„Jsem máma čtyř dětí, oceňovaná novinářka a už roky nežeru.“ Jak mi konečně došlo, že mám chronickou mentální anorexii
V Česku žije s mentální anorexií asi jedno procento žen, výzkumy však rozhodně nezachytí všechny. Zhruba každá z těchto žen pak bojuje s chronickou podobou nemoci, kdy se střídají období relativně klidná období s těmi akutními. S těmi, kdy se při vyšším stresu nebo nejistotě anorexie probudí a začně všechno ovládat, často bez toho, aniž by si to člověk uvědomoval. Jaké to je? To v osobním textu pro časopis Heroine popisuje Klára Kubíčková. Pokud máte k poruchám příjmů potravy sklony, zvažte, zda budete následující text číst.
„Nezvládám každodenní těžkosti, jsem prostě marná. Unikám. Neumím se jim postavit čelem. A tak nežeru. Hlad je moje síla. Už ho necítím. Tedy cítím jinou formu hladu: hladu po blízkosti, bezpečí, opoře, možnosti odevzdání se, přijetí. Je to hlad, který nemůže být nikdy nasycen. Hlad v břiše cítit neumím, moje tělo na něj dávno zapomnělo,“ popisuje svůj boj s chronickou mentální anorexií Klára Kubíčková.
To, že má tento poruchy příjmu potravy dlouho nevěděla, nevnímalo to ani okolí. Chronická podoba mentální anorexie totiž na první pohled viditelná tak, jako její akutní forma. Přísná kontrola jídelního chování a neustálé nutkání znovu zcela přestat jíst je vyčerpávající realitou každodenního života chronicky nemocné pacientky s mentální anorexií, vysvětluje lékař Gerhard Leibold.
Kořeny anorexie mapuje Klára Kubíčková do věku, kdy ji bylo 11 let. Poznámka nového partnera její matky jí vedla k tomu podívat se více na to, jak vypadá její břicho v plavkách, přestože byla hubená a žádné problémy s váhou do té doby neměla. O pár měsíců později poprvé vyzkoušela protestní hladovku. A nejedení jí provází dodnes.
„Jak se to stalo? Před mnoha lety, před mnoha vztahy, před mnoha neúspěchy. A úspěchy! Jak je možné, že jsem na jednu stranu úspěšná novinářka, držitelka několika cen včetně Magnesie Litery, opora redakcí, že jsem přednášela na univerzitě, zvládám mentální i procesní nároky jako matka čtyř dětí – a přesto už roky nežeru a nenávidím se, když žeru?! Možná právě proto. Protože je toho moc. A cesta skrz to moc dost možná vede přes moji váhu pod regálem s osuškami v koupelně. Perfekcionistka, která tak úzkostně dbá na to, aby byla správně, dost, včas, zodpovědně a fér, aplikovala svůj perfekcionismus na svoje příšerné tělo, které je nutné neustále kontrolovat, aby nepřeteklo někam, kde ho nebude mít pevně v rukou.“
Jde chronická anorexie vyléčit? Dokáže Kláry rozum někdy zvítězit nad nemocí? Celý text najedete na webu Heroine.cz nebo v aktuálním čísle časopisu Heroine.
