Sex Education. Sexuální terapie sdílením

Televize
Iva Baslarová
| 4. 4. 2019 | 1 komentář | 12 130
Sex Education. Sexuální terapie sdílením

Seriál, který má v názvu slovo sex, láká pozornost už předem. Pokud se k tomu přidá žánr komedie, britsko-americká produkce Netflixu a Gillian Anderson v jedné z hlavních rolí, dá se očekávat kvalitní zábava.

Tak je tomu i v případě seriálu Sex Education, jenž měl premiéru v lednu tohoto roku. Byť se v něm sex neustále vykonává nebo se o něm aspoň mluví, jde především o všechno ostatní – první lásky, vztahy mezi rodiči a dětmi i kamarády a kamarádkami. Sex je tak nakonec nejméně důležitý, byť podstatný.

Zápletka je přitom jednoduchá. Středoškolák Otis (Asa Butterfield, kterého si můžete pamatovat ze Scorceseho Huga nebo z Enderovy hry) nepatří na malém městě mezi oblíbence, v podstatě má jediného kamaráda – britskokaribského gay/transgender Erica, snažícího se proniknout do populárnějších skupin vrstevníků.

Otisova matka Jean (Gillian Anderson) je sexuální a vztahová terapeutka pracující z domova, takže jejich dům je zaplněný nejrůznějšími erotickými pomůckami či uměleckými artefakty s erotickými motivy.

Jean si potrpí na krátkodobé, ryze sexuálně motivované známosti, a Otis má „kupodivu“ zásadní problém – v prostředí, často naplněném matčinými orgastickými výkřiky, nedokáže masturbovat. Vlastně nedokáže masturbovat vůbec, ale nechce o tom ani mluvit.

Protože je však chytrý a empatický, podaří se mu vyřešit problém jednoho ze spolužáků, čímž zaujme spolužačku Maeve, o níž se šíří drby, že střídá milence jako ponožky. Otisovi se líbí, a proto s ní uzavře alianci – za poplatek bude pomáhat těm, kteří mají problémy v sexu. A začne se jim dařit, byť tento byznys stojí na zdánlivém paradoxu – sexuální problémy svých vrstevníků a vrstevnic řeší panic.

Dítě intelektuálky

Scénář je dobře napsaný, autorský tým vytváří komičnost situací pomocí žánrově tradičních prvků od velikosti penisu, předstírání orgasmu (mužem), nesprávného užívání sexuálních pomůcek, pubertální posedlosti sexem, typu sexuální a emoční orientace či „ujetosti“ erotických představ a potřeb.

Otis je navíc typické dítě vyrůstající s intelektuálně založeným rodičem – orientuje se v psychoanalytických teoriích a milence své matky si podává tím, že je u snídaně analyzuje. Vtipy jsou nicméně vkusné a hlavně skutečně zábavné, seriál se neuchyluje k lascivnosti či přehnaném zobrazování sexuálních scén.

Matka nahlíží syna jako objekt analýzy pro svou novou knihu, on ji naopak chce vidět jako komplexní lidskou bytost, která má kromě sexuality rovněž emoční potřebu.

Ostatně jeho cílovou skupinou mají být především teenageři, kteří už stejně všechno viděli na internetu. Stejně jako řada dalších seriálů pro náctileté, což na konci osmdesátých let odstartovala černá komedie Heathers, obsahuje spoustu důležitých témat souvisejících s dospíváním.

Jedním z nich je – jak jinak – homosexualita, heteronormativita a homofobie. Eric je „jedním ze dvou“ gayů na střední škole, navíc tmavé pleti. Jedna epizoda seriálu proto obsahuje Ericovo napadení homofobními muži a jeho následné trauma, s nímž se musí vypořádat v rámci rodiny, školy, přátelství i víry.

Krizí identity ostatně prochází více postav, a to nejen těch nezletilých. Také Otisova matka musí přehodnotit svůj život složený z náhodných sexuálních styků, když ji začne přitahovat muž, u nějž by to naprosto nečekala. Otis se srovnává jak s frustrací z přemíry sexuality ve svém okolí, která částečně odhaluje prázdná místa po vztazích, tak s prvním zamilováním.

Časem navíc konfrontuje životní styl své matky a začne mít potíže s důvěrou, kterou k ní má cítit. Matka totiž nahlíží syna jako objekt analýzy pro svou novou knihu, on ji naopak chce vidět jako komplexní lidskou bytost, která má kromě sexuality rovněž emoční potřebu.

Mírná sociální kritika

Seriál míří na širší diváckou skupinu než jen na ty, co jsou na střední škole, což se ostatně u tohoto žánru často stává. Proto je poněkud usedlejší a méně progresivní než například někdejší britští Skins či norský Skam, pracující mnohem víc se způsoby uvažování, komunikace i životního stylu teenagerů, a to především po formální stránce. Skam například nahrazoval klasické dialogy dlouhými výměnami sms v jednom statickém obraze, což pro nenáctiletého skoro nebylo k učtení.

Sex Education ale nepůsobí ani školometsky, jako třeba populární americký seriál 13 důvodů proč. Ten otevřeně a zároveň mírně nahlouple (protože až příliš doslovně) kritizuje problémy, s nimiž se náctiletí dnes setkávají – sexuální násilí, kyberšikanu, sebepoškozování, poruchy příjmu potravy a především sebevraždu jako řešení.

