Kdo se postará o naše rodiče? A o nás? Politické je osobní a brzy to zjistíme velmi bolestně
Před několika dny oznámila šéfka Penta Hospitals, že její firma chce během následujících deseti let zhruba zdvojnásobit počet lůžek v péči o seniory. Dnes jich provozuje asi 6 500 a podle vlastních údajů ovládá přibližně 12 % trhu, do budoucna by to měla být pětina. Není těžké pochopit proč. Česko stárne a do roku 2035 budeme podle současných odhadů potřebovat zhruba 35 tisíc nových lůžek dlouhodobé péče. Poptávka je prakticky zaručená. Přečtěte si komentář Šárky Homfray o tom, proč je klasické feministické tvrzení, že „osobní je politické“, nyní potřeba zdůrazňovat zase trochu víc.
Na první pohled je to zpráva z byznysové rubriky. Firma objevila rostoucí trh a investuje do něj. Jenže zkuste si místo slova „trh“ představit vlastní rodiče. A potom sebe.
Svět podle Heroine 2026: Přiznání superžen*
11.10. 2026 - zapište si datum dalšího ročníku!
Tentokrát otevíráme téma Přiznání superžen - protože superžena je mýtus, který jsme se rozhodly společně rozbít. Ty největší lekce přicházejí z našich neúspěchů. Čeká vás ženský večer plný sdílení, porozumění a inspirace.
Sdílet. Pečovat. Pomáhat si.
🗓️ 11.10.2026, Jatka 78
Možná vám bude za deset nebo dvacet let přes padesát a vaše maminka už nebude moct zůstat sama doma. Budete řešit, zda existuje dostupná terénní služba, jestli seženete místo v pobytovém zařízení, kolik bude stát a kolik z péče zaplatí veřejný systém. Možná kvůli péči o rodiče omezíte vlastní práci. A dost možná budete současně ještě finančně podporovat své děti. O pár desetiletí později se stejná otázka bude týkat přímo vás.
To, kolik bude v Česku domovů pro seniory, kdo je bude vlastnit, jak budou financované, kdo si je bude moct dovolit a co všechno zůstane na rodinách, se rozhoduje politicky. Stát přitom o problému ví a připravuje změny systému dlouhodobé péče. Jednou z cest, se kterou počítá, je i větší zapojení soukromého kapitálu. A právě tady začínají otázky, na které neexistuje žádná technická, neutrální odpověď: Kolik péče má garantovat stát? Kolik jí můžeme přenechat trhu? Jak mají být soukromí poskytovatelé regulováni? Kdo zaplatí rostoucí náklady? A co se stane s člověkem, který na péči nebude mít?
I když jsme se naučili ji tak často vidět, politika nejsou jen televizní debaty, nekonečné obstrukce ve Sněmovně a aféry, u kterých už druhý den nevíme, proč jsme se kvůli nim včera rozčilovali. Jsou to pravidla, podle kterých se odehrává náš každodenní život, a rozhodování o tom, komu tato pravidla pomáhají, koho omezují a kdo za jejich nastavení zaplatí.
Osobní je politické
Politické je, kolik stojí bydlení a jestli má obec dostupné byty. Jak snadno se dostaneme ke gynekologické péči, antikoncepci nebo interrupci. Jestli je brigáda zaplacená důstojně, zda se oběť sexuálního obtěžování má kam obrátit, jestli nám večer z práce jede autobus nebo jak dlouho čekáme na psychoterapii. A politické je právě i to, kdo se postará o naše rodiče – a později o nás.
V komentáři Šárky Homfray se ještě dočtete:
- Průzkumy zájmu o politiku ukazují poměrně výrazný genderový rozdíl. Podle dat se o ni velmi nebo spíše zajímalo 70 % mužů, ale jen 45 % žen. Proč tomu tak je?
- Je nesledování zpráv privilegiem bezstarostného života? Možná je to právě naopak.
- Že paradox je v tom, že lidé, na které politická rozhodnutí dopadají nejsilněji, mívají zároveň nejméně času a energie je sledovat.
Chcete si přečíst celý článek a mít přístup k dalším textům Heroine? Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
Zvláštní je, že podobné věci často jako politiku vůbec nevnímáme. Politiku jsme si zvykli chápat jako vzdálený provoz, zatímco vlastní problémy považujeme za osobní. Nedokážu si vydělat na byt? Špatné kariérní volby a mizerná finanční gramotnost. Nestíhám práci, péči a všechno ostatní? Jsem chaot s ubohým time managementem. Nemám kam dát maminku, která už nezvládne žít sama? Rodinný problém a ještě navíc selhání dcery, která to všechno nestíhá.
