Živila se jako farmaceutka, ale dnes léčí bylinkami. „V lékárně stejně nic na virózu nedostanete.“ Příběhy žen, které krotí nemoci plevelem z luk a zahrad

Řimbaba na bolest hlavy, měsíček na zánět, topol na borreliózu… Procházka zahradami a sady firmy Naděje je jako cesta živoucí lékárnou. Stromy vysázené v řadách jsou trochu nižší, než bývá zvykem, aby se z nich jaro co jaro dobře sklízely pupeny. Právě gemmoterapie, tedy léčiva z pupenových výtažků, jsou specialitou bylinkářky Jarmily Podhorné, za níž do Brodku u Konice jezdí pro radu a medicínu lidé přes půl republiky. „Výtažky z pupenů získáváme ze zárodečných částí rostlin, které obsahují obrovské množství vitaminů, nerostných látek a možná i kmenových buněk, protože jsou pokračováním života rostliny. Tinktury zvyšují imunitu, zlepšují činnost nervové soustavy, omlazují organismus… Začala jsem je vyrábět, když jsem hledala bylinné prostředky na doléčení borreliózy.“

Na následky borreliózy vitální osmdesátnice ordinuje hlavně prostředky z topolu a štětky, které kombinuje s dalšími bylinami podle konkrétních potíží, které borre­lió­za nemocnému způsobila. Kromě sadu jako zdroje pro jarní sběr pupenů má tým Jarmily Podhorné také dvě rozsáhlé bylinkové zahrady. Firmu Naděje, která na Drahanské vrchovině zaměstnává víc než třicet lidí, přitom Jarmila Podhorná založila až po odchodu důchodu.

Celý život učila přírodní vědy na základní škole a s odchodem na odpočinek se začala věnovat studiu bylinkářství, učil ji i legendární bylinkář Jiří Janča. V začátcích vytvořila ze sklepa laboratoř a začala zkoušet a vyrábět tinktury. „První bylinkou, kterou jsem zpracovala, byla třezalka tečkovaná. Po měsíci užívání jsem u několika lidí zaznamenala zlepšení spánku, zlepšení tenisového loktu a největším překvapením bylo zjištění zlepšení zdravotního stavu u člověka s roztroušenou sklerózou.“

Počáteční úspěchy Podhornou povzbudily natolik, že si ve dvaašedesáti letech vzala několikamilionový úvěr, aby mohla vybudovat pořádnou výrobnu a taky zahradní plochy, protože většinu rostlin si její firma pěstuje sama. S rozšiřováním léčivého podnikání ještě zdaleka neskončila, a zároveň se věnuje osvětě a jezdí po přednáškách. „Je důležité, aby lidé znali léčivou moc bylin a věděli, jak jim příroda může pomoct,“ vysvětluje neúnavná bylinkářka, zatímco se mnou prochází mezi záhonky pelyňku pontského či ožanky, která příznivě působí na revmatické stavy a trávení. „Moje nejoblíbenější bylinka je lichořeřišnice větší, která se používá na likvidaci streptokoků a bakterií na močových i dýchacích cestách,“ klouže Jarmila Podhorná očima po rozlehlých záhonech v zahradě, kam přijíždějí na exkurze i autobusové zájezdy.

Bylinkářka na motorce

Jarmila Podhorná svoje tinktury tvoří v místech, kde se hanácká rovina zdvihá do Drahanské vrchoviny a na rozhraní roviny a kopců žije i další z tuzemských bylinkářek, Šárka Polanská. Domov se svou rodinou našla v Bzové u Bojkovic. „Tohle místo je obklopené loukami a čistou krajinou. Byliny mě tu přivítaly krátce po příchodu a rovnou u nás na dvoře. Dům jsme koupili v únoru 2001 a na jaře to vypuklo. Náš dům byl neobydlený spoustu let a pozemky byly udržované sečením jednou do roka, flóra tam měla ráj. Našla jsem si tu spřízněnou duši a od té jsem se učila, co a jak. S Táňou jsme chodily společně ‚venčit‘ děti a utkvěla mi vzpomínka, jak sbíráme plicník a mochnu husí. Dostala jsem od ní okopírovaný sešitek s recepty na výrobu sirupů.“

