Roky pokusů o umělé oplodnění nás připravily o čas i zdraví. Od adopce nás odrazovali i úředníci, říká Tereza
Dvaatřicetiletá Tereza se stala matkou po dlouhých osmi letech snažení a čekání. Během té doby zkoušela počít na klinice asistované reprodukce, kam docházela šest let. Čtyřikrát otěhotněla a čtyřikrát zase potratila. Při posledním pokusu se s manželem rozhodli, že zkusí miminko adoptovat. „Možná bychom to mohli dál ještě několik let zkoušet, ale za cenu mého psychického i fyzického zdraví,“ říká Tereza, která se o dítě pokoušela ještě před třicátými narozeninami. Vytoužené dítě si s manželem nakonec osvojili přímo z porodnice až poté, co se smířili s životem bez dětí. Jaké bylo čekání a čím vším museli projít, vyprávěla pro Heroine.cz v rámci seriálu Cesta k dětem.
Začali se o dítě snažit brzy, Tereze bylo teprve 23 let. Zpětně si myslí, že možná právě kvůli jejímu nízkému věku strávili tolik let marnými pokusy. Všichni měli pocit, že mají čas a nikdo nepředpokládal, že by se jim to nakonec nemuselo podařit.
Na klinice asistované reprodukce podstoupili běžnou léčbu a několik kol umělého oplodnění. Ani po třech potratech nikdo nezjišťoval příčiny toho, proč se Tereze nedaří dítě donosit. Sama se začala pídit po informacích a vyžádala si podrobnější imunologické vyšetření, které nakonec důvody ukázalo. Před čtvrtým pokusem jí nasadili léky na potlačení imunity. Ani ten ale nevyšel. „Poslouchala jsem, že tři potraty nejsou nic a že je to normální. Ale pro mě to bylo psychicky tak náročné, že jsem to po tom čtvrtém už zkoušet nechtěla. Už jsem nemohla, ta naděje pro mě definitivně zmizela. Možná bychom to mohli dál ještě několik let zkoušet, ale za cenu mého psychického i fyzického zdraví,“ popisuje dnes.
Seriál: Cesta k dětem
Jednoduše vysadit antikoncepci, otěhotnět a porodit? Pro mnoho žen je cesta k dítěti mnohem složitější. Bývá někdy zdlouhavá, osamělá, fyzicky i psychicky náročná, často také velmi drahá.
Co prožívají ženy, které se léčí s neplodností a zkoušejí otěhotnět pomocí asistované reprodukce? Jaké to je adoptovat dítě a proč se někdo rozhodne pro pěstounství? Jakým výzvám čelí stejnopohlavní páry toužící po dítěti? V seriálu Cesta k dětem se věnujeme tomu, jak složitá cesta může k dítěti vést.
Chcete si přečíst celý seriál a mít přístup k dalším textům Heroine? Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
Právě to, že nikdo nepočítal s tím, že to nevyjde, dnes Tereza vnímá jako jednu z nejnáročnějších věcí na celém období. Blízcí lidé se ji snažili podpořit v tom, aby si udržela naději. A tak během hormonální léčby a mezi transfery embryí Tereza poslouchala příběhy o jiných ženách, které odjely na exotickou cestu, koupily si psa, podstoupily zázračnou masáž, nebo braly vhodnou kombinaci bylinek a pak náhle otěhotněly. Dítě bylo pro její okolí jediným možným výsledkem, jediným smyslem života. V psychicky velmi náročném období, kdy se jí nedařilo otěhotnět, tak cítila tlak, že dítě mít musí. Sama Tereza přitom po třetím potratu vnitřně přijala, že se to nakonec povést vůbec nemusí. S manželem tehdy vyplnili žádost o adopci. „Cítili jsme, že ten příběh není jenom jeden, ale jsou ve skutečnosti dva: my nemáme dítě a někde nějaké dítě zase nemá rodiče. Můžeme si vzájemně pomoci.”
