E-shop Heroine: předplatná, Manuál pro moderní mámy, Heroine Premium

Tento fakt dokázal rozpoutat „kulturní války“ mezi fanoušky žánru; stejně jako v politice ale v reálném světě nejsou ve svém jádru nic jiného než zcela absurdní debatou nad tím, zda ženy patří do veřejného života, nebo ne, a samy o sobě nejsou příliš zajímavé. Samotné nenávistné útoky a komentáře, které se zaměřují na samotný fakt, že žena vstupuje na výsostné pole mužů (tedy do hlavní role akčního filmu), nestojí za velkou pozornost, byť je jejich míra zrovna u tohoto filmu nebývale intenzivní a hnusná. Jde o poslední kvičení, vyprovázející patriarchát na smetiště dějin.

Galerie: Drobná žena dokázala porazit Predátora. Nepotřebovala rotační kulomet ani nahotu: 

Není ničím novým, že se i v akčních a sci-fi filmech začínají objevovat ženy také v jiné roli než jako krásný objekt, který hlavní hrdina zachraňuje. Poslední dekádu a zejména s příchodem streamovacích platforem se takových filmů objevuje stále více; několik posledních akčních hitů Netflixu je přímo postavených na tom, že nepřátele na potkání kosí žena (Anna, SAS: Zrození černé labutě, Kate, Interceptor atd.).

Posvátná série a ikonický Arnold

Proč tedy nový Predátor najednou vyvolal takové vášně? Jde o film z „posvátné“ série žánru, který ho do značné míry definoval. A je to film, který po mnoha špatných pokusech po hodně dlouhé době sklízí dobré recenze, i odpůrci ženských postav jej tedy musejí vnímat jako velmi dobrý. Nelze se také vyhnout přímému srovnání hlavní hrdinky nového filmu Naru a její představitelky Amber Midthunder s absolutní ikonou žánru – samotným Arnoldem Schwarzeneggerem, který byl hlavním hrdinou prvního Predátora a ztělesněním maskulinity.

To u řady lidí vyvolává skřípění zubů a pocit, že něco takového nelze tolerovat. Proto hledají záminky, jak hlavní hrdinku Naru symbolicky „sestřelit“. Převládající směr takových úvah je, že je nerealistické, aby drobná žena porazila Predátora. Beru, že pokud jde o klasický akční film, může mu ledaskdo vyčítat, že akční scény, ve kterých padesátikilová žena přepere deset stokilových mužů po sobě, jsou přitažené za vlasy. Můžeme namítnout, že celý akční žánr je jen pohádka pro dospělé a jako celek z principu přitažený za vlasy; žádný muž přeci neunese rotační kulomet a tisíce nábojů v jedné ruce a nepřežije zásah granátu – o nějaké reálnosti na tomto poli celkově nemůže být řeč. 

Revoluce ve fantasy. Hrdinky už nejsou chlapi v sukních

Recenze

Ale v případě sci-fi bitvy s mimozemským lovcem, která ovládá technologii maskování tak dokonale, že umí doslova zmizet před očima, je výrok o „reálnosti“ doslova směšný. Indiánská lovkyně není jako sokyně Predátora o nic více nebo méně uvěřitelná než vojenský žoldák pomazaný blátem – jednoduše proto, že se pohybujeme v žánru sci-fi, kde je už z principu možné ledacos. 

Ženy patří k plotně, akční hrdinky také

S nedostatkem „reálnosti“ si tedy hateři nevystačí. Zpravidla pak vytáhnou další kartu: film je příliš „woke“ a feministická propaganda z něj čouhá jako sláma z bot. Naráží tím na první polovinu filmu, kde se Naru opakovaně vymezuje proti šovinismu svého bratra a dalších mladých lovců, kteří ji odmítají brát mezi sebe, zesměšňují její lovecké schopnosti a několikrát ji doslova posílají „k plotně“, tedy k ohništi v teepee.

Paradoxně jsou právě tyhle scény tím nejrealističtějším, co lze ve filmu vidět. Pokud se má totiž žena prosadit v jakékoliv oblasti, které dominují muži, tak ji zesměšňování, shazování a házení klacků pod nohy prostě čeká. Ostatně je to dost symbolicky vidět i na příkladu herečky Amber Midthunder, která se prosazuje na tradičně mužském území akčních filmů a kterou mnoho fanoušků k plotně posílá doopravdy. Doslova.

Viděli jste film Predátor: Kořist?

Já zjevně patřím k těm, kterým „feministická propaganda“ ve filmu rozhodně nevadí, už jen proto, že si uvědomuji, že ve velké většině ostatních akčních filmů je přítomná neviditelná „patriarchální propaganda“, minimálně na té úrovni, že opakuje a tím posiluje konzervativní vzorce – muž je ten aktivní, který všechno zařídí, a žena je buď pasivní krásný objekt, případně kráska, která muži pomáhá a je ta chytřejší a vynalézavější. 

Evoluce ženských superhrdinek. Soubojům v podpatcích a příliš těsných kostýmech je doufejme konec

Popkultura

Přesto chápu, že mnoha lidem nemusí sedět, pokud je film na feministickém základě postavený nebo se mu do značné míry podřizuje. V případě filmu Predátor: Kořist je tu ale feministická linka podána decentně a velmi přirozeně; naopak by mi přišlo „nereálné“ a do značné míry přitažené za vlasy, kdyby úplně chyběla. K charakteru postavy Naru a prostředí, ve kterém se film odehrává, jistá míra emancipace a vymezení se v mužském kolektivu prostě patří… 

Svaly a holá kůže

Mnohem zajímavější je podle mě to, že hlavní hrdinka Nara zde není žádným způsobem sexualizována. A je to hlavní důvod, proč zrovna tento film považuji za přelomový. Není navlečená v upnutém oblečku, neodhaluje ani kus kůže, s nikým neflirtuje, nemá žádnou sexuální scénu, a dokonce i když spadne do vody, nelepí se jí oblečení na tělo. 

To je samo o sobě „game changer“, obzvlášť pokud v tomto ohledu srovnáme první a poslední film predátorské série. Ten první je do značné míry postavený na záběrech polonahého Arnolda s puškou v ruce, oblečeného v černé vestičce na holém těle (a ve druhé polovině filmu bez ní). To, co Arnold do filmu vnesl, není jeho herecké umění, ale odhalené vypracované tělo, které na film lákalo na oficiálním plakátu.

Na film Predátor: Kořist tvůrci nahotou nelákají. Postava Naru perfektně funguje, aniž by byla stereotypně „ženská“ nebo prvoplánově sexy. Ten nejlepší výraz, který mě pro popis její postavy ve filmu napadá, je prostě normální. Právě v tom vidím ten velký zlom. Pokud půjde kinematografie tímhle směrem, možná se jednou dočkáme doby, kdy se nad ženskou hlavní hrdinkou v akčním filmu nikdo nepozastaví… Bude prostě normální.

Aktuální číslo

  • O tom, jak rodí ženy, rozhodují muži
  • BDSM coming out
  • Malý, tlustý, plešatý? Body shaming se týká i mužů. Promluvili Čestmír Strakatý, Šimon Holý, René Levínský a Jordan Haj
  • Budoucnost je rostlinná
Popup se zavře za 8s