Prvními uživateli nasbíraných bylin se stala rodina Šárky Polanské. „Mně pomohl určitě kontryhel. Jak začaly menstruační křeče, už jsem běžela na dvorek a vařila si čaj. Po čase jsem si od jedné chalupy přinesla odkopek kopretiny řim­baby a vyrobila si tinkturu na bolest hlavy. Mimochodem veškerá kopretina řimbaba, kterou nabízím, pochází z tohoto odkopku. Rozsemenila se tu v okolí a zdobí už třeba předzahrádku u sousedů, aniž by tušili, co to tam vlastně mají.“

V internetovém obchodě zkopanic.cz nabízí Šárka Polanská směsi na všemožné neduhy. Ona sama aktuálně řeší menopauzu, a tak si vaří čaje z jetele lučního, kontryhele, řebříčku a kokošky pastuší tobolky. „Návaly horka netrpím, ale můžu na ně doporučit studený čaj z yzopu lékařského. Psychické výkyvy se dají řešit třezalkou, šantou, CBD a pupalkovým olejem. Je to individuální, co které ženě zabere lépe. Třezalka a CBD, se nesmí užívat, pokud berete antidepresiva, na to opravdu pozor.“

Všechno býlí Šárka Polanská sbírá anebo pěstuje sama. „Tak tady jsem nekompromisní. Mám jen byliny, které si sama posbírám ve volné krajině nebo ekologicky vypěstuji. Jsem schopná si vypěstovat všechny potřebné byliny, které v přírodě nerostou, třeba yzop, meduňku či jablečník. Anebo takové, co je jejich sběr ve volné krajině náročný, to může být mateřídouška. Na sběr bylin chodím pěšky, nebo jezdím na motorce. Některé byliny rostou ob rok, a tak je nemám pořád: například kakost smrdutý či klinopád. Sbírám ohleduplně a mám na vědomí, že jsem v přírodě hostem. Moc dobře vím, že pokud bych si dané místo vybrala, tak tam za rok za dva nenajdu už nic.“

Na štípance i na krásu

Zatímco Šárka Polanská a Jarmila Podhorná se věnují hlavně přípravě bylin do tinktur, čajů a jiných léčivých přípravků, další bylinkářky jdou spíš cestou osvěty: učí jiné, jak si pomocí bylin pomohou sami.

Mezi populární lektorky bylinoznalství u nás patří Anna Bednářová. Na živé kurzy za ní jezdí lidé do Pošumaví, kde žije. Další vede přes internet. Během živých kurzů se bylinky nejen sbírají, ale taky zpracovávají. Vyrábějí se tinktury, ale taky vykuřovadla nebo přírodní aviváž. „Vyrobili jsme si i mastičku na štípance, která je jednoduchá a velmi pomáhá, a teď posledně v červnu taky voňavý peeling na pleť s růží, levandulí a vločkami. Jednoduchý recept, ale zkuste si ho nanést na pleť, ten pocit po ošetření tímto peelingem je dokonalý,“ jmenuje svoje oblíbené bylinkové recepty žena, která mezi bylinkami vyrůstala.

Bylinky se u nás používaly přirozeně. Maminka nám dávala na naší chalupě mátový čaj ze zahrádky. Vždy jsme doma měli univerzální směs proti nachlazení od babičky, ve které byl myslím yzop, meduňka, řepík, třezalka, sléz a další bylinky. Tyto čaje jsme pili vždy při nemoci,“ vzpomíná Anna Bednářová. První její výrazná vzpomínka na konkrétní bylinu se týká vlhkomilné bylinky tužebník. „Když jsem si prvně dala tinkturu z tužebníku, nádherně zabrala při prvních příznacích virózy a nachlazení. Tento přírodní aspirin doporučuji mít určitě doma.“ Další tinkturou, na niž nedá dopustit, je díky rodině ta hlohová. „Můj bratranec díky ní nemusí brát léky na tlak a cholesterol. Používá jen bylinkové přípravky a tinktury.“

