Bára Basiková: Zjistila jsem, kolik toho ustojím. Už se před nikým neskloním
Známe ji jako suverénní zpěvačku, ona se však celý život potýkala s pocity méněcennosti. Uvedení filmu Bára Basiková to ale změnilo. Časosběrný dokument Heleny Třeštíkové zafungoval jako nečekaná terapie. Snímek odhalil bolestná rodinná traumata, ale především zpěvaččinu obrovskou vnitřní sílu. V otevřeném rozhovoru pro Heroine.cz Bára Basiková analyzuje složitý vztah s matkou, důvody, proč setrvávala v nefunkčních manželstvích, i zlomový moment, kdy se konečně naučila mít se ráda.
Jak se teď cítíte, když vidíte svůj život na plátně?
S tím, že lidi budou znát můj život, jsem byla smířená, s tím jsem do toho šla. Překvapil mě tak masivní ohlas. Není snad nikdo, kdo by o filmu nevěděl. Šuškanda jede, lidi říkají, že je to mimořádný film. To jsem nečekala. Lidi mě znají jako zpěvačku, na to jsem měla ohlasy vždycky, ale teď lidé reagují na moji upřímnost a otevřenost. Možná to je něco, co lidi v době AI a vyumělkovaného světa na sociálních sítích, ocení. Je to lidské, opravdové, bez příkras a bez stylizace.
Na koho se můžete těšit na Svět podle Heroine 2026?🌟
Letos to bude osobní, upřímné, opravdové.
Chili Ta, Nina Špitálníková, Marie Doležalová, Katarina Emma Schapiro.
Vaše dávka nezávislosti, odvahy a svobody!
Inspirativní vystoupení, osobní příběhy a zkušenosti, životní chyby a lekce.
Sdílení, přijetí, péče, podpora i humor.
Jedno nedělní odpoledne, které věnujete sama sobě.
Po světové premiéře na festivalu v Karlových Varech jsem měla pocit, že vám chci tleskat, ale že vás chci taky obejmout.
Přesně tyhle vzkazy dostávám. Lidi mi píšou, že mě na konci chtěli obejmout. Strašně mě to dojímá a hrozně si toho vážím. Můj životní příběh je příběh spousty žen a holek. Zažívají ve svém životě něco podobného a je jim sympatické, že známý člověk něco takového taky zažil a je schopný o tom takhle upřímně mluvit. Že tvář celebrity nezaručuje, že budete mít život úplně bez mráčků.
Lidi si z filmu asi berou to hlavní – že se člověk nesmí z ničeho podělat a sesypat. Pořád tam musí být ta chuť a vůle žít dál, nenechat si ten život někým nebo něčím zkazit. A když se to někdy stane, tak se z toho dna zase zvednout a jít dál. Jde jen o tři rozvody. Jsou ženy, které řeší daleko horší věci. Že mi úplně nevyšla tři manželství? Tak to prostě je, ale pořád mám energii a chuť něco hezkého zažívat.
Pro mě ten film není o tom, že vám nevyšla tři manželství. Vidím v něm to, s čím se většina z nás potýká – duševní zdraví, vztah s mámou, vztah s dětmi, vztahy s muži, balancování mezi kariérou a rodinou. Po velkolepé karlovarské premiéře jste řekla, že když takhle vidíte ten svůj život na plátně, tak si uvědomujete, kolik jste toho zvládla.
Pro mě to je velká terapie, teprve teď jsem si to uvědomila. Celý život jsem si moc nevěřila. Maminka mě k sebevědomí nevedla, byla jsem zadupaná do země. A najednou jsem viděla, kolik problémů jsem dokázala ustát. Živila jsem tři manžely, vždycky jsem s holým zadkem z manželství odcházela já. Věděla jsem, že jsem soběstačná a jsem schopná vydělat peníze. Dokázala jsem se třikrát vzpamatovat. Dneska si můžu pogratulovat, že jsem dobrá. Ten film mi v tom nastavil zrcadlo a ukázal mi, že se konečně můžu mít ráda.
Podívejte se na upoutávku k dokumentu Bára Basiková:
Co dalšího v rozhovoru zaznělo:
- Jak dokázala odpustit své matce, která se netajila tím, že Báru nikdy nechtěla.
- Proč je tak těžké poznat moment, kdy má člověk odejít ze vztahu, který nefunguje.
- Co by změnila, kdyby mohla vrátit čas
Pokud naši práci chcete podpořit a chcete mít přístupný celý web Heroine.cz, zvažte, prosím, koupi předplatného.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
Jak jste k tomu pocitu, že se můžete mít ráda, došla? Byl to proces, nebo to přišlo najednou jako zjevení?
Přišlo to s filmem. I když mi to samozřejmě říkala spousta lidí. I moje paní doktorka psychiatrička, se kterou všechno probíráme, vždycky říkala: „Podívejte se, co všechno jste zvládla, jak jste to ustála a jak jste silná.“ Snažila jsem se to tak vnímat, ale až ten film mi to ukázal, ta sláva kolem, ty brečící divačky a diváci – to jsem čuměla jak blázen, že i někteří chlapi uronili slzu. Dojalo mě to a řekla jsem si, že k něčemu jsem, že nejsem ten loser, nejsem to neschopný stvoření, jak mi máma vždycky říkala, že jsem k ničemu. Je to obrovská satisfakce a odměna za všechno.
