Toxická maskulinita

Slovo toxický (doslova jedovatý) se v posledních letech rozšířilo k zachycení jevů, které působí negativně na jednotlivce nebo jeho okolí. Pojem toxická maskulinita neznamená, že každá maskulinita, tj. mužské rysy chování a osobnosti, jsou toxické, ale že existují části maskulinity, které poškozují jak muže samotného, tak jeho blízké okolí, a nakonec i celou společnost. Tento proud maskulinity v sobě nejčastěji propojuje agresivitu a agresi (také její omlouvání či dokonce naopak oslavování), pocity nadřazenosti (nejčastěji nad ženami, ale i obecně nad lidmi), potřebu dominovat a kontrolovat a v případě vztahu k ženám vyzdvihovat vlastní agresivní sexualitu vůči ženské poddajné. Součástí toxické maskulinity je také přehnaná orientace na výkon a status a dále odmítání a potlačování všeho, co je vnímané jako nemužné a slabošské – emoce, dojetí, empatie, soucit. Odtud věty jako "Kluci nepláčou", "Vzmuž se", "Nebuď baba", "Měj koule". Toxická maskulinita ve svých projevech a důsledcích ubližuje jak ostatním lidem – agresivním chováním, domácím násilím či znásilněním, tak mužům samotným. Aby nebyli vnímáni jako slaboši, muži méně ochotně chodí k lékařům a zanedbávají prevenci. Potlačování emoci, které jsou přirozené všem lidem, zase vede k vnitřnímu napětí a možnému rozvoji různých duševních chorob, které si ale muži odmítají přiznat a řešit je. Muži také častěji umírají na sebevraždu, mj. také kvůli tlakům, které na ně společnost vytváří, aby byli ti "správní mužní chlapáci", jinak selhávají.