Ne všechny postavy a zápletky se vyvinou ke šťastnému konci; Adam s naprůměrně velkým penisem, který nejprve nemůže dojít orgasmu a postupně se dopracuje až ke gay coming outu, kvůli přísnému a pokryteckému homofobnímu otci končí na vojenské akademii.

Maeve se postupně zbaví nálepky štětky a nymfomanky, najde si kamarádky, ale načasování její náklonnosti k Otisovi se míjí s tím jeho, když konečně poprvé políbí – jinou – dívku. (O to víc se diváci budou těšit na druhou sérii, kterou už Netflix přislíbil).

Sex jako klíč 

Sex Education je podnětný seriál plný inteligentního humoru a realisticky podaných příběhů. Působí současně, ale zároveň mu neubližuje mírná retro stylizace. K ryzí syrovosti britského sociálního filmu má nicméně daleko. Se sexem pracuje ryze účelově. Samozřejmě, že jde o jedno z ústředních témat dětí v pubertě, kromě toho je lákavý v každém věku.

Můžeme do toho bušit, klátit jeden druhého a užívat si rozkoší, ale následky (včetně prázdnoty) nás stejně jednoho dne dostihnou. A pak je zapotřebí mít dobrého terapeuta.

Seriál nicméně vybírá různé problémy, ať už závažné nebo spíš vtipné, aby mohl zprostředkovat to, co stojí za nimi. Jednotliví lidé a jejich osobité potřeby souvisejí s tím, kým jsou a v jakém světě se ocitají. Jednotlivé epizody tak pracují s represí, speciálními potřebami i touze po „normálním životě“. To vše platí jak pro sex, tak pro život ve společnosti.

Příklady sexuálních „problémů“ jsou tak expozicí pro analýzu vztahovosti člověka k sobě a ostatním. A přichází ještě s jednou podstatnou informací – říká teenagerům, že skutečnost, jak vést sexuální život, nemusí podřizovat tomu, co vidí v pornu. Například Aimee nabízí svým partnerům ejakulaci do/na jakoukoli část jejího těla, aniž by si zprvu uvědomila, že to není nic, co by sama chtěla a co by ji vzrušovalo.

Sex Education je silný tam, kde ukazuje, že prožívání sexu a sexuality je sice důležité, ale neobejde se bez výchovy ke vztahu a k emocím, které se musí vyvíjet a dozrávat stejně jako hrdinové a hrdinky. Můžeme do toho bušit, klátit jeden druhého a užívat si rozkoší, ale následky (včetně prázdnoty) nás stejně jednoho dne dostihnou. A pak je zapotřebí mít dobrého terapeuta či terapeutku, a to ať už v domě plném falických symbolů, či na azbestem zamořených záchodcích za střední školou...

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • KLÁRA SVOBODOVÁ ALIAS PANÍ SPOCKOVÁ
    Předčasný porod, císařský řez, smrt dítěte, život s postižením. To všechno prožila Klára Svobodová – naše coverstar. Na svém blogu Spocklidem popisuje svůj život bez pozlátka. A tak jsme ji pro Heroine nafotili celou ve zlatě, zářící a svítící jako skutečnou hvězdu. Přesně tou totiž Klára podle nás je. Matka bojovnice, která se nevzdává. Z minusů dělá plusy a z hendikepů superschopnosti. Odkrývá tabu a ukazuje odvrácenou stranu mateřství. Inspiruje a dodává sílu. Mění svět kolem sebe. Je to Moje Heroine. Nahlédněte do jejího vesmíru.
  • CHTĚJÍ VIDĚT HVĚZDY A CÍTIT VÍTR
    Pít vodu ze studánky a bydlet ekologicky. Být svobodní. Naše příloha Sustainable tentokrát popisuje alternativní možnosti bydlení. Jaké to je žít v jurtě, domku na kolečkách anebo ve „slamáku“? Příběhy lidí, kteří se rozhodli žít jinak, blíž přírodě i sami sobě.
  • HLAS HEROINE
    Proč po nás gynekologové chtějí poplatky za registraci, i když je to nezákonné, a hlavně proč se je bojíme odmítnout? Proč by o ženském těle měli rozhodovat politici, když v případě mužských těl nikdo podobné nápady nemá? V naší názorové rubrice se dočtete i o tom, jak vychovávat děti v souladu s feministickými ideály a jak ochránit jejich (i naše) duševní zdraví v době, kdy covid vystřídala válka na Ukrajině. Ale nebojte, přinášíme i pozitivní zprávy!
  • VÁLEČNÁ REPORTÉRKA PETRA PROCHÁZKOVÁ
    Petra Procházková momentálně reportuje z války na Ukrajině. Mluvili jsme s ní ještě před odjezdem o tom, co zažívají ženy ve válkách, jaká je etika válečného zpravodajství i jak ve vyhrocených situacích zvládá své emoce. Dostalo se ale i na dilemata, která s sebou nese její vlastní mateřství. A jak se vlastně stalo, že psala diplomku o Čtyřlístku? Petra Procházková je Moje Heroine.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 1 komentář

Vstoupit do diskuze