Na konci června, kdy si spolu o bylinkách povídáme, má Anna Bednářová plné ruce práce, sbírá zrovna růži, bez, chrpy či heřmánek. „Aktuálně se velmi pasu a užívám si vůně růže stolisté. Vyrobila jsem z ní sirup, který nádherně voní i chutná. Také si vůni růží uchovávám v olejích, do kterých bylinky nakládám a pak je používám do krémů a na pleť. Čajové směsi s růží nádherně vypadají, voní a pomáhají uklidnit trávení, ale i psychiku. Růže stolistá pomáhá i proti nachlazení, proti virům a její účinky jsou skutečně velmi široké. Zdědila jsem tuto růži po své babičce, zároveň mnoho let roste na zahradě chalupy, kam jsme se přistěhovali,“ vypráví s tím, že nedávno zjistila, že muž, který jejich chalupu obýval dřív, byl také bylinkář.

Od bílého pláště do lesa

Další bylinkářkou – průvodkyní světem bylinek, je Karolína Ronášková. Její online vedené workshopy jsou zaměřené hlavně na konkrétní neduhy: záněty, špatný spánek, nedostatek soustředění nebo obtíže, které se pojí s menopauzou.

I ona si bylinky pamatuje už z dětských let. „Hodně si vzpomínám na heřmánek z dětství, protože jsem trpívala na různé střevní virózy se zvracením. A pamatuju si, že to byl nápoj, který znamenal: ‚Už to bude lepší.‘ Tuhle chuť naděje na uzdravení mám hrozně hluboko zakořeněnou ve své bytosti.“

Už jako malá taky přemýšlela nad tím, že by mohla léčit druhé. „Měla jsem svou první lásku, kluka, který byl nevyléčitelně nemocný, a já jsem hrozně moc doufala, že vydrží tak dlouho, abych mohla vynaleznout lék na tu jeho nemoc. Bylo mi tak deset jedenáct. On potom zemřel, ale mně zůstal plamen toho odhodlání,“ vypráví vystudovaná farmaceutka, která se v rámci výzkumu během studia věnovala neurodegenerativním poruchám mozku.

„Zrovna minulý týden jsem si uvědomila fascinující věc, že jsem se sice nestala vědkyní, jak jsem tenkrát myslela a nevynalezla jsem žádný fantastický lék na nevyléčitelné nemoci, ale tím, že učím ve své Akademii léčivých rostlin skutečně ověřené informace a postupy, které jsou opravdu účinné, tak jsem svědkyní mnoha příběhů, kdy lidé najdou lék na nějakou nemoc, se kterou si moderní medicína nevěděla rady. Ten můj dětský sen se vlastně splnil, jen jinou cestou, než bych si původně myslela.“

Karolína Ronášková se farmacii nějakou dobu profesně věnovala a čerpá z ní i dnes, když už v lékárně dávno nepracuje. „Rozumím díky studiu lidské fyziologii, patofyziologii, tomu, jak se cizorodá látka chová v lidském těle. Zároveň mohu poučeně povzbudit lidi, aby využívali přírodní léky dohromady s konvenční medicínou, protože to vůbec nemusí být buď, anebo. A taky aby využívali přírodní medicínu v každodenním životě. Je úžasné sáhnout po účinné přírodní léčbě třeba při obyčejné rýmě. V lékárně nedostanete žádné léky proti virům, i když jste přišli s virózou. Dostanete jenom léky, které vám uvolňují ucpaný nos nebo sníží teplotu. Léčivé rostliny přitom obsahují skutečná antivirotika a vy můžete tu obyčejnou rýmu řešit dva dny místo deseti.“

Jak začít a kdy věřit přírodě

Dát se do bylinkaření nemusí být složité. Začněte pozvolna – ideálně s jednou či dvěma bylinkami na běžné sezonní neduhy, jako je rýma nebo kašel, a pozorujte reak­ce svého těla. Bylinná terapie je tradiční a osvědčená cesta ke zdraví; a právě proto, že může být účinná, je třeba s ní zacházet s respektem. Kombinace bylinek s léky, které člověk užívá, je dobré konzultovat v lékárně či s ošetřujícím lékařstvem. A taky nezapomínat, že cesta od prvního vlastního bylinkového čaje k bylinoznalectví je dlouhá a zkušenosti na ní přicházejí postupně.