvíli trvá a laskavost je zdarma.

Proč by ale mělo být důležité zažívat kontrakce? Zvlášť, když je kvůli zdravotnímu stavu matky nebo dítěte císařský řez plánovaný? Proč se trápit bolestí a proč absolvovat nejprotivnější bojovku na světě, a sice čekání na začátek porodu?

Pokud umožníme spontánní začátek porodu, máme prakticky jistotu, že dítě je připravené se narodit a bude pro ně snazší se adaptovat na vnější svět, protože k zahájení porodu dává impuls miminko. Když žena zažívá kontrakce, vyvolává to v ní celý ohňostroj hormonů, se kterými příroda počítá nejen při porodu, ale i po něm. Mezi zásadní porodní hormony patří oxytocin, který se vyplavuje ve velkém množství a je zásadní pro stahy dělohy.

To ale není jeho jediná funkce. Psycholožka Eliška Kodyšová ve své disertační práci připomíná v této souvislosti výzkum, který dokázal, „že oxytocin, který se přirozeně vytváří v těle, prochází hematoencefalickou bariérou a ovlivňuje funkce mozku, kdežto ten syntetický sice ovlivňuje sílu kontrakcí dělohy, ale do mozku neproniká. Pod vlivem oxytocinu jsme přitom mnohem vnímavější k emočnímu naladění lidí okolo.“ To se může projevit například ve snazším navazování kontaktu s novorozencem. Léčivou sílu vztahu s miminkem, a hlavně vliv kojení i přes obtížnější začátky potvrzují i mnohá svědectví žen. Právě motiv kojení se jako způsob posílení sebedůvěry v mateřské roli objevuje velmi často.

Mít kontrolu nad svým životem

„Během komplikovaného porodu se ženy dostávají do situace, kdy nemají na vybranou, a to je vždy faktor, který může přispívat k rozvoji (nejen) poporodní deprese,“ doplňuje Eliška Kodyšová. To potvrzují jak odborné studie, tak i výpovědi žen, které osobně i na sociálních sítích sdílí své prožitky. Ženy, které se cítily do situace vmanipulovány, kterým nikdo nevysvětlil, proč je zásah nutný a co se s nimi bude dít, vesměs prožívaly silnější stres. A naopak ty ženy, které byly s potřebou operace srozuměny, zpravidla popisují rychlejší poporodní hojení a snazší sžívání s miminkem.

Cílem není odmítat císařský řez za všech okolností. Ani se nechceme vzdát lékařské vědy, jen v ní musíme popojít o krok dál a uvědomit si, že porod je komplexní přirozený proces, který má dalekosáhlé následky a vazby. Když do něj zasáhneme, neobejde se to bez důsledků. Takzvaný šetrný císařský řez (nebo spíše jeho prvky) se už objevuje i v českých porodnicích a potvrzuje se, že má pozitivní efekty. Pokud budeme s ženami u porodu jednat s respektem a zapojíme je do rozhodování o tom, co se s nimi bude dít, přispějeme k jejich duševnímu zdraví, klidu a lepšímu hojení.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • LUCIE HRDÁ Tváří titulní strany je advokátka Lucie Hrdá. „Oběti připodobňují znásilnění k vraždě duše a mnoho z nich tvrdí, že by byly raději mrtvé, než aby žily s touto zkušeností dál. Pokud se na tyto zločiny stále pohlíží jako na ublížení na zdraví, je to podle mě naprosté nepochopení,“ říká v našem rozhovoru. Organizace Bez trestu, kterou spoluzakládala, zveřejňuje skutečné rozsudky, aby upozornila na to, za jaké činy odcházejí pachatelé od soudů jen s podmínečnými tresty. „O násilí nesmíme mlčet,“ říká Lucie a sama se neúnavně angažuje.
    Lucii Hrdou fotila naše spolupracovnice v Londýně Eliška Sky.
  • STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH! Nějakou formu domácího násilí zažilo 20–40 % žen. V době první covidové vlny narostlo domácí násilí až o 50 %. Každá třetí žena se stala terčem sexuálního obtěžování. Zkušenost se znásilněním má asi 5–10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich se nikdy neobrátí na policii. Co ještě potřebujeme slyšet, abychom jako společnost přestali zavírat oči před domácím a sexualizovaným násilím?
  • MŮJ ŽIVOT S MOHAMEDEM „Mohamed zná holky, jako jsem já (35+ single ženy s kariérou), jen z filmů. Já znám kluky jako Mohamed jen ze zpráv. Oba kolem těch stereotypů první týdny potichu našlapujeme. Nevíme, co čekat. On uzavírá svůj den modlitbou, já sklenkou vína.“ Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti?
  • FAST FEMINIST FASHION Nakupují české feministky v řetězcích? Je udržitelná móda jen pro privilegované? A koho posiluje podceněné oblečení? Módní publicistka Veronika Ruppert se zamýšlí nad přesahy mezi feminismem a módou ohleduplnou k planetě i lidem. V příloze Sustainable přinášíme také rozhovor s klimatoložkou Táňou Míkovou a tipy na udržitelnější cestování z pera architekta Petera Bednára.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 65 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Klára | 15. 10. 2021 17:41

Také máte pocit, že byste po velké operaci nechtěli slyšet, že byla dost možná zbytečná? Jenže taková je bohužel někdy pravda a je to tak hořká pilulka, že je opravdu těžké ji spolknout. A je o to hořčejší, když víte, že porod sekcí může mít dalekosáhlý vliv na zdraví vašeho dítěte.

Jděte s tím do háje.
Mám dvě děti císařem. První proto, aby nebylo ohroženo porodem koncem pánevním, i když i ten se může zadařit hladce. A druhé pro tenkou jizvu a naprostou nepřipravenost porodních cest, do kterých se mimochodem stejně tlačilo čelem, ne záhlavím, jak konstatoval porodník.
Co se stalo, stalo se. Každá žena volí pro svoje dítě to nejlepší.
Kdo vám co dá, když po porodu máte ležáka, kterého musíte krmit sondou?
Kdo vám co dá, když na otázku okolností porodu neurolog jen vědoucně pokývá hlavou?
Nikdo nic.
Mám dvě děti císařem. Ano, je mi to líto, že jsem nezažila krásný porod s pocitem vítězství a úspěchu. S pocitem, že jsem to dokázala. Ale mám dvě zdravé děti.

+30
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

umfa | 15. 10. 2021 9:22

Nejdřív se řeší fyzické zdraví dítěte, pak teprve psychická pohoda matky. Jestliže to nedává, měla jít do kláštera. Jinak tu budeme mít ženy v pohodě a polochcíplé děti (ovšem je-li to záměr, pak proti gustu žádný dišputát) :-)

-32
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu