Konec zneužívání na školách? Podcast Reakce připomíná, že ještě zdaleka není vyhráno
Co udělají studenti ve chvíli, kdy se jejich cesty náhodně zkříží s obětí sexuálního zneužívání, kterou univerzitní aparát dosud zcela přehlížel? V reálném světě by to možná spousta z nich vzdala rovnou. Maxe a Leru, protagonisty hrané podcastové série Reakce z produkce Radia Wave, ale nejde jen tak odradit. „Konečně se dává hlas lidem, kteří na školách nejsou v pozici moci,“ říká režisérka série Natália Deáková.
Uplynulé dva roky byly pro české vysokoškolské prostředí z hlediska diskuse o zneužívání moci zlomovým obdobím. Na řadě univerzit se totiž konečně protrhla hráz ticha a mlčení a skončil všeobecně přijímaný status quo. Následně se vynořila řada případů sexualizovaného násilí: obtěžování studentky pedagogem po studentském večírku Masarykovy univerzity, bagatelizace sexuálního obtěžování na pražských právech senátorkou Danielou Kovářovou, soud s Dominikem Ferim nebo kauza se stydkou kostí na 1. LF Univerzity Karlovy. Vlna veřejného zájmu, vznik institutu školského ombudsmana na DAMU či FAMU a zakládání studentských iniciativ vyvolávaly naději, že by šikana ze strany autorit mohla z vysokých škol konečně vymizet.
Podcastová série Reakce, kterou v červnu uvedlo Radio Wave, nám ale připomíná, že ani v akademickém prostředí, ani v celé společnosti ještě zdaleka vyhráno není. Pětidílný hraný seriál vypráví příběh ukrajinské studentky Lery (Natalie Golovchenko) a jejího spolužáka Maxe (Viktor Kuzník). Ti si na univerzitní party všimnou dívky s panickou atakou a postupně rozplétají její mrazivý příběh. Časem zjišťují, kam až může vést, když se vztah učitele a studentky vymkne z etických a respektujících kolejí.
Čerství přátelé se dozvídají, že zásadní podíl na psychickém zhroucení dívky má populární docent Hrubý – a zároveň, že na škole rozhodně nejde o ojedinělou událost. Vlastní příběhovou linku zjevně inspirovalo „odhalení“ temných tajemství mnoha tuzemských institucí. Sérii pak doplňují tři bonusové epizody. V nich se dozvíme podrobnosti o vzniku seriálu a také o práci studentských spolků, které se dnes snaží dohnat akademickou sféru k odpovědnosti.
Podle režisérky Natálie Deákové, absolventky DAMU, je téma sexuálního zneužívání na školách stále velmi aktuální. „Hrozně jsem obdivovala odvahu prvních ‚průkopnic revoluce‘, třeba autorky námětu seriálu Marie-Luisy Purkrábkové z iniciativy Ne!musíš to vydržet, které tohle téma otevřely. Došlo mi, že jsem sama během studií byla součástí nevhodně nastaveného prostředí,“ uvažuje.
Charismatický učitel vyhlíží oběť
„Tehdy jsem to nastavení dominantní pedagog – submisivní studentka považovala za normu,“ pokračuje Deáková. „Vybavila se mi spousta vlastních zážitků. Zdaleka nebyly tak vyhrocené jako kauzy z posledních let, ale hodně jsem si skrze ně uvědomila. Fascinuje mě, jaká lavina se i díky studentským iniciativám spustila. Případy z DAMU a dalších škol probíhaly podle stejného mustru: Charismatický pedagog, považovaný za kapacitu. Studentky i studenti k němu vzhlížejí. Tenhle člověk si nejlépe už na přijímačkách vyhlédne svoji oběť – dívka třeba přichází na školu zdaleka, je v tu chvíli zranitelná, rozkoukává se. Jakmile se jí dostane pozornosti od takové autority, podlehne. Predátoři vycítí, že je někdo citlivější. Na každé fakultě, kde se sexuální obtěžování a zneužívání ze strany pedagogů objevilo, je příběh jako přes kopírák.“
Natalie Golovchenko
Natalie Golovchenko je česká herečka ukrajinského původu. Divadlu se věnuje od dětství. Vystudovala Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, obor činoherní herectví. Během své kariéry dosud hostovala například ve Švandově divadle nebo v Divadle na Cucky. Hraje rovněž ve filmech, věnuje se také zpěvu a psaní scénářů. Plynně hovoří několika jazyky, anglicky, rusky, německy i ukrajinsky.
Přestože těžiště série tvoří pátrání Lery a Maxe, nechybí v Reakci ani perspektiva oběti. Hlas jí propůjčila herečka Anežka Šťastná, další umělkyně, která poměry na prestižní herecké škole zažila na vlastní kůži. „Posluchačstvo může problém díky změně perspektivy vnímat komplexněji,“ podotýká Deáková. „Hlavní část výpovědí psaly konzultantky ze spolku Konsent. S problematikou sexuálního násilí mají bohaté zkušenosti, příběhová linka tak může být velmi konkrétní a zároveň naprosto obecná. Do role terapeutky jsem obsadila Terezu Jarčevskou, protože v sobě má hodně empatie. Doufala jsem, že se tam skrze ni propíše, že je možné najít člověka, kterému oběť věří. Právě díky rozhovorům s důvěryhodným člověkem se lze s traumatem postupně vyrovnávat.“
Nebýt lhostejný
Ani hlavní hrdinové na škole nezažívají zrovna idylku. Oba jsou totiž součástí marginalizovaných skupin: v postavě Lery se zrcadlí problémy přistěhovalců a konkrétně byrokratické zátěže, s níž se musejí potýkat nejen na univerzitách. Trans* kluka Maxe zase většina škodolibých studentů sveřepě misgenderuje a oslovuje ho Kamilo. „Každý si nese svůj problém. Přijde mi skvělé, že to nejsou jen dva lidé, kteří nemají co na práci. Vidí nespravedlnost, rozhodnou se ji vzít do vlastních rukou a zašťourat do podhoubí mocenských vztahů. Proto má podcast jasnou výpověď: dává najevo, že je důležité nebýt lhostejný,“ myslí si představitelka Lery Natalie Golovchenko.
S rolí se prý velmi úzce ztotožňuje. „Když podcastovou sérii slyšela moje maminka, ptala se, jestli je ten scénář dělaný přímo na mě,“ směje se. „Obsahuje mnoho detailů jakoby z mého života. Nejen že Lera pochází z Ukrajiny, ale stejně jako já nemá tátu, je akční a chce řešit různé problémy. Celý motiv mi připadal hodně blízký,“ přiznává herečka.
Změna, nebo pouhá záchrana image?
Golovchenko zdůrazňuje, že kouzlo série s vážným tématem spočívá v zábavné a dramatické formě. „Jen málokdo si podle mě cíleně pustí dokument o sexuálním zneužívání. Našemu formátu sice říkám ‚Harry a Hermiona řeší případ‘, přesto ale nutí k zamyšlení,“ vyzdvihuje. S tím souvisí i svěží a mladistvý jazyk série plný anglicismů. Přesně takový, jakým mluví současná generace Z.
Natália Deáková
Natália Deáková pochází z Bratislavy. V letech 1999 až 2003 studovala na pražské DAMU. Byla uměleckou šéfkou Činoherního studia v Ústí nad Labem a šéfkou činohry Divadla J. K. Tyla v Plzni, režíruje v pražských i mimopražských divadlech a v Českém a Slovenském rozhlase.
Ústřední dvojici se nakonec přece jen podaří dosáhnout malého vítězství – analogicky ke skutečnému univerzitnímu světu se to ale nedá označit za vyložený úspěch. Podle všeho se predátor Hrubý na školu klidně může vrátit a přístup fakulty odpovídá spíše snaze o krátkodobější zlepšení image. „Předsudek, že studentky prostě nic nevydrží, se nedaří vymýtit,“ komentuje závěr Deáková. „Změna systému, uvažování a celkového přístupu k sexuálnímu zneužívání a obtěžování potrvá ještě dlouho.“
Podle Golovchenko je závěrečným poselstvím Reakce především apel na všímavost a citlivost k okolí. Neklade si za cíl dosažení absolutní spravedlnosti. „V kauzách nejde jen o to, aby se někdo veřejně zostudil. Mně samotné se třeba otevřela určitá traumata, o nichž jsem doteď jako o traumatech nepřemýšlela. To, že jsem je vytáhla na povrch a přestala je skrývat i sama před sebou, mi ale hrozně pomohlo. Základem je uvědomit si, že zneužívání moci není v pořádku. Studenti by se v momentě, kdy se něco podobného začne dít, měli snažit ozvat. Zároveň chci, aby si lidé uvědomili, že když se vám někdo svěří, je dobré ho nejdřív vyslechnout, a ne ho šmahem odsoudit. Jestli se povede se sexuálním násilím na univerzitách skoncovat, totiž záleží na nás všech.“
Aktuální číslo
- Kulturní války režisérky Barbary Herz
- Může být matka dobrý „vědec“?
- Jak vychovat odolné děti
- Rodičovská půl na